Průjmová onemocnění (rozcestník)
Z WikiSkript
(přesměrováno z Gastroenteritidy)
Průjem lze charakterizovat jako časté vyprazdňování řídké, neformované stolice. Jedná se o příznak se značným subjektivním zabarvením. Průjem je běžným projevem nejrůznějších poruch činnosti trávicího ústrojí.
Průjmová onemocnění jsou ve světě příčinou až 20 miliónů úmrtí ročně, nejvíce ohrožené jsou malé děti.[1]
Pro tento dotaz je ve WikiSkriptech více článků. |
Průjmová onemocnění podle etiologie:[upravit | editovat zdroj]
- Virové gastroenteritidy (virová průjmová onemocnění)
- Bakteriální gastroenteritidy (bakteriální průjmová onemocnění)
- Kampylobakterová enteritida (původce: Campylobacter jejuni)
- Salmonelová enteritida (původce: Salmonella enteritidis, S. typhimurium)
- Břišní tyfus (původce: Salmonella typhi) - skor Zápchy!
- Paratyfus (původce: Salmonella paratyphi)
- Shigelóza (původce: Shigella dysenteriae, flexneri, boydii, sonnei)
- Cholera (původce: Vibrio cholerae)
- Infekce vyvolané Escherichia coli
- Gastrointestinální parazitózy
- protozoa: Toxoplazmóza (původce: Toxoplasma gondii), Giardióza (Giardia lamblia), Amébóza (Entamoeba histolytica), Kryptosporidióza (Cryptosporidium parvum)
- nematodes: Askarióza (původce: Ascaris lumbricoides neboli škrkavka dětská), Toxokaróza (Toxocara canis / cati), Trichurióza (Trichuris trichiura neboli tenkohlavec lidský), Trichinella spiralis, Enterobióza (Enterobius vermicularis), Strongyloides stercoralis, Ancylostoma duodenale, Necator americanes, Dracunculus medinensis,…
- cestodes: Ténióza (původci: Taenia solium, Taenia saginata neboli tasemnice bezbranná), Diphyllobothrium latum, (Hymenolepis nana neboli tasemnice dětská), Echinococcus granulosus, Echinococcus multilocularis…
- Enterotoxikózy – způsobené enterotoxiny.
- Průjmy vyvolané léky
Další články týkající se průjmových onemocnění:[upravit | editovat zdroj]
- Průjem (pediatrie)
- Diferenciální diagnostika průjmových onemocnění
- Terapie průjmových onemocnění
- Antidiaroika
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 610-613. ISBN 80-7262-430-X.