Legionelóza
(přesměrováno z Legionella pneumophilla)
| Legionářská nemoc | |
| Legionnaires' disease | |
 Legionella pneumophila v elektronovém mikroskopu | |
| Původce | Legionella pneumophilla |
|---|---|
| Přenos | inhalace, klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi |
| Klinický obraz | pneumonie, chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů |
| Diagnostika | průkaz antigenu z moči, rtg, bronchoalveolární laváže |
| Léčba | legionářská nemoc – ATB, pontiacká horečka – symptomatická léčba, |
| Komplikace | renální insuficience – proteinurie a hematurie |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | A48 |
| MeSH ID | D007877 |
| OMIM | 608556 |
| MedlinePlus | 000616 |
| Medscape | 220163 |
Legionelóza neboli legionářská nemoc je akutní horečnaté onemocnění vyvolané G− bakteriemi čeledi Legionellaceae, nejčastěji bakterií Legionella pneumophilla, které postihuje především dýchací cesty. Nejzávažnějším a zároveň nejčastějším projevem je pneumonie („legionářská nemoc“). Dalšími projevy infekce může být lehké chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů bez postižení plic („pontiacká horečka“).
Legionely se běžně vyskytují ve vodě a v půdě. Přenáší se klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi, ale i vodotrysky apod. K nákaze dochází především inhalací kontaminovaného aerosolu. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán.
Toto onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie (odtud název) ve Filadelfii v roce 1976. Retrospektivní výzkumy později zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
G− tyčinka, nejčastěji Legionella pneumophila, má více sérotypů, přirozené prostředí je pro ni voda a vlhká prostředí (močály a zatuchliny), vyžaduje vlhko.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Nalezeny v jezerech, řekách, v klimatizaci, ve sprchách. Nákaza – inhalací aerosolu s legionelami. Přenos z člověka na člověka neprokázán. Častěji jsou postiženi senioři, pacienti s imunodeficitem nebo chronickým plicním onemocněním. Mortalita – 25 %.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Může připomínat pneumokokovou pneumonii s myalgiemi, bolestmi hlavy, horečkou a suchým kašlem. Progreduje, často příznaky z jiných systémů – průjem, bolesti břicha, zmatenost, ataxie, často renální insuficience – proteinurie a hematurie. Vzácně může probíhat i bez zánětu plic, častěji u kuřáků, alkoholiků.
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
Průkaz antigenu není z plic, ale z moči.
V anamnéze – pobyt v klimatizovaných zařízeních (hotely, restaurace) v zahraničí.
RTG nález je zpočátku jednostranný skvrnitý segmentový nebo lobární infiltrát. Následně progreduje oboustranně, často pleurální výpotek či absces, mírná leukocytóza, zvýšené jaterní enzymy.
Průkaz antigenu Legionella pneumophila v moči. Kultivace materiálu z bronchoalveolární laváže či tracheálního aspirátu na BCYE agaru nebo PCR.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Pontiacká horečka – pouze symptomatická léčba.
- Legionářská nemoc – ATB terapie; nejčastěji parenterálně makrolidy (clarithromycin, azithromycin[1]) nebo fluorochinolony (ofloxacin, ciprofloxacin).
Bakterie často produkuje β-laktamázu, není vhodné používat penicilinové deriváty[1]
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Technické revize rozvodů, membránové filtry, přechlorování vody, přehřát na 70 °C
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Legionella.cz – český informační projekt
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
- BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 404 s. s. 274. ISBN 8024612704.
