Yersinia
Yersinie jsou pro člověka patogenní. Yersinia pestis a Yersinia pseudotuberculosis mají ekologickou a genetickou podobnost, avšak epidemiologickou odlišnost. Yersinia enterocolitica sa nachází převážně ve vodě, půdě a trávicím traktu obratlovců.
Yersinia pestis
| Yersinia pestis | |
| Enterobacteriacae | |
| Yersinie | |
 Yersinia pestis na krevním agaru | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaeróbní |
| Kultivace | roste na běžných kultivačních půdách |
| Antigeny | netvoří O specifické postranní řetězce, na povrchu lokalizovaný proteinový komplex F1, virulentní kmeny tvoří proteiny V a W |
| Faktory virulence | povrchové faktory blokující fagocytózu |
| Přenos | styk s nakaženými zvířaty či osobami |
| Onemocnění | mor |
| Diagnostika | záchyt z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně |
| Terapie | je citlivá na chloramfenikol, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony |
| MeSH ID | D015010 |
Yersinia pestis je významný patogen vyvolávající morové pandemie. Byla poprvé izolována Alexandrem Yersinem v roce 1894 v Hong Kongu. Mor je bez antibakteriální terapie spojen s vysokou úmrtností. V přírodě byla Yersinia pestis nalezena u několika druhů hlodavců. Yersinia pestis však cirkuluje skrze bleší kousnutí, u lidí se jedná o kousnutí blechy z krysy. Bakterie se dostávají do rány. Přenos z člověka na člověka může nastat přes aerosolové částice, kapénkovou infekcí a vzniká primární morová infekce. V této době je výskyt moru vzácný, vyskytuje se v Africe, Indii, jihovýchodní Asii, Mexiku a na západě USA.[1]
Morfologie
Yersinia pestis je pleomorfní bakterie tyčinkovitého tvaru s pouzdrem. Jedná se o nepohyblivou tyčinku. Ostatní yersinie jsou pohyblivé. Společnou vlastností, kterou má s Y. pseudotuberculosis a Y. enterocolitica je, že se barví polárně. Tato tyčinka, jako všechny z rodu Enterobacteriaceae, se vyznačuje schopností růstu na jednoduchých laboratorních půdách. Jejich nenáročný růst se pohybuje v teplotním rozmezí od 0–40 °C s teplotním optimem okolo 30 °C.[2]
Antigenní struktura
Na jejím povrchu je lokalizovaný F1 proteinový komplex, který je protektivním antigenem. Nejsou zde přítomny O-specifické postranní řetězce. Virulentní kmeny tvoří V a W proteiny, jejichž tvorba je vázána na plazmidy.
Patogenita
Patogenita Yersinia pestis je determinovaná komplexem faktorů, jejichž tvorba je vázána na chromozom a na plazmid. Důležité jsou povrchové faktory, které blokují fagocytózu. Virulentní kmeny této bakterie jsou fakultativně intracelulární parazity, které se množí v makrofázích. Během infekce Yersinia pestis, fakultativně intracelulární bakterie, vykazuje schopnost nejprve napadnout buňky a poté zmařit fagocytózu hostitelské buňky. Během těchto dvou odlišných fází, fáze invaze a fáze antifagocytárních faktorů, pomáhají bakterii v manipulaci hostitelské buňky dovršit každou z těchto funkcí, avšak mechanizmus, přes který Yersinia reguluje tyto funkce během každého kroku, zůstává nejasný. Bakterie je schopna pronikat kromě makrofágů taktéž do epiteliálních buněk. Při invazi v místě poranění vzniká hemoragická pustula, odkud se infekce dále distribuuje do spádových lymfatických uzlin, ve kterých následným zvětšením vzniká dýměj (bubonická forma moru). Později dochází k rozvoji bakterémie a sepse. Může se rozvinou sekundární onemocnění, Pneumonie, což způsobí šíření Yersinia pestis do okolí vykašláváním a infikovaným se rozvine primární pneumonie – plicní forma moru. Když se pacientovi podaří onemocnění překonat, vzniká u něj dobrá imunita.
Diagnostika a terapie
Diagnostika bakterie se provádí z obsahu pustul, lymfatických uzlin, hemokultury, kostní dřeně a ze sputa. Kultivace je možná na krevním agaru. Bakterie se barví podle Grama.
