Clostridium tetani: Porovnání verzí
(obrázky, zdroj, obsah) |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 16 mezilehlých verzí od 8 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__noTOC__ | |||
{{Infobox - bakterie | |||
| název = ''Clostridium tetani'' | |||
'''''Clostridium tetani''''' je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje [[neurotoxin]] tetanospazmin vyvolávající [[tetanus]]. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné spóry, ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. [[Spóry]] přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel. | | obrázek = Clostridium tetani.jpg | ||
| popisek = ''Clostridium tetani'' | |||
| čeleď = ''Clostridiaceae'' | |||
| rod = ''Clostridium'' | |||
| morfologie = [[Gramovo barvení#G +|Grampozitivní tyčky]], sporulující | |||
| vztah ke kyslíku = striktně anaerobní | |||
| kultivace = [[krevní agar]] | |||
| faktory virulence = tetanotoxin (tetanospazmin, tetanolysin, enzym reninového účinku) | |||
| zdroj = člověk (exogenní i endogenní infekce), zvíře | |||
| přenos = infikování rány sporami | |||
| výskyt = střevní flóra savců (koně, dobytek) i člověka, odtud se exkrementy dostává do půdy, prachu | |||
| inkubační doba = několik dní až týdnů | |||
| onemocnění = [[tetanus]] | |||
| diagnostika = klinický obraz v časové souvislosti s úrazem | |||
| terapie = komplexní intenzivní péče, hyperimunní lidský antitetanický Ig, aktivní imunizace tetanickým anatoxinem, chirurgické ošetření, [[penicilin]], metronidazol | |||
| očkování = [[aktivní imunizace]] (tetanický anatoxin) | |||
| MeSH ID = {{MeSH ID|D003017}} | |||
}} | |||
'''''Clostridium tetani''''' je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje [[neurotoxin]] '''tetanospazmin''' vyvolávající [[tetanus]]. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin '''blokuje''' uvolňování inhibičních '''neurotransmiterů''', klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné '''spóry''', ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. [[Bakteriální spora|Spóry]] přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel. | |||
== Historie == | == Historie == | ||
V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval ''C.tetani'' u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických [[protilátka|protilátek]]. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti [[Tetanus|tetanu]] založenou na [[Aktivní imunizace#Typy očkovacích látek|toxoidu]]. | V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval ''C.tetani'' u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických [[protilátka|protilátek]]. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti [[Tetanus|tetanu]] založenou na [[Aktivní imunizace#Typy očkovacích látek|toxoidu]]. | ||
== Výskyt== | == Výskyt == | ||
Nalézá se ve '''střevech''' savců (často u koní), může být ve střevě člověka. Obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem. | |||
== Morfologie == | == Morfologie == | ||
''C. tetani'' je štíhlá Gram-pozitivní tyčinka velikosti 0,5x5–7μm. Obsahuje '''terminální spóru''', tvarem připomíná paličku. | |||
== Kultivace == | == Kultivace == | ||
Dobře roste na '''krevním agaru'''.Vykazuje '''hemolýzu'''. Vyžaduje '''anaerobní''' prostředí. | |||
== Antigeny a toxicita == | == Antigeny a toxicita == | ||
Tetanický toxin je tvořen třemi složkami: '''tetanospazminem''', '''tetanolyzinem''' s hemolytickými vlastnostmi a '''enzymem reninového účinku'''. Nejdůležitější je tetanospasmin, homogenní polypeptid jednoho antigenního typu. V závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů ''C. tetani''. | |||
== Tetanus== | == Tetanus == | ||
''C.tetani'' způsobuje onemocnění zvané [[Tetanus|tetanus traumaticus]]. K infekci dochází poraněním a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu | ''C. tetani'' způsobuje onemocnění zvané [[Tetanus|tetanus traumaticus]]. K infekci dochází '''poraněním''' a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu, protože se toxin díky rychlému vychytávání nervovou tkání nedostane k imunokompetentním buňkám. | ||
