Aeromonády a plesiomonády
Aeromonády a plesiomonády jsou fermentující, oxidáza pozitivní bakterie. Mají bičíky, které jsou umístěny polárně. Jsou významné pro modelování změn klimatu nebo epidemiologické studie.
Aeromonády[upravit | editovat zdroj]
| Aeromonas hydrophila | |
 Aeromonas hydrophila na krevním agaru | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Kultivace | krevní agar a selektivní půdy |
| Faktory virulence | β-laktamázy, fimbrie, pouzdro nebo lipopolysacharidy |
| Výskyt | potraviny a v nádržkách pro destilovanou vodu |
| Onemocnění | septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce |
| Terapie | aminoglykosidy a fluorochinolony |
| MeSH ID | D016980 |
Aeromonády se vyskytují ve vodách, v rybách, mase, mléku, zelenině, ale také v nemocnicích nebo v nádržkách pro destilovanou vodu. Zahrnují:
- Aeromonas hydrophila,
- Aeromonas caviae,
- Aeromonas sobria.
Jsou to krátké tyčinky se zaoblenými konci, gramnegativní, kataláza a oxidáza pozitivní. Jsou pohyblivé. Produkují sekreční a povrchové faktory virulence. Mezi tyto faktory patří fimbrie, proteiny vnější membrány, pouzdro nebo lipopolysacharidy. Způsobují mírné průjmy, ale i onemocnění podobné choleře. Taktéž mohou vyvolat septikémie, meningitidy, cholecystitidy nebo extraintestinální infekce, a to spíše u starších mužů a při oslabeném imunitním systému.
K terapii extraintestinálních infekcí užíváme aminoglykosidy a fluorochinolony, pro infekce GIT se antibiotická léčba nepoužívá. Jsou rezistentní na ampicilin
nebo některé cefalosporiny. Produkují β-laktamázy. Můžeme je prokázat ve stolici pomocí selektivních půd s přídavkem ampicilinu nebo na agaru s přídavkem thiosulfátu, citrátu, žluči a sacharózy (tzv. TCŽS – agar). Tvoří žluté kolonie s modrou zónou. Na krevním agaru se projeví úplná hemolýza a jsou tak neodlišitelné od E. coli.
Plesiomonády[upravit | editovat zdroj]
Vyřazeny z čeledi Vibrionaceae a dány do Enterobacteriaceae. Řadíme mezi ně jediný druh Plesiomonas shigelloides, který se vyskytuje v tropických a subtropických vodách, na zvířatech, jako je skot nebo prase, ale také na hadech, obojživelnících a hmyzu.
Jsou gramnegativní, fakultativně anaerobní, manitol negativní, nesporulující tyčinky a také toxikogenní. Jejich vlastnosti jsou stejné jako u Shigell, zapáchají na Endově a MacConkeyho půdě. Pro odlišení od Shigell je možno využít oxidázového testu, kdy jsou Plesiomonády oxidáza pozitivní narozdíl od oxidáza negativních Shigell. Pro pěstování se používají půdy jako pro Enterobacteriaceae. Infekce se projevují dvěma způsoby – buď jako průjmy, které jsou vodnatějšího rázu až do zelenožluta nebo mohou pěnit, a nebo jako septikémie. Onemocnění odezní většinou spontánně, pokud se projeví extraintestinální infekce, užijeme širokospektrá antibiotika. Produkují B-laktamázy, proto by se neměl užívat ampicilin.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
