Staphylococcus aureus
| Staphylococcus aureus | |
| Staphylococcaceae | |
| Staphylococcus | |
 Staphylococcus aureus na krevním agaru | |
| Morfologie | G+ kok |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Antigeny | polysacharid A, peptidoglykan, protein A a kyselina teichoová |
| Faktory virulence | plazmakoaguláza, polysacharidové adheziny, hemolyziny, fosfatáza, nukleáza, elastáza, enterotoxiny, toxin syndromu toxického šoku, exfoliatiny, betalaktamáza, |
| Zdroj | součást fyziologické flóry, jídlo (enterotoxikózy) |
| Onemocnění | pyodermie, hnisání ran, bronchopneumonie, sepse, osteomyelitidy, urogenitální infekce, syndrom toxického šoku, enterotoxikózy, epidermolýza |
| Diagnostika | kultivace, katalázový test, plazmakoagulázový test |
| Terapie | ATB dle vyšetření citlivosti, chirurgické ošetření |
| MeSH ID | D013211 |
Staphylococcus aureus patří mezi biochemicky nejaktivnější druhy bakterií, produkuje celou řadu exoenzymů a toxinů. Patří mezi nejčastější původce pyogenních infekcí a intoxikací člověka a zvířat.
Diagnostický postup
- Materiál: moč, likvor, sputum, krev
- Identifikace:
- mikroskopie: G+ koky
- kultivace: KA (okrové kolonie s beta-hemolýzou)
- testy: pozitivní plazmakoagulázový test
- Serologické metody: průkaz TSST-1 a enterotoxinu
Onemocnění
Při infekci vytváří častěji abscesy než flegmony. Způsobuje záněty, abscesy, folikulitidy, sinusitidy, bronchopneumonie, sepse. Lidský organizmus je proti stafylokokovým infekcím značně odolný. Při chirurgických zákrocích, úrazech nebo imunologické nedostatečnosti může ale dojít k onemocnění. Díky značné virulenci mají stafylokokové infekce sklon k recidivám nebo k chronickému průběhu. Pokud se bakterie dostanou z léze do krve, může dojít ke vzniku sekundární pneumonie, osteomyelitidy nebo endokarditidy.
Jak již bylo zmíněno, stafylokoky patří k nejčastějším původcům poúrazových a pooperačních infekcí. Po 1 až 2 dnech inkubace se objevuje serózní exsudace v okolí poraněné tkáně. Zánětlivý proces se rychle mění v pyogenní reakci s následnou rozsáhlou nekrózou a dehiscencí rány. Častou komplikací je zde sepse a vznik pyogenních metastáz.[1]
Další onemocnění způsobují toxiny – syndrom toxického šoku, stafylokoková enterotoxikóza.
- produkce toxinů a enzymů:
- TSST-1 (toxin syndromu toxického šoku)
- exfoliatin (způsobuje syndrom opařené kůže, SSSS, Reiterův syndrom)
- enterotoxiny
- cytotoxiny a leukotoxiny
- hyaluronidáza
Terapie
Povrchové infekce se hojí spontánně, hluboké již vyžadují chirurgický zákrok a použití antibiotik např. oxacilinu. V současné době je 80 % kmenů rezistentní k penicilinu. Tento problém řeší semisyntetické beta-laktamázové rezistentní peniciliny.[1]
Při léčbě MRSA infekcí se používají záložní ATB, jako vankomycin a teikoplanin
MRSA
MRSA, z methicillin-resistant Staphylococcus aureus, je označení pro kmeny bakterie Staphylococcus aureus, které získaly rezistenci vůči antibiotiku meticilinu. Za rezistenci je zodpovědný gen mecA lokalizovaný na stafylokokové chromozomové kazetě mec (SCCmec), který kóduje enzym PBP2a (zkr. penicillin-binding protein). Tento enzym funguje jako transpeptidáza (tzn. podílí se na syntéze peptidoglykanu buněčné stěny bakterie), není však inhibován meticilinem a dalšími penicilinovými antibiotiky. Meticilin se ve světě používá pro léčbu S. aureus, obdoba v Česku používaného oxacilinu. Tyto kmeny se rozšířily zejména v nemocnicích kvůli používání širokospektrálních antibiotik, která vyvíjejí selekční tlak na bakterie. MRSA se staly obvykle rezistentní i na řadu dalších antibiotik a k léčbě je nutné používat intravenózně podávaný vankomycin.
V r. 2002 se ale objevily kmeny VRSA (z vancomycin-resistant S. aureus) rezistentní i vůči vankomycinu. Dva nahlášené kmeny v USA se ukázaly jako náchylné k quinupristin-dalfopristinu, linezolidu a TMP-SMX (Trimethoprim-sulfamethoxazol = cotrimoxazol), byly ale rezistentní k tetracyklinu.
Pacienta s MRSA je nutné izolovat na speciálně určený pokoj a dodržovat velmi přísné zásady hygieny, aby se zabránilo dalšímu šíření nebezpečného kmene.
Tato část je převzata z článku MRSA, kde také naleznete použitou literaturu.
Staphylococcus aureus na krevním agaru
Staphylococcus aureus, β-hemolýza
- ↑ a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
