Campylobacter
| Campylobacter spp. | |
| Campylobacteraceae | |
| Campylobacter | |
 Kolonie Campylobacter jejuni | |
| Morfologie | G- tyčky |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | mikroaerofilní |
| Kultivace | speciální kultivační půdy |
| Antigeny | membránový proteinový a lipopolysacharidový antigen, flagelární protein |
| Zdroj | teplokrevná zvířata (drůbež, prase) |
| Přenos | požití kontaminované potravy a vody, kontakt s nakaženým zvířetem, sexuální styk [1] |
| Výskyt | gastrointestinální trakt teplokrevných zvířat |
| Inkubační doba | 1–7 dnů [2] |
| Onemocnění | kampylobakterová enteritida |
| Diagnostika | rektální výtěr a kultivace na selektivních půdách, latexová aglutinace (přítomnost antigenů ve stolici), sérologie [1] |
| Terapie | rehydratace, makrolidy, tetracykliny, chloramfenikol, aminoglykosidy (ATB pouze u závažnějších infekcí) [2] |
| MeSH ID | D002167 |
Rod Campylobacter jsou Gram-negativní, termofilní bakterie adaptované na trávicí trakt většiny teplokrevných zvířat. Patří do čeledi Campylobacteraceae, řádu Campylobacterales, třídy Epsilon Proteobacteria, kmene Proteobacteria, domény Bacteria.
Rod zahrnuje 18 druhů, z nichž se 11 prokázalo jako původce onemocnění. Patogenní druhy jsou přenosné na člověka a vyvolávají u něj kampylobakterovou enteritidu. Nejznámějšími zástupci rodu jsou C. jejuni, C. coli, C. lari, C. fetus a C. pylori (dnes známý jako Helicobacter pylori).
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
Bakterie tohoto rodu jsou spirální nebo zakřivené nesporulující tyčinky. Pokud se dostanou do nepříznivých podmínek, mohou vytvářet kokovité formy. Mají polárně umístěné bičíky, které zajišťují pohyblivost.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Kampylobaktery ke svému růstu potřebují zvláštní podmínky. Rostou v mikroaerofilním prostředí, tzn. v prostředí se sníženým obsahem kyslíku (obvykle se pro záchyt používá prostředí s 5 % kyslíku a 10 % oxidu uhličitého)[1]. Vyžadují speciální kultivační půdy a dostatečnou vlhkost, optimální teplota je 42–43 °C[1]. Při kultivaci ze stolice se přidává směs antibiotik, která blokují růst ostatních přítomných bakterií (Skirrowovo medium) [1]. Během 2–7 dní vytvářejí plazivé kolonie.
Vzhledem k těmto růstovým nárokům byly jako lidské patogeny identifikovány až koncem 20. století.
Výskyt a odolnost v okolním prostředí[upravit | editovat zdroj]
V přírodě jsou mikrobi rodu Campylobacter velmi rozšířené, vyskytují se ve střevech zvířat (hlavně vepřů – C. coli, drůbeže – C. jejuni a C. lari a hovězího dobytka – C. fetus) a u ptáků. Jsou schopné delší dobu přežívat při chladničkových teplotách (4 °C)[1] ve vodě, mléce, potravinách a trusu; infekčnost si zachovávají přibližně 3 týdny. Lze je zničit např. pasterizací, kyselým pH nebo chlorováním. Extrémně citlivé jsou na vyschnutí a většinu používaných dezinfekčních prostředků.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
U zvířecích hostitelů se kampylobaktery vyskytují většinou asymptomaticky, mohou však způsobit např. potraty u ovcí. U člověka patogenní druhy vyvolávají kampylobakteriózu (nejčastěji C. jejuni).
Podrobnější informace naleznete na stránce Kampylobakterová enteritida.Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 284-285. ISBN 8023802976.
- ↑ a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 242-244. ISBN 978-80-7262-644-1.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Centers for disease control and prevention. Campylobacter [online. [cit. 2014-06-02]]
- World health organization. Campylobacter [online. [cit. 2014-06-03]]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1.vydání vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva : bakteriální a mykotické infekce. 1. vydání. Brno : Veterinární a farmaceutická univerzita, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
