Erysipel
| Růže | |
| Erysipelas | |
 Erysipel na horní končetině | |
| Původce | Streptococcus pyogenes[1] |
|---|---|
| Přenos | kapénkami, kontaktem s infikovaným člověkem či kontaminovanými předměty |
| Inkubační doba | 2–4 dny |
| Klinický obraz | náhlý začátek, zimnice, horečka, třesavka, nauzea, slabost, zarudnutí a otok v místě postižení[1] |
| Léčba | penicilin intravenózně, při alergii cefalosporiny 1. generace nebo linkosamidy[1] |
| Komplikace | postižení lymfatických cév, lymfostáza, flebotrombóza[1] |
| Incidence v ČR | 36,4/100 000 obyvatel (ČR rok 2014)[2] |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | A46 |
| MeSH ID | D004886 |
| MedlinePlus | 000618 |
| Medscape | 1052445 |
Erysipel neboli růže (lat. erysipelas) je akutní lokalizovaný zánět kůže s alterací celkového stavu, jehož původcem jsou typicky beta-hemolytické streptokoky typu A [3] (Streptococcus pyogenes), méně často skupiny C, G a B (Streptococcus agalactiae), kultivačně mohou být někdy prokázány zlaté stafyloky či G- bakterie. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra (macerace, bércové vředy, ragády, eroze). Přenáší se od nemocného člověka nebo endogenně z nazofaryngu do poraněné kůže, u novorozenců do pupečníku. Inkubační doba je krátká, většinou 1–3 dny.[4] Onemocnění má sklon k recidivám, recidivy vznikají většinou endogenní reaktivací bakterií. Po erysipelu se může po období latence (1–4 týdny) vyvinout akutní glomerulonefritida. V České republice je povinné hlášení erysipelu.[5]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Prudký rozvoj celkových příznaků se projeví jako horečka se zimnicí, bolest hlavy, někdy nauzea a celková vyčerpanost.
Lokálně se po několika hodinách v místě vstupu infekce rozvinou zánětlivé až flegmonózní změny (zčervenání, pálení, svědění, citlivost až bolestivost, otok), ložisko má nepravidelný tvar, může se jazykově rozšiřovat. Rovněž je přítomna regionální lymfadenitida.
Erysipel v obličeji
Erysipel na noze
Erysipelas phlegmonosum
Lymfedém na pravé dolní končetině po recidivujícím erysipelu
Druhy[upravit | editovat zdroj]
- Erysipelas bullosum – v ložisku vznikají vezikuly a buly
- Erysipelas migrans – primární ložisko se zhojí, ale v okolí se objeví nová ložiska
- Erysipelas haemorrhagicum – krvácení do puchýřů
- Erysipelas gangrenosum – odumírání kůže
- Erysipelas phlegmonosum – propagace do hloubky (možný vznik celulitidy nebo nekrorizující fasciitidy)
- Erysipelas recidivans – recidivující infekce
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Dle klinického obrazu. Dále provádíme stěry na kultivaci z oblasti erysipelu. Vzorek lze rovněž získat aspirací, či biopsií (nižší záchyt původce). Může být zvýšen titr protilátky proti deoxyribonukleáze B.[5]. Titr ASLO (antistreptolyzinu O) bývá zvýšen jen zřídka, protože streptolyzin O je při lokální infekci inaktivován lipidy obsaženými v kůži.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Krystalický penicilin i.v., po zlepšení stavu prokain penicilin i.m.
Dále symptomatická léčba a klid na lůžku. U starších osob je nutno sledovat kardiovaskulární funkce
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mezi komplikace patří:[6]
- Myokarditida, endokarditida nebo perikarditida,
- glomerulonefritida,
- revmatické postižení kloubů,
- pyartros,
- metastatická pneumonie,
- lymfedém,
- lokální devastace tkáně, flebitida nebo flebotrombóza.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 204, 205, 494. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně [online]. ©2014. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
- ↑ MUDr. Petr Herle, MUDr. Jiří Appelt,odborná společnost všeobecného lékařství,<http://www.cls.cz/dokumenty2/resitele/t092.rtf>
- ↑ Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 293–293. ISBN 8024629321.
- ↑ a b http://www.szu.cz/tema/prevence/erysipel-manual-iv
- ↑ DRLÍK, L a H ŠKODOVÁ. Erysipel se závěžnými interními komplikacemi. Dermatologie pro praxi [online]. 2008, roč. 2, vol. 3, s. 154-155, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/der/2008/03/10.pdf>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
