Enterococcus
Z WikiSkript
(přesměrováno z Enterococcus durans)
| Enterococcus spp. | |
| Enterococcaceae | |
| Enterococcus | |
 Enterococcus faecalis na žluč-eskulinovém agaru | |
| Morfologie | G+ koky |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar, žluč-eskulinový agar |
| Antigeny | stěnový antigen D |
| Výskyt | přirozená mikroflóra ve střevě člověka, vagína |
| Onemocnění | infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty, ranné a nitrobřišní infekce, infekční endokarditida |
| Terapie | nitrofurantoin, vysoké dávky penicilinu nebo ampicilinu (závažné infekce E. faecalis), vankomycin (E. faecium), teicoplanin, linezolid, streptograminy, tygecyclin [1] |
| MeSH ID | D016983 |
Enterokoky tvoří přirozenou mikroflóru ve střevě a vagíně. Jsou velmi odolné k vysokému pH (8,5) a teplotám. Jsou vysoce rezistentní k antibiotikům.
- Morfologie: G+ koky ve dvojicích nebo řetízcích.
- Výskyt: součást přirozené mikroflóry ve střevě člověka.
- Kultivace: kultivačně nenáročné.
- Odběr materiálu: pro diagnózu se odebírá klinický materiál z gynekologických výtěrů, moči nebo hemokultura.
Zástupci: Enterococcus durans, Enterococcus faecalis, Enterococcus faecium
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Enterokoky patří mezi podmíněné patogeny. Způsobují infekce močových a žlučových cest, gynekologické záněty, pooperační komplikace u operací dutiny břišní a podílí se na vzniku infekční endokarditidy.
Terapie: antibiotika, rezistence vzrůstá zejména u nozokomiálních kmenů.
Diagnostický postup[upravit | editovat zdroj]
- Materiál
Výtěry, moč, hemokultura.
- Identifikace
- Mikroskopie: G+ koky.
- Kultivace: KA – šedivé kolonie (možnost α, β nebo γ hemolýzy), SB – fialově hnědé kolonie.
- Testy: negativní katalázový test.
- Sérologické metody
Detekce stěnového antigenu (sk. D).
Vzhled[upravit | editovat zdroj]
Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]
.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 210. ISBN 978-80-7262-644-1.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.
- RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
- ŠMÍROVÁ, Václava. Úvod do lékařské mikrobiologie. - vydání. -.