=== Patogeneze=== | === Patogeneze === | ||
Toxin vstřebaný z poranění do krve a lymfy se dostává '''k nervosvalovým ploténkám''' a skrz ně do nervového systému. Po průniku do cytosolu neuronu blokuje uvolňování inhihibičních mediátorů ([[GABA|kys. gamma-aminomáselná]], glycin). Snižuje práh dráždivosti motorických neuronů a nastávají tonicko-klonické '''křeče'''. | |||
=== Projevy === | |||
Zpočátku stažení žvýkacího svalstva, '''trismus'''. Křeče mimických svalů, které jsou doplněné sliněním (risus sardonicus). Tuhne šíje a záda za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla [[opistotonus]]. Při pokusech o napití dochází k laryngospasmu. Postupně jsou zasaženy i dýchací svaly, pacient umírá na [[asfyxie|asfyxii]] nebo na srdeční selhání. | |||
=== Projevy=== | |||
=== Laboratorní diagnostika === | === Laboratorní diagnostika === | ||
Onemocnění je rozpoznatelné podle klinického obrazu. Vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně. Je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí. | |||
=== Epidemiologie === | === Epidemiologie === | ||
Tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější prostředí. Není přenosný na jinou osobu. Díky systému očkování je u nás onemocnění vzácné, vyskytuje se převážně u starších imunokompromitovaných osob. | |||
=== Prevence === | === Prevence === | ||
Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s [[Diftérie|záškrtem]], [[Pertuse|dávivým kašlem]], invazivní [[hemofilus|hemofilovou]] infekcí, virovou [[Hepatitida B|hepatitidou B]] a [[Poliomyelitis anterior acuta|dětskou mozkovou obrnou]]. | Nejvýznamnější je pravidelné '''očkováni toxoidem'''. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s [[Diftérie|záškrtem]], [[Pertuse|dávivým kašlem]], invazivní [[hemofilus|hemofilovou]] infekcí, virovou [[Hepatitida B|hepatitidou B]] a [[Poliomyelitis anterior acuta|dětskou mozkovou obrnou]]. | ||
=== Léčba === | === Léčba === | ||
Léčba spočívá v | Léčba spočívá v podávání '''antitetanického imunoglobulinu''' (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Nespecifickou léčbou rozumíme řádné chirurgické ošetření rány, podporu dýchání a snížení dráždivosti léky. Často se také zahajuje léčba [[Peniciliny#Penicilin G (benzylpenicilin)|penicilinem G]] nebo metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
=== Související články === | === Související články === | ||
* [[Tetanus]] | |||
* [[Gramovo barvení]] | * [[Gramovo barvení]] | ||
* [[Aktivní imunizace]] | * [[Aktivní imunizace]] | ||
* [[Bakteriální toxiny]] | * [[Bakteriální toxiny]] | ||
* [[ | * [[Repetitorium mikrobiologie]] | ||
=== Externí odkazy === | === Externí odkazy === | ||
* [ | * [http://tetanus.cz/ www.tetanus.cz] | ||
=== Použitá literatura === | === Použitá literatura === | ||
* {{Citace | * {{Citace | ||
| Řádek 116: | Řádek 115: | ||
| rozsah = 558 | | rozsah = 558 | ||
}} | }} | ||
{{Navbox - bakterie}} | |||
</noinclude> | |||
[[Kategorie:Mikrobiologie]] | [[Kategorie:Mikrobiologie]] | ||
[[Kategorie:Bakterie]] | [[Kategorie:Bakterie]] | ||
[[Kategorie:Infekční lékařství]] | [[Kategorie:Infekční lékařství]] | ||
Aktuální verze z 9. 1. 2025, 17:11
| Clostridium tetani | |
| Clostridiaceae | |
| Clostridium | |
 Clostridium tetani | |
| Morfologie | Grampozitivní tyčky, sporulující |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | striktně anaerobní |
| Kultivace | krevní agar |
| Faktory virulence | tetanotoxin (tetanospazmin, tetanolysin, enzym reninového účinku) |
| Zdroj | člověk (exogenní i endogenní infekce), zvíře |
| Přenos | infikování rány sporami |
| Výskyt | střevní flóra savců (koně, dobytek) i člověka, odtud se exkrementy dostává do půdy, prachu |
| Inkubační doba | několik dní až týdnů |
| Onemocnění | tetanus |
| Diagnostika | klinický obraz v časové souvislosti s úrazem |
| Terapie | komplexní intenzivní péče, hyperimunní lidský antitetanický Ig, aktivní imunizace tetanickým anatoxinem, chirurgické ošetření, penicilin, metronidazol |
| Očkování