Streptococcus pneumoniae

Z WikiSkript

(přesměrováno z S. pneumoniae)

Streptococcus pneumoniae
Streptococcaceae
Streptococcus
Streptococcus pneumoniae v elektronovém mikroskopu
Streptococcus pneumoniae v elektronovém mikroskopu
Morfologie G+ kok
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar
Antigeny O (O:9), H, Vi
Faktory virulence pneumolysin O, neuraminidáza, purpurogenní toxin, pouzdro (zabraňuje fagocytóze)
Zdroj člověk, zvíře
Přenos kapénková infekce
Výskyt komenzál HCD
Inkubační doba 1–3 dny
Onemocnění pneumokoková pneumonie, pneumokoková meningitida, infekce HCD (sinusitida, otitis media)
Diagnostika kultivace, průkaz pouzderného antigenu (likvor, séreum, sputum, moč), mikroskopické vyšetření, hemokultura (u pneumonie a meningitidy)
Terapie penicilin, cefalosporiny, erytromycin, chloramfenikol
Očkování aktivní imunizace (polysacharidová vakcína, konjugovaná vakcína)
MeSH ID D013296


Streptococcus pneumoniae je grampozitivní, fakultativně anaerobní, α-hemolytický, viridující kok, který roste ve dvojicích a má lancetovitý tvar. Běžně kolonizuje sliznici horních cest dýchacích v neopouzdřené formě (kolonizováno je 70 % dětí). Je to podmíněný patogen – v opouzdřené formě (pouzdro obklopuje celou dvojici) může vyvolávat závažné infekce – meningitidy, pneumonie, sepse. Většinou ho předchází jiné infekce a vlivy které snižují lokální imunitu – pacienti starší, se sníženou kapacitou sleziny, snížená opsonizace, poškozená játra. Nemá skupinově specifický antigen polysacharid C (jen u β-hemolytických). Je vysoce citlivý k vnějším vlivům (důležité pro transport a vyšetřovací metody). Je kapnofilní a za anaerobních podmínek způsobuje β-hemolýzu (vlivem Streptolysinu O). Postrádá skupinově specifický pouzderný Ag, není zařazen do klasifikace podle Lancefieldové. Ag specifita dána specifickou kyselinou teichoovou (někdy též C-substance nebo C-polysacharid), která reaguje s CRP.


Diagnostický postup[upravit | editovat zdroj]

Faktory virulence[upravit | editovat zdroj]

  • pouzderný polysacharidový antigen (v M a S-fázi);
    • více variant (80–100), některé ex. identické s krvinkovým antigenem;
    • antifagocytární vlastnosti, není toxický;
    • pouzdro je hlavní faktor patogenity;
    • fagocytóza až po opsonizaci komplementem (protipouzderné protilátky IgG2) → vakcinace;
  • pneumolysin,
    • cytolyzin, zpomaluje oxidační pochody a chemotaxi PMN;
    • nekrotizující účinky – poškození membrán endotelu a epitelu DC;
    • podporuje zánět, vypotřebuje komplement;
  • vysoká metabolická aktivita;
    • spotřebovává krevní cukr i zásoby glykogenu → vzniká kyselina mléčná → acidóza;
    • dochází k poklesu glykémie;
    • metabolický rozvrat organizmu (hl. u nemocných s poškozenými játry);
  • adhesiny, invaziny (hyalurinidáza, neuraminidáza).
Pitevní nález – mozek obklopený hnisem jako následek bakteriální meningitidy

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

S. pneumoniae je podmíněný patogen, jeho infekcím předchází jiné infekce a vlivy které snižují lokální imunitu (virová infekce, aspirace kontaminovaných sekretů z nosohltanu). Za poškození odpovídá především zánětlivá reakce organismu – pneumokok není toxický, ale invazivní. Infekce způsobené S. pneumoniae jsou:

  • pneumokoková pneumonie,
    • 20 % pneumonií, komunitní pneumonie
    • průnik do pleurální dutiny – hnisavá ložiska, bakteriémie (téměř vždy)
  • hnisavá meningitida,
  • infekce horních cest dýchacích: sinusitidy, otitis media.

S. pneumoniae se množí v krevním řečišti, kde spotřebovává krevní cukr, zejména glukosu, kterou přeměňuje na kyselinu mléčnou, čímž může způsobit pokles glykémie a acidózu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Používá se penicilin, na který si ale celá řada kmenů vytvořila rezistenci (modifikací vazebného proteinu pro penicilin, nebo pomocí mozaikových genů pro rezistenci „ PBP“ – rekombinací původní DNA s DNA příbuzných druhů (viridující streptokoky)). Zdrojem rezistence je přirozená mikrobiota. Vedle penicilinu se dále používá cefalosporin. Alternativou jsou makrolidy.

  • Vakcína: U ohrožených osob (imunosuprese, stáří, asplenie) se provádí vakcinace polysacharidovými pouzdry 23 typů pneumokoků.

Fotogalerie[upravit | editovat zdroj]

Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  • RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
  • ŠMÍROVÁ, Václava. Úvod do lékařské mikrobiologie. - vydání. -.