Imunofluorescenční vyšetření v dermatologii

Z WikiSkript

(přesměrováno z Imunofluorescence)

Imunofluorescenční vyšetření slouží k detekci antigenů v tkáních či buňkách a umožňuje také průkaz protilátek. Přímá imunofluorescence detekuje pomocí značených protilátek antigeny přítomné ve tkáních. Naproti tomu nepřímá fluorescence prokazuje přítomnost specifických protilátek v séru tak, že po odebrání séra a jeho reakci se substrátem se naváží značené protilátky proti sérovým protilátkám nemocného.

Přímá imunofluorescence[upravit | editovat zdroj]

Přímá imunofluorescence patří v dermatologii mezi rutinní metody. Nejdůležitější je správný výběr místa odběru tkáně. Například u puchýřnatých chorob se exciduje tkáň v těsné blízkosti vezikuly, u erytematodu a porfyrií volíme místo vystavené slunci, tj. obličej, krk nebo deltoidní krajinu.

  • u pemphigus vulgaris detekujeme autoprotilátky (IgG a C3) navázané v oblasti desmosomů
  • bulózní pemphigoid může být diagnostikován přítomností IgG a C3 v oblasti bazální membrány epidermis
  • u dermatitis herpetiformis Duhring nalezneme IgA protilátky granulárně uspořádané v papilách dermis v sousedství puchýřků
  • pro lupus erythematosus je charakteristická přítomnost IgG, případně i C3, IgA a IgM v oblasti dermoepidermální junkce
  • u imunokomplexových vaskulitid nalézáme depozita protilátek IgG, C3 a fibrinu ve stěnách cév
  • u porfyrie (porphyria cutanea tarda) vidíme lupusový anti-IgG pruh v junkční zóně a vakovité dilatace cév s depozity IgG, C3 a fibrinu ve stěnách

Nepřímá imunofluorescence[upravit | editovat zdroj]

U nepřímé imunofluorescence hodnotíme přítomnost a množství autoprotilátek v séru pacienta.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • FAUSTMANNOVÁ, Olga. Imunohistologické vyšetření kůže – praktické poznámky. Interní medicína – mezioborové přehledy [online]. 2002, roč. -, no. 12, s. 11-14, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2002/12/15.pdf>. 

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.