Streptococcus mutans
| Streptococcus mutans | |
| Streptococcaceae | |
| Streptococcus | |
 Streptococcus mutans | |
| Morfologie | G+ kok |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Výskyt | součást mikroflóry dutiny ústní (zubní plak) |
| Onemocnění | podílí se na zubním kazu, endokarditida |
| Diagnostika | kultivace na krevním agaru |
| Terapie | cefotaxim, ceftriaxon, imipenem, vankomycin |
| MeSH ID | D013295 |
Streptococcus mutans je G+, fakultativně anaerobní bakterie, která obvykle žije v ústní dutině člověka. Velice často se podílí na vzniku zubního kazu. K adhezi na povrch zubu využívá dextrany, které vznikají štěpením polysacharidů v dutině ústní.
Poprvé byl popsán Clarkem v roce 1924.
Streptococcus mutans ve vztahu k zubnímu plaku[upravit | editovat zdroj]
Bakterie ze skupiny Streptococcus mutans (z kariezních lézí jsou nejčastěji izolovány S. mutans a S. sobrinus) mohou vytvářet kolonie pouze na pevném nedeskvamujícím povrchu. Jejich kolonie se proto v ústech objevují až po prořezání prvního dočasného zubu. Do té doby se mohou v ústech vyskytnout pouze jako tranzitorní flóra, výjimku tvoří děti s rozštěpem patra, kterým je zhotoven obturátor.
Virulenci těchto bakterií podmiňují produkty jejich metabolismu. Zkvašováním cukrů vytváří organické kyseliny (octovou, mravenčí, propionovou, máselnou či mléčnou), které snižují pH v dutině ústní z 6,5 až na hodnoty pod 5,5. To vede k demineralizaci tvrdých zubních tkání. Tvorba kyselin přitom probíhá i při nedostatku fermentabilních karbohydrátů v plaku. S. mutans totiž syntetizují intracelulární polysacharidy, které umožňují kontinuální produkci kyselin v období nedostatku exogenního substrátu.
Dalším faktorem virulence kariogenních streptokoků jsou ve vodě nerozpustné extracelulární polysacharidy, které syntetizují ze sacharózy. Ty umožňují ireverzibilní adhezi těchto bakterií na hladký zubní povrch a jeho kolonizaci, zvětšují objem plaku, umožňují zvýšenou difúzi cukrů a produkci kyselin v hlubších vrstvách plaku a inhibují aktivitu slinných antimikrobiálně působících látek. V procesu syntézy extracelulárních polysacharidů hraje významnou roli enzym glukozyltransferáza (GTP). Ztráta genu pro GTP významně snižuje virulenci kariogenních streptokoků.
Možnosti prevence[upravit | editovat zdroj]
Během posledních dvou desetiletí se velice pokročilo ve vývoji bezpečné vakcíny vůči S. mutans. Nejčastěji jsou na aktivní imunizaci využívány povrchové fibrilární proteiny těchto streptokoků, které mikrobům umožňují adherovat na slinnou pelikulu a enzym GTP. Byly rovněž studovány mechanismy pasivní imunizace a možnosti využití monoklonálních IgG protilátek. Jedním z důvodů, proč se zatím vakcinace proti zubnímu kazu neprovádí, je ten, že aktivní imunizace indukuje tvorbu protilátek, které mohou zkříženě reagovat s lidskými tkáněmi.
Přenos bakterií ze skupiny S. mutans se realizuje v útlém dětství, nejčastěji blízkým kontaktem matky s dítětem. Jedním z důležitých preventivních opatření je proto poskytnout budoucí matce adekvátní zubní péči a snažit se u ní snižovat množství S. mutans např. antimikrobiálními látkami.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Streptokokové infekce: Infekce streptokoky skupiny A • Spála • Spálová angína • Erysipel • Impetigo • Infekce vyvolané viridujícími streptokoky • Komplikace a léčba streptokokových infekcí • Revmatická horečka
- Zubní kaz
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LENČOVÁ, Erika. Zubní plak [online]. WikiSkripta, [cit. 2012-07-07]. <https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Zubn%C3%AD_plak&oldid=198351>.
