Streptococcus pneumoniae
(přesměrováno z S. pneumoniae)
| Streptococcus pneumoniae | |
| Streptococcaceae | |
| Streptococcus | |
 Streptococcus pneumoniae v elektronovém mikroskopu | |
| Morfologie | G+ kok |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Antigeny | O (O:9), H, Vi |
| Faktory virulence | pneumolysin O, neuraminidáza, purpurogenní toxin, pouzdro (zabraňuje fagocytóze) |
| Zdroj | člověk, zvíře |
| Přenos | kapénková infekce |
| Výskyt | komenzál HCD |
| Inkubační doba | 1–3 dny |
| Onemocnění | pneumokoková pneumonie, pneumokoková meningitida, infekce HCD (sinusitida, otitis media) |
| Diagnostika | kultivace, průkaz pouzderného antigenu (likvor, séreum, sputum, moč), mikroskopické vyšetření, hemokultura (u pneumonie a meningitidy) |
| Terapie | penicilin, cefalosporiny, erytromycin, chloramfenikol |
| Očkování | aktivní imunizace (polysacharidová vakcína, konjugovaná vakcína) |
| MeSH ID | D013296 |
Streptococcus pneumoniae je grampozitivní, fakultativně anaerobní, α-hemolytický, viridující kok, který roste ve dvojicích a má lancetovitý tvar. Běžně kolonizuje sliznici horních cest dýchacích v neopouzdřené formě (kolonizováno je 70 % dětí). Je to podmíněný patogen – v opouzdřené formě (pouzdro obklopuje celou dvojici) může vyvolávat závažné infekce – meningitidy, pneumonie, sepse. Většinou ho předchází jiné infekce a vlivy které snižují lokální imunitu – pacienti starší, se sníženou kapacitou sleziny, snížená opsonizace, poškozená játra.
Nemá skupinově specifický antigen polysacharid C (jen u β-hemolytických). Je vysoce citlivý k vnějším vlivům (důležité pro transport a vyšetřovací metody).
Je kapnofilní a za anaerobních podmínek způsobuje β-hemolýzu (vlivem Streptolysinu O). Postrádá skupinově specifický pouzderný Ag, není zařazen do klasifikace podle Lancefieldové. Ag specifita dána specifickou kyselinou teichoovou (někdy též C-substance nebo C-polysacharid), která reaguje s CRP.
Diagnostický postup[upravit | editovat zdroj]
- materiál: moč, likvor, sputum
- identifikace:
- mikroskopie: G+ koky, barvení na pouzdra;
- kultivace: KA (drobné, průhledné kolonie s α-hemolýzou);
- testy: pozitivní optochinový test, pozitivní test rozpustnosti ve žluči.
- sérologické metody: průkaz pouzderného antigenu pomocí imunoelektroforézy, imunofluorescence.
Faktory virulence[upravit | editovat zdroj]
- pouzderný polysacharidový antigen (v M a S-fázi);
- více variant (80–100), některé ex. identické s krvinkovým antigenem;
- antifagocytární vlastnosti, není toxický;
- pouzdro je hlavní faktor patogenity;
- fagocytóza až po opsonizaci komplementem (protipouzderné protilátky IgG2) → vakcinace;
- pneumolysin,
- cytolyzin, zpomaluje oxidační pochody a chemotaxi PMN;
- nekrotizující účinky – poškození membrán endotelu a epitelu DC;
- podporuje zánět, vypotřebuje komplement;
- vysoká metabolická aktivita;
- spotřebovává krevní cukr i zásoby glykogenu → vzniká kyselina mléčná → acidóza;
- dochází k poklesu glykémie;
- metabolický rozvrat organizmu (hl. u nemocných s poškozenými játry);
- adhesiny, invaziny (hyalurinidáza, neuraminidáza).
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
S. pneumoniae je podmíněný patogen, jeho infekcím předchází jiné infekce a vlivy které snižují lokální imunitu (virová infekce, aspirace kontaminovaných sekretů z nosohltanu). Za poškození odpovídá především zánětlivá reakce organismu – pneumokok není toxický, ale invazivní. Infekce způsobené S. pneumoniae jsou:
- pneumokoková pneumonie,
- 20 % pneumonií, komunitní pneumonie
- průnik do pleurální dutiny – hnisavá ložiska, bakteriémie (téměř vždy)
- hnisavá meningitida,
- infekce horních cest dýchacích: sinusitidy, otitis media.
S. pneumoniae se množí v krevním řečišti, kde spotřebovává krevní cukr, zejména glukosu, kterou přeměňuje na kyselinu mléčnou, čímž může způsobit pokles glykémie a acidózu.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Používá se penicilin, na který si ale celá řada kmenů vytvořila rezistenci (modifikací vazebného proteinu pro penicilin, nebo pomocí mozaikových genů pro rezistenci „ PBP“ – rekombinací původní DNA s DNA příbuzných druhů (viridující streptokoky)). Zdrojem rezistence je přirozená mikrobiota. Vedle penicilinu se dále používá cefalosporin. Alternativou jsou makrolidy.
- Vakcína: U ohrožených osob (imunosuprese, stáří, asplenie) se provádí vakcinace polysacharidovými pouzdry 23 typů pneumokoků.
Fotogalerie[upravit | editovat zdroj]
Kultivace Streptococcus pneumoniae na krevním agaru, M-fáze
Kultivace Streptococcus pneumoniae na krevním agaru, M-fáze, detail hemolýzy
Kultivace Streptococcus pneumoniae na krevním agaru, R-fáze
Kultivace Streptococcus pneumoniae R-faze-detail hemolýzy
Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Streptokokové infekce: Infekce streptokoky skupiny A • Spála • Spálová angína • Erysipel • Impetigo • Infekce vyvolané viridujícími streptokoky • Komplikace a léčba streptokokových infekcí • Revmatická horečka
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
- ŠMÍROVÁ, Václava. Úvod do lékařské mikrobiologie. - vydání. -.
- JANSKÝ, Petr. Zpracované otázky z mikrobiologie [online]. [cit. 2012-04-21]. <https://www.yammer.com/wikiskripta.eu/uploaded_files/3804405>.
