Brucella
| Brucella spp. | |
| Brucellaceae | |
| Brucella | |
 Brucella melitensis na krevním agaru | |
| Morfologie | G− kokobacil |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | prodloužená, krevní agar |
| Antigeny | povrchový L antigen |
| Zdroj | domácí i divoká zvířata |
| Přenos | kontaktem s nemocným zvířetem, kontaminovaný aerosol a mléko |
| Inkubační doba | 2–4 týdny |
| Onemocnění | brucelóza |
| Diagnostika | hemokultura, kultivace, sérologie |
| Terapie | doxycyklin v kombinaci s rifampicinem |
| MeSH ID | D002002 |
Bakterie rodu Brucella jsou malé, gramnegativní, striktně aerobní nepohyblivé krátké tyčinky či kokobacily. Netvoří spóry. Jedná se o typické zvířecí parazity. Pro člověka jsou patogenní druhy B. abortus, B. melitensis, B. suis a B. canis.
Kultivace a biochemie[upravit | editovat zdroj]
Brucelly vyžadují prodlouženou dobu kultivace. Kolonie mají lesklý vlhký vzhled, mohou být průsvitné až kalné a často jeví fluorescenci. Jsou katalázapozitivní a oxidázapozitivní. Bakterie produkují endotoxin, který se svými účinky podobá endotoxinu enterobakterií.[1]
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Brucelóza.Brucelóza patří mezi typické antropozoonózy, infekce je typická u domácích i divokých zvířat. Místem vstupu infekce u člověka je nejčastěji poraněná kůže případně spojivky, dále může k nákaze dojít vdechnutím kontaminovaného aerosolu nebo konzumací nevhodně upraveného mléka nemocných zvířat. Díky pečlivé veterinární kontrole byla v ČR brucelóza vymýcena, dnes se u nás vyskytují pouze importované nákazy.[1] [2]
Brucelly patří mezi intracelulární parazity fagocytujících buněk, v makrofázích jsou roznášeny po celém těle.[1] V postižených orgánech následně vznikají granulomy. Průběh onemocnění se u jednotlivých druhů brucel liší. [2]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je vzhledem k nespecifickým klinickým projevům složitější, provádí se nejčastěji pomocí hemokultury a sérologicky. V testech založených na protilátkách vykazují brucely zkříženou reaktivitu s Francisella tularensis. Nejspolehlivější metodou diagnostiky je kultivace, která ale často není pro svou náročnost úspěšná.[1]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
K léčbě se podává kombinace doxycyklinu s rifampicinem, a to po dobu šesti týdnů. U dětí je doxycklin nahrazen co-trimoxazolem.[2]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- ↑ a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
