Bordetella
Bordetelly jsou gramnegativní kokobacily, u člověka osidlují především řasinkový epitel horních cest dýchacích. Mezi lidské patogeny se řadí B. pertussis a B. parapertussis, původci pertusse, resp. parapertusse. Dalšími druhy jsou B. bronchoseptica, B. avium, B. hinzii, B. holmesii a B. trematum. [1]
Bordetella pertussis[upravit | editovat zdroj]
| Bordetella pertussis | |
| Alcaligenaceae | |
| Bordetella | |
 Bordetella pertussis – Gramovo barvení | |
| Morfologie | G− nepohyblivá tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem |
| Faktory virulence | pertusový toxin |
| Zdroj | člověk |
| Přenos | kapénkový |
| Výskyt | kosmopolitní |
| Inkubační doba | 7–21 dnů [1] |
| Onemocnění | pertuse |
| Diagnostika | kultivace (výtěr z nosohltanu) na Bordetově-Gengouově půdě (72 hodin), aglutinace se specifickými protilátkami, PCR [1] |
| Terapie | makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol, chloramfenikol, kortikosteroidy (v paroxysmální fázi pro zmírnění záchvatů kašle) |
| Očkování | DiTePe vakcína |
| MeSH ID | D001886 |
Bordetella pertussis je krátká nepohyblivá tyčinka ovoidního tvaru. Má ojedinělou schopnost osídlovat epiteliální řasinky v dýchacích cestách. B. pertussis je lidským patogenem. Je původcem černého kašle, který byl považován za jedno z nejzávažnějších onemocnění kojenců a dětí do doby, než bylo zavedeno očkování.
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
- ovoidní nepohyblivá tyčinka
- gramnegativní
Fyziologie[upravit | editovat zdroj]
- striktně aerobní, nepohyblivá, nesporulující
- vyžaduje obohacené půdy
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
- vhodným kultivačním médiem je Bordetova-Gengouova půda, agar s defibrinovanou beraní krví, bramborovou infuzí a glycerolem
- kolonie vyrůstají po 36–72 hodinách, jsou drobné, průsvitné s perleťovým leskem a úzkou zónou hemolýzy kolem nich
Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- odběr výtěru z nosohltanu, nejdříve se tampony opláchnou v kapce penicilinu, který zamezí růstu grampozitivních mikroorganismů, a následně spirálovitě rozočkují na Bordetově-Gengouově půdě
- identifikace pomocí aglutinace se specifickým antisérem, během tří týdnů lze prokázat aglutinační, precipitační protilátky
Antigeny a toxicita[upravit | editovat zdroj]
B. pertussis vytváří v makroorganismu mnoho unikátních imunologických a patofyziologických odpovědí. Většinu těchto efektů způsobuje pertusový toxin (PT).
- Pertusový toxin je složen ze dvou typů podjednotek A (aktivní enzym) a B (vazebná podjednotka). A-podjednotka je ADP-ribosyl-transferása, která přenáší ADP-ribosylovou část NAD na membránově vázaný regulační protein. Tento protein fyziologicky inhibuje adenylcyklázu, výslednou toxinovou inaktivací dojde ke stimulaci.
- Pertusový toxin působí hypoglykémii stimulací tvorby inzulínu. PT také zvyšuje citlivost na histamin a zesiluje kapilární permeabilitu.
- B. pertussis produkuje letální toxin (dermonekrotický toxin) způsobující lokální nekrózu po intradermálním vpichu.
- Dalším produktem je tracheální cytotoxin, který je toxický pro řasinkový epitel dýchacích cest.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
B. pertussis adheruje na slizniční povrch trachey a bronchů, kde se rychle namnoží a zablokuje funkci řasinek. Zbytky mikroorganismů obsahují toxin, který se uvolní a dráždí sliznice, navozuje lymfocytózu a vyvolává katarální zánět až nekrózu epitelu sliznic. Přitom se ale bordetelly nedostávají do krevního řečiště. Vzniká peribronchitida a vzhledem k zablokování mukociliárního transportu i dráždivý kašel.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- Pertuse (černý kašel)
Léčba[upravit | editovat zdroj]
U dětí mladších dvou let lze v rané fázi onemocnění podávat hyperimunní imunoglobulin. Antibiotická léčba snižuje akutní toxicitu a zabraňuje vzniku plicních komplikací, podává se chloramfenikol. Vhodný je erytromycin nebo ampicilin.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Očkování v ČR od roku 1958. Od roku 2007 jako součást hexavakcíny.
Bordetella parapertussis[upravit | editovat zdroj]
| Bordetella parapertussis | |
| Alcaligenaceae | |
| Bordetella | |
| Morfologie | G− nepohyblivá tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně aerobní |
| Kultivace | Bordetova-Gengouova půda |
| Zdroj | člověk |
| Přenos | kapénkový |
| Výskyt | kosmopolitní |
| Inkubační doba | 7–21 dnů [1] |
| Onemocnění | parapertusse |
| Diagnostika | kultivace (výtěr z nosohltanu) na Bordetově-Gengouově půdě (24 hodin) [2] |
| Terapie | makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol, chloramfenikol, kortikosteroidy (v paroxysmální fázi pro zmírnění záchvatů kašle) [1] |
| MeSH ID | D042483 |
B. parapertussis je striktně aerobní bakterie, speciální půdou pro kultivaci je Bordetova-Gengouova půda (obsahuje bramborový extrakt s glycerinem a 25 % beraní krve), roste i na krevním i čokoládovém agaru a na MacConkeyho půdě. Kultivačně je méně náročná než B. pertussis, kolonie jsou typické výraznou beta-hemolýzou a tmavě hnědým pigmentem. Bakterie je oxidáza-negativní a ureáza-pozitivní. Na rozdíl od B. pertussis netvoří pertussový toxin a liší se od ní také svou antigenní výbavou. [3]
B. parapertussis je původce parapertusse (syndrom dávivého kašle). Onemocnění se velice podobá pertussi, rozdíl je především v délce trvání kašle, která je u parapertusse 31 ± 18 dní, zatímco u pertusse je to 23 ± 11 dní. Cestou přenosu jsou kapénky infikovaného aerosolu, inkubační doba je 7–10 dní, onemocnění následně probíhá ve třech stádiích (katarální, paroxysmální a rekonvalescentní). Bordetelly přilnou na řasinkový epitel dýchacích cest, zde se množí, znemožňují funkci řasinek a poškozují sliznici. [4] [1]
V terapii jsou lékem volby makrolidy (clarithromycin, azithromycin), účinné jsou i tetracykliny, co-trimoxazol nebo chloramphenicol. Léčba by měla trvat 14 dní. [1]
Očkování proti B. pertussis nechrání před nákazou B. parapertussis.[5]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 228-231. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. - vydání. Triton, 1996. 560 s. s. 259. ISBN 859-4-315-0528-0.
- ↑ VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 39-42 s. ISBN 80-902896-6-5.
- ↑ BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. s. 257-259. ISBN 80-238-0297-6.
- ↑ CHLÍBEK, Roman. Pertuse a současnost očkování [online]. [cit. 2014-11-15]. <https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/pertuse-a-soucasnost-ockovani-462088>.
