Pasteurella
| Pasteurella multocida | |
| Pasteurellaceae | |
| Pasteurella | |
| Morfologie | G− tyčka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní, aerofilní, mikroaerofilní |
| Kultivace | médium s krví |
| Faktory virulence | endotoxin |
| Zdroj | zvíře |
| Přenos | zvířecím škrábnutím, vdechnutím, kontaktem |
| Výskyt | domácí zvířata |
| Onemocnění | lokální infekce z ran a kousnutí zvířetem |
| Diagnostika | krevní agar, kontakt se zvířetem |
| Terapie | amoxicilin, ampicilin |
| MeSH ID | D016979 |
Pasteurelly řadíme mezi několik druhů: Haemophilus, Actinobacillus, Pasteurella.
Jedná se o pleomorfní tyčinky až koky. Jsou gramnegativní, nepohyblivé, aerofilní, mikroaerofilní, nebo i fakultativně anaerobní. Pomocí zkvašování tvoří kyseliny, ale netvoří plyn. Jsou také oxidása (+) a katalása (+). Mezi nejvýznamnější zástupce patří Pasteurella multocida. Mezi Pasteurelly dříve patřila i Yersinia pestis (původce moru), Francisella tularensis (původce tularémie) a Mannheimia haemolytica.
Pasteurella multocida[upravit | editovat zdroj]
Tento zástupce patří mezi komenzály v horních částech dýchací soustavy a to hlavně u domácích zvířat. U skotu, ovcí nebo drůbeže způsobuje pneumonie. Na kočky a psy působí nepatogenně a vyskytuje se v nasofaryngu.
Co se morfologie týče, je P. multocida gramnegativní, nesporulující a nepohyblivý kokobacil s bipolárním barvením. Prokazujeme ji na médiu s krví, zkvašuje sacharózu a glukózu. Na médiu je vidět typická široká zóna inhibice růstu kolem penicilinu
.
Přenáší se přímým kontaktem nebo vdechnutím. Na člověka se dostane díky zvířecímu škrábnutí (5 % přes psí a 30 % přes kočičí). Obsahuje endotoxin, který vyvolá poškození tkáně a je odolný vůči fagocytům. P. multocida způsobuje především lokální infekce z ran a kousnutí zvířetem, které jsou často doprovázené komplikacemi, jako jsou abscesy, celulitidy, artritidy nebo osteomyelitidy. Dále vyvolává pneumonie, infekce CNS, endokarditidy nebo meningitidy.
K terapii se užívá většina antibiotik (amoxicillin a klavunalát nebo ampicilin a sulbaktam). Je rezistentní na makrolidy.
Mezi další zástupce patří P. aerogenes (přenos po kousnutí prasetem), P. bettyae (zjistíme z moči, krve novorozence) nebo P. canis a P. stomatis, které se přenáší kousnutím psem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
