Bordetella pertussis
| Bordetella pertussis | |
| Alcaligenaceae | |
| Bordetella | |
 Bordetella pertussis – Gramovo barvení | |
| Morfologie | G− nepohyblivá tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem |
| Faktory virulence | pertusový toxin |
| Zdroj | člověk |
| Přenos | kapénkový |
| Výskyt | kosmopolitní |
| Inkubační doba | 7–21 dnů [1] |
| Onemocnění | pertuse |
| Diagnostika | kultivace (výtěr z nosohltanu) na Bordetově-Gengouově půdě (72 hodin), aglutinace se specifickými protilátkami, PCR [1] |
| Terapie | makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol, chloramfenikol, kortikosteroidy (v paroxysmální fázi pro zmírnění záchvatů kašle) |
| Očkování | DiTePe vakcína |
| MeSH ID | D001886 |
Bordetella pertussis je krátká nepohyblivá tyčinka ovoidního tvaru. Má ojedinělou schopnost osídlovat epiteliální řasinky v dýchacích cestách. B. pertussis je lidským patogenem. Je původcem černého kašle, který byl považován za jedno z nejzávažnějších onemocnění kojenců a dětí do doby, než bylo zavedeno očkování.
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
- ovoidní nepohyblivá tyčinka
- gramnegativní
Fyziologie[upravit | editovat zdroj]
- striktně aerobní, nepohyblivá, nesporulující
- vyžaduje obohacené půdy
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
- vhodným kultivačním médiem je Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem
- kolonie vyrůstají po 36–72 hodinách, jsou drobné, průsvitné s perleťovým leskem a úzkou zónou hemolýzy kolem nich
Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- odběr výtěru z nosohltanu, nejdříve se tampony opláchnou v kapce penicilinu, který zamezí růstu grampozitivních mikroorganismů, a následně spirálovitě rozočkují na Bordetově-Gengouově půdě
- identifikace pomocí aglutinace se specifickým antisérem, během tří týdnů lze prokázat aglutinační, precipitační protilátky
Antigeny a toxicita[upravit | editovat zdroj]
B. pertussis vytváří v makroorganismu mnoho unikátních imunologických a patofyziologických odpovědí. Většinu těchto efektů způsobuje pertusový toxin (PT).
- Pertusový toxin je složen ze dvou typů podjednotek A (aktivní enzym) a B (vazebná podjednotka). A-podjednotka je ADP-ribosyl-transferása, která přenáší ADP-ribosylovou část NAD na membránově vázaný regulační protein. Tento protein fyziologicky inhibuje adenylcyklázu, výslednou toxinovou inaktivací dojde ke stimulaci.
- Pertusový toxin působí hypoglykémii stimulací tvorby inzulínu. PT také zvyšuje citlivost na histamin a zesiluje kapilární permeabilitu.
- B. pertussis produkuje letální toxin (dermonekrotický toxin) způsobující lokální nekrózu po intradermálním vpichu.
- Dalším produktem je tracheální cytotoxin, který je toxický pro řasinkový epitel dýchacích cest.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
B. pertussis adheruje na slizniční povrch trachey a bronchů, kde se rychle namnoží a zablokuje funkci řasinek. Zbytky mikroorganismů obsahují toxin, který se uvolní a dráždí sliznice, navozuje lymfocytózu a vyvolává katarální zánět až nekrózu epitelu sliznic. Přitom se ale bordetelly nedostávají do krevního řečiště. Vzniká peribronchitida a vzhledem k zablokování mukociliárního transportu i dráždivý kašel.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- Pertuse (černý kašel)
Léčba[upravit | editovat zdroj]
U dětí mladších dvou let lze v rané fázi onemocnění podávat hyperimunní imunoglobulin. Antibiotická léčba snižuje akutní toxicitu a zabraňuje vzniku plicních komplikací, podává se chloramfenikol. Vhodný je erytromycin nebo ampicilin.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Očkování v ČR od roku 1958. Od roku 2007 jako součást hexavakcíny.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 228-231. ISBN 978-80-7262-644-1.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
- VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 5. vydání. Praha : Maxdorf, 0000. 1008 s. Jessenius; ISBN 80-7345-058-5.
