Streptococcus pyogenes
(přesměrováno z Pyogenní streptokok)
Streptococcus pyogenes | |
Streptococcaceae | |
Streptococcus | |
Streptococcus pyogenes | |
Morfologie | G+ kok |
---|---|
Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
Kultivace | krevní agar |
Antigeny | proteinové antigeny M a T (přes 80 sérotypů), stěnový polysacharidový antigen A, kyselina lipoteichoová, antigeny cytoplazmatické membrány, F protein |
Faktory virulence | hyaluronidáza, exotoxiny (erytogenní), streptolyzin O, S, pyrogenní A, streptokináza, streptodornáza, proteinázy |
Zdroj | člověk |
Přenos | kapénkový přenos, nepřímý kontakt |
Výskyt | kosmopolitní, v mírném pásu převažují respirační infekce, v teplých oblastech kožní infekce |
Inkubační doba | 2 až 4 dny |
Onemocnění | tonzilitis, faryngitis, otitis, erysipel, spála, flegmona, streptokokový toxický šok, sterilní následky (revmatická horečka, poststreptokoková glomerulonefritida, chorea minor) |
Diagnostika | klinický obraz, kultivace |
Terapie | penicilinová ATB, makrolidy, linkosamidy, cefalosporiny, vankomycin |
MeSH ID | D013297 |
Streptococcus pyogenes je G+, fakultativně anaerobní, β-hemolytický kok, který roste ve dvojicích nebo tvoří řetízky. Patří do skupiny A (podle Lancefieldové). Je primárně patogenní pro člověka a člověk je jediným přirozeným zdrojem infekce. Je původcem infekcí dýchacích cest, kůže, systémových infekcí a příčinou poststreptokokových sterilních následků.
Vlastnosti[upravit | editovat zdroj]
Faktory virulence[upravit | editovat zdroj]
Povrchové faktory virulence[upravit | editovat zdroj]
- Polysacharidový antigen C skupiny A
Stěnový polysacharid na bázi N-acetylglukosaminu a ramnózy, který určuje příslušnost ke skupině A (serologické třídění dle Lancefieldové). Protilátky, které se proti němu vytvoří, mohou atakovat povrch srdečních chlopní. Lze jej prokázat ve výtěru z krku při použití rychlého testu (tzv. Streptest) již v ordinaci a pomoci tak lékaři určit původce infekce a zahájit odpovídající léčbu.
- M-protein
Je hlavním antigenem určujícím virulenci kmene. Jedná se o vláknitou strukturu vyčnívající z bakteriální stěny, existují různé sérotypy. Umožňuje adhezi na sliznici a chrání bakterii před fagocytózou. Má souvislost se vznikem revmatické horečky či glomerulonefritidy (zřejmě kvůli antigenní podobností s membránou ledvinných glomerulů). Má antifagocytární vlastnosti – obsahuje místa pro vazbu regulačního faktoru komplementu H a fibrinogenu. Inhibuje komplementovou kaskádu.
- F-protein a další adhezivní molekuly
Zprostředkovávají přichycení k různým buňkám. F-protein interaguje s fibronektinem (vazba na epitel dýchacích cest).
- Pouzdro
Hyaluronová kyselina (identická s tkáňovou), antifagocytární vlastnosti, „mimikry“, mukoidní kolonie.
Extracelulární faktory virulence[upravit | editovat zdroj]
- Erytrogenní (pyrogenní) toxiny
Způsobují spálový exantém a fungují jako superantigen. Nadměrně stimulují buňky imunitního systému, dochází k vzestupu teploty, k nadprodukci různých mediátorů zánětu, k potlačení protilátkové odpovědi apod., může dojít až ke vzniku toxického šoku. Zvyšují citlivost k endotoxinu.
- Streptolysin O
- Destruuje membrány buněk, a tím je usmrcuje.
- V plazmě je aktivita blokována, je antigenní (Ag).
- Má kardiotoxické vlastnosti.
- Způsobuje lýzu bílé krevní řady (leukocyty, monocyty).
- Má podíl na vzniku poststreptokokové revmatické horečky.
- ASLO – antistreptolyzin O, protilátky, k retrospektivní diagnóze nedávno proběhlé streptokokové infekce a k diagnóze jejich případných poststreptokokových následků.
- Streptolysin S
Má na svědomí vznik β-hemolýzy na krevním agaru. Usmrcuje leukocyty, které fagocytovaly streptokoka, neimunogenní.
- Streptokinázy
Jsou enzymy, které aktivují fibrinolýzu a umožňují prostup do tkání. Dříve se používaly k léčbě trombóz.
- Hyaluronidáza
Je další enzym, který usnadňuje šíření v tkáních.
- Deoxyribonukleáza
Štěpí DNA z rozpadlých buněk. Tvoří se proti ní protilátky, které lze prokázat, a proto slouží k diagnostice.
- C5a-peptidáza
Je enzym, který brání správné funkci komplementu.
Nemoci[upravit | editovat zdroj]
Často dochází k bezpříznakovému nosičství u dětí a mladých dospělých jedinců (asi 10 % populace). Přítomnost streptokoka je ale omezována přirozenou mikroflórou a protilátkami proti proteinu M ve stěně bakterie.
