Atypická mykobakteria

Atypická mycobacteria
Morfologie	acidorezistentní tyčinka
Vztah ke kyslíku	aerobní
Kultivace	šedo-bílé kolonie
Zdroj	voda, půda
Onemocnění	mykobakteriózy
Diagnostika	mikroskopické a kultivační vyšetření
Terapie	antituberkulotika v kombinaci

Jedná se o mykobakterie, které jsou primárně / příležitostně patogenní až saprofytické. Acidorezistentní, nepohyblivé, nesporulující aerobní tyčinky.

Vyvolávají onemocnění, jež jsou analogická k tuberkulóze = mykobakteriózy. Vyskytují se v rozmezí mezi 3–7 % – ve vodě, půdě (obvyklý zdroj nákazy). K přenosu mezi lidmi nedochází.

Mycobacterium kansasii

Zástupci

Vzhledem k velkému množství zástupců mykobakterií, uvádíme pouze nejvýznamnější.

• Mycobacterium kansasii
• Mycobacterium gordonae
• Mycobacterium xenopi
• Mycobacterium avium
• Mycobacterium intracellulare
• Mycobacterium scrofulaceum
• Mycobacterium ulcerans

Atypická mykobakteria rostou v teplotách od 38 do 42 °C.

Klasifikace mykobakterií

Klasifikace dle Runyona

1. Fotochromogenní – mykobakterie jsou ve tmě nepigmentované, po osvětlení mají žluté zbarvení (př. Mycobacterium kansasii).
2. Skotochromogenní – mykobakterie jsou oranžově nebo žlutě pigmentované i ve tmě (př. Mycobacterium gordonae).
3. Nonchromogenní – mykobakterie nejsou pigmentované (př. Mycobacterium avium).
4. Rychle rostoucí – mykobakterie s rychlým růstem maximálně do 5 dnů (např. Mycobacterium fortuitum, Mycobacterium chelonae).

Klinicky významní zástupci

Komplex MAI/MAIS

Mycobacterium avium + Mycobacterium intracellulare = (komplex MAI); + Mycobacterium scrofulaceum = (komplex MAIS)

Výskyt hlavně u ptáků a prasat. U člověka způsobují krční lymfadenitidu a tuberkulóze podobná plicní onemocnění. Při průniku do tkání mohou způsobovat onemocnění připomínající lepru.

Mycobacterium xenopi

Způsobuje plicní onemocnění.

Burulský vřed na kotníku

Burulský vřed na ruce

Mycobacterium ulcerans

Způsobuje tzv. Burulský vřed, což je nebolestivý nodulární útvar měnící se v rozsáhlé postižení kožní oblasti.

Mycobacterium kansasii

Poměrně častý původce onemocnění, vyvolává chronická plicní onemocnění napodobující tuberkulózu.

Diagnóza

Diagnóza mykobakteriálních onemocnění se opírá o celkové zhodnocení příznaků, rentgenový nález, izolaci a identifikaci mykobakterií. Klinické příznaky mykobakteriózy jsou velmi podobné jako bývají u tuberkulózy a bez druhové specifikace původce nelze onemocnění odlišit.

Významné příznaky:

• celková slabost;
• kašel;
• dušnost;
• nechutenství;
• váhový úbytek;
• zvýšená teplota;
• pocení.

U dětí dochází k častému postižení orofaciální oblasti. U dospělých pacientů se zřídka objevuje postižení uzlin (hlavně imunokompromitovaní pacienti a pacienti s HIV infekcí). Někdy dochází k postižení kůže, kostí, měkkých tkání, trávicího traktu, jater a sleziny.

Pro identifikaci mykobakterií provádíme mikroskopické a kultivační vyšetření. Pozitivní kultivační nález může odpovídat infekci, asymptomatické kolonizaci nebo jen kontaminaci zevním prostředím.

Spolu s klinickým a rentgenovým obrazem jsou nezbytné nejméně dva kultivačně pozitivní nálezy ze separovaných vyšetření sputa nebo alespoň jeden kultivačně pozitivní nález získaný bronchiálním výplachem či laváží. Diagnóza může být také stanovena transbronchiální nebo jinou plicní biopsií s průkazem granulomatózního zánětu nebo acidorezistentních tyčinek, doplněná minimálně o jeden pozitivní výsledek kultivace sputa či bronchiálního výplachu na netuberkulózní mykobakterie.

Pokud máme podezření na atypická mykobakteria a nejsou splněna všechna základní diagnostická kritéria, je nezbytné pacienta dále sledovat po stránce klinické, rentgenové a mikrobiální.

Základem a zlatým standardem laboratorních vyšetření je kultivace mykobakterií na tekutých a pevných půdách s následnou druhovou identifikací kmene. Molekulárně genetická technika, založená na průkazu mikrobiální DNA, je vysoce citlivá a rychlá metoda, kterou lze užít v diagnostice M. kansasii, M. gordonae. BACTEC nebo biochemické testy (např. s niacinem) odliší tuberkulózní a netuberkulózní mykobakterie.

Kultivace

Pomalý růst na speciálních půdách. Na pevných půdách (Lowenstein-Jensen, Ogawa) roste v objemnějších hladkých šedo-bílých koloniích. V tekutých půdách (Šulova) pozorujeme amorfní sediment s mléčným zákalem.

Při kultivaci hodnotíme:

• rychlost kultivace;
• velikost kolonií;
• vzhled kolonií;
• pigmentaci;
• produkce enzymů.

Barvení

Kvůli vysokému obsahu lipidů v těle mykobakterií nelze barvit dle Grama. K barvení tedy používáme Ziehl-Neelsenovo barvení.

Léčba

Léčba mykobakterióz je obtížná (vyjma M. kansasii). Efekt léčby se dostavuje často velmi pomalu, dlouhou dobu mohou přetrvávat kaverny i kultivační pozitiva sputa. Často se zahajuje léčba klasickými antituberkulotiky, v kombinaci HRES (isoniazid, rifampicin, etambutol, streptomycin), a až poté se léčba upravuje dle zjištěné citlivosti.

Pro mykobakteriální onemocnění neexistuje jednotné schéma léčby. Používáme různé kombinace antituberkulotik.

Velká většina je rezistentní na řadu antituberkulotik.

Odkazy

Související články

• Repetitorium mikrobiologie

Použitá literatura

• BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie. 1.. vydání. Praha : Marvil, 1996. ISBN 80-2380-297-6.

• VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie obecná. 2.. vydání. Brno : Neptun, 2005. ISBN 8086850005.

• VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 2.. vydání. Brno : Neptun, 2006. ISBN 8090289665.

• JULÁK, Jaroslav a PAVLÍK Emil. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékařství. 1.. vydání. Praha : Karolinum, 2010. ISBN 9788024617923.