Při testovaní Yersinia pestis na citlivost vůči antibiotikům se zjistilo, že bakterie jsou citlivé na (chloramfenikol
, streptomycin, kanamycin, tetracyklin, chinolony. Avšak vakcíny proti moru, jehož původcem je Yersinia pestis, jsou v klinickém vývoji.
Jako prevence se v endemických oblastech podává streptomycin. Můžeme vyvolat krátkodobou imunitu při podaní mrtvé vakcíny s protektivním antigenem. Živá vakcína, kde jsou živé oslabené kmeny, je účinnější, avšak použití této vakcíny je schválené jen v některých částech světa. V současné době neexistuje žádná licencovaná vakcína pro prevenci moru v USA a v západní Evropě.
Yersinia enterocolitica
| Yersinia enterocolitica | |
| Enterobacteriaceae | |
| Yersinie | |
.jpg) Yersinia enterocolitica na krevním agaru | |
| Morfologie | G−tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | nenáročná na růst |
| Faktory virulence | toxíny |
| Zdroj | člověk, zvíře |
| Přenos | alimentárni cesta |
| Výskyt | kosmopolitně |
| Onemocnění | yersiniózy |
| Diagnostika | vyšetření stolice |
| Terapie | tetracyklin, ampicillin, cefalothin |
| MeSH ID | D015008 |
Yersinia enterocolitica je G− nesporulující, fakultativně anaerobní rovná tyčinka. Pro člověka je patogenní, je původcem lidské yersiniózy. Nemoc se přenáší alimentárně přes nakazené syrové vepřové (bravčové) maso. Je rozšířená kosmopolitně. Prevencí je vyhnout se konzumaci špatně dopečeného vepřového masa, popřípadě po kontaktu s masem dodržovat hygienu. Nemoc je možné léčit antibiotiky.
Morfologie
Yersinia enterocolitica je gramnegativní rovná tyčinka, která je však pohyblivá jen při nižších teplotách. Její velikost je 0,3–1,0 μm a 1,0–6,0 μm. Je možné ji vypěstovat na bežných kultivačních půdách, protože je nenáročná na růst. Nemá problém vyrůst v prostředí s nízkým obsahem glukózy při teplotě 28 °C. Pro kultivaci bakterií ze stolice je doporučené použít selektivní půdy. Ideální pH pro růst je v širokém rozmezí 4,6–9 s optimálním pH 7–8.
Epidemiologie
Yersinia enterocolitica byla objevená Schleifsteinom a Colemanom v roce 1939 v USA. V posledních čtyřech desetiletích jde o velmi známý patogen. Vyskytuje se hlavně v jídle, především v syrovém vepřovém mase, ale nemá problém přežít na ovoci a zelenině v lednici při nižších teplotách. Nejvíc izolátů Y. enterocolitica regenerovalo ze vzorků z přírody, zahrnující domy, kde se porážejí zvířata či v masnách. V zemi a ve vodě byli nepatogenní v přírodě. Bio sérotypy 4/O:3 jsou najčastější příčinou lidské yersiniózy, otravy z potravin, kterou způsobila Y. enterocolitica, jsou známé kosmopolitně.
Patogenita a virulence
Virulence je vázaná na chromozomu a v plazmidu. Je daná invazivitou a průnikem mikroba do buňky. Potravou se může dostat do terminálního ilea a apendixu, kudy proniká do buněk a do lymfatickání tkání, ke kterým má obzvlášť velkou afinitu. Virulentní kmeny se množí v makrofázích a vyvolávají tvorbu granulómu. Nevirulentní kmeny jsou vyloučené bez toho, aniž by pronikly do buněk.
Klinický obraz
Klinické příznaky pozorujeme od mírného průjmu až k vážnym komplikacím jako jsou jaterní abscesy a postinfekční extraintestinální následky. Hlavním rezervoárem jsou prasata, která jsou asymptomatickými nosiči.
Onemocnění
Projevy onemocnění u človeka jsou odlišné u dětí a u dospělých. U dětí se objevuje horečka a průjem, kde se může objevit krev. Typické jsou i bolesti břicha a to v pravé jámě bederní. U dospělých pozorujeme infekce zažívacího traktu a průjmy. Při dlouhodobém onemocnění může dojít k sekundárním komplikacím a to jsou záněty kloubů. Byl pozorovaný i neobvyklý případ infekce projevující se jako perianální vředy a vředy tlustého střeva. Jedinec se může nakazit z infikovaného vepřového masa. Toxické bakterie produkují termostabilní toxin při teplotě 25 °C v mléku. Avšak při teplotě 4 °C tento toxin produkovat ve významném množství nebudou.