Onemocnění dýchacích cest[upravit | editovat zdroj]
- Spálová angína (lat. tonsillitis acuta) – tvoří asi 10–30 % zánětů hltanu (zbytek je způsoben převážně viry)[1], onemocnění je provázeno celkovými příznaky (horečka, únava, myalgie), zánětem mandlí s čepy, bolestí v krku, odynofagií a kašlem. Rýma nebývá přítomna.
- Spála (lat. scarlatina) – onemocnění probíhající při prvním kontaktu se S. pyogenes (většinou u dětí) spojené s vyrážkou.
- Zánět středního ucha (lat. otitis media).
Onemocnění kůže (pyodermie)[upravit | editovat zdroj]
- Impetigo – zánět kůže s puchýřky a stroupky často postihující děti.
- Růže (lat. erysipelas) – zánět kůže charakterizovaný červenými skvrnami charakteru flegmony (neohraničeného zánětu) s celkovými příznaky.
Onemocnění hlubokých tkání[upravit | editovat zdroj]
- Celulitis (zánět podkoží), který může přejít až v nekrotizující fasciitidu (život ohrožující infekci svalových povázek vyžadující chirurgické řešení).
Invazivní a toxická onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- TSLS (toxic shock-like syndrom) – syndrom toxického šoku;
- nekrotizující fasciitida;
- sepse, meningitidy.
Sterilní následky[upravit | editovat zdroj]
Tzv. sterilní následky jsou onemocnění, která vzniknou poté, co už není streptokok přítomen. Příčina jejich vzniku je složitá, pravděpodobně se na nich podílí účinek některých bakteriálních produktů (např. streptolysin O a S) a ovlivnění imunitního systému nemocného. Nemoc je způsobena podobností bakteriálních antigenů s antigeny hostitele a kvůli ukládání imunokomplexů, tj. komplexů antigen–protilátka, do tkání. Tělo pak začne poškozovat vlastní tkáně. Patří k nim:
- Revmatická horečka (lat. febris rheumatica) – postižení kloubů, srdce s rizikem vzniku chlopenní vady a mozku (chorea minor – porucha motoriky, tzv. tanec sv. Víta). Objevuje se asi 3 týdny po neléčené streptokokové angíně.
- Glomerulonefritida – postižení ledvin vzniklé v důsledku ukládání imunokomplexů v bazální membráně glomerulů a aktivace komplementu. Objevují se bolesti v bedrech, krev a bílkoviny v moči a poruchy krevního tlaku.
Rozvoji těchto následků lze předejít včasnou a správně vedenou antibiotickou léčbou.
Nosičství Streptococcus pyogenes[upravit | editovat zdroj]
Prevalence nosičství Streptococcus pyogenes v dětské populaci je v závislosti na oblasti 15 až 20 %, v dospělé populaci nižší. Asymptomatičtí nosiči nejsou v riziku vzniku supurativních ani non-supurativních komplikací a nejsou považováni za podstatný rezervoár pro šíření streptokokové infekce. Tyto asymptomatické nosiče tedy není třeba identifikovat ani léčit. Provádět kontrolní kultivace po terapii není doporučeno (cost-benefit).[2][3]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
S. pyogenes je dobře citlivý na antibiotika, lékem první volby je penicilin. V případě alergie na penicilin je možná léčba makrolidovými antibiotiky (např. klarithromycin) nebo linkosamidy. Je-li infekce závažná, provázená nekrózami tkáně, je na místě chirurgické ošetření.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Vakcína proti infekcím způsobeným S. pyogenes není v současné době k dispozici.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika se provádí kultivací, mikroskopií a sérologicky. Lze doplnit biochemickým a bacitracinovým testem.
- Mikroskopie – G+ koky v řetízcích, nesporulují.
- Kultivace – na krevním agaru roste v drobných koloniích se zónou úplné β-hemolýzy (projasnění).
- Sérologicky – průkaz C, M a T antigenů (viz výše).
- Bacitracinový test – Str. pyogenes neroste v přítomnosti 0,04 j bacitracinu. Lze tak odlišit streptokoka skupiny A od ostatních skupin.
- Katalázový test – negativní.
Fotogalerie[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Streptokokové infekce: Infekce streptokoky skupiny A • Spála • Spálová angína • Erysipel • Impetigo • Infekce vyvolané viridujícími streptokoky • Komplikace a léčba streptokokových infekcí • Revmatická horečka
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BÉBROVÁ, Eliška a Vilma MAREŠOVÁ. Směrnice pro antibiotickou léčbu akutních respiračních infekcí v komunitě [online]. [cit. 24. 3. 2010]. <http://mikrobiologie.lf3.cuni.cz/ustavy/mikrobiologie/horsta/pdf/resp.pdf>.
- ↑ Bisno AL, Stevens DL. Streptococcus pyogenes. In Mandell, Bennett, & Dolin: Principles and Practice of Infectious Diseases, 6th ed. 2005: 2362–2390.
- ↑ . Fisher RG, Boyce TG. Nose and Throat Syndromes. In Lippincott Williams & Wilkins: Moff et‘s Pediatric Infectious Diseases: A Problem-Oriented Approach, 4th Edition 2005: 14–43.
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- JANSKÝ, Petr. Zpracované otázky z mikrobiologie [online]. [cit. 2012-02-16]. <https://www.yammer.com/wikiskripta.eu/uploaded_files/3804405>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.