Léčba
Při bakterémií je nutná léčba antibiotiky. Používa se tetracyklin. Testy ukázaly, že vysoký stupeň rezistence má bakterie na ampicilin a cefalothin. V diagnostické laboratoři sa provádí vyšetření stolice, uzlin, apendixu. Imunochromatický test na kvantitativní stanovení sérotypů O3 a O9 ve vzorku stolice s výsledkem do 1 hodiny. Test je vysoce citlivý a specifický.
Prevence
Prevence proti bakterii Yersinia enterocolitica a Yersinia pseudotuberculosis je vyhnout se konzumaci nedovařeného vepřového masa či nepasterizovaného mléka. Po kontaktu se syrovým vepřovým masem je doporučeno umýt si důkladně ruce mýdlem.
Yersinia pseudotuberculosis
| Yersinia pseudotuberculosis | |
| Enterobacteriacae | |
| Yersinia | |
 Yersinia pseudotuberculosis na MAC (MacConkey-Agar) | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaeróbní |
| Kultivace | roste na běžných kultivačních půdách |
| Antigeny | somatické antigeny |
| Faktory virulence | toxin |
| Zdroj | zvířata, zejména prasata |
| Přenos | alimentárně, orofekálně |
| Diagnostika | laboratorní testy ze vzorku stolice, sérotypizace |
| Terapie | antibiotická léčba, rehydratace |
| MeSH ID | D015011 |
Yersinia pseudotuberculosis je G−, fakultativně anaerobní, pleomorfní tyčinka schopná pohybu při nižších teplotách. Je rozšířená kosmopolitně. Přenos alimentárně, orofekálně z nakažených zvířat či potravin. Onemocnění jsou spojena s gastrointestinálními problémy, horečkou, průjmem. Nejlepší prevencí je osobní hygiena a vyhnutí se kontaktu s nakaženými zvířaty.
Morfologie
Yersinia pseudotuberculosis je G−, pleomorfní tyčinka. Při nižších teplotách je schopna pohybu. Tento organismus byl popsán v roce 1889 jako choroba guinejských vepřů. Avšak Yersinia pseudotuberculosis se ukázala jako předek Yersinia pestis, která byla příčinou pandemického moru během let 541−767.
Podrobnější informace naleznete na stránce Yersinia pestis.Epidemiologie
Na kultivaci je nenáročná, kultivuje se na běžných půdách. Je rozšířená kosmopolitně a byla izolovaná z několika druhů zvířat jako jsou kočky, psi, prasata, opice a další. Y. pseudotuberculosis je široce rozšířená v životním prostředí (fekálie, voda), kde může přežít po dlouhou dobu. Samotné prostředí je kontaminované z výkalů nakažených zvířat, především hlodavců a ptáků. Kromě zvířat byla nalezena i ve vodě, a to jak v řekách, tak i ve vysokohorských potůčcích.
Antigenní struktura
Můžeme rozlišit 5 sérotypů podle somatického antigenu.
Patogenita a virulence
Toxin vázaný v buňce je však odlišný od morového toxinu. Virulentní kmeny mohou vyvolat septikemickou formu podobnou moru zejména u jedinců s oslabenou imunitou. O mnoho častěji se vyskytují postižení gastrointestinálního traktu jako jsou akutní a chronické apendicitis, postižení mezenteriálních lymfatických uzlin, gastroenteritidy. Infekce Y. pseudotuberculosis byly zaznamenány po celém světě. Tyto infekce se vyskytují méně často než infekce Yersinia enterocolitica. Většina infekcí je sporadických a vyskytuje se vzácně, příkladem může být výskyt ve Finsku a Japonsku.
Klinické projevy
Onemocnění se u člověka projevuje horečkou, vyrážkami, bolestmi břicha a průjmy. Yersinia pseudotuberculosis byla asociována s Kawasakiho chorobou.
Diagnostika
Laboratorní testy se získávají ze vzorků stolice, moči nebo testů krve na protilátky bakterie. Sérotypizace izolovaného kmene. K léčbě se používají antibiotika. Nesmíme zapomenout, že pacient může být dehydratovaný z důvodu zvýšené teploty a průjmů. Je nutná rehydratace pacienta.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 402. ISBN 978-80-7387-928-0.
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 271. ISBN 8023802976.
Použitá literatura
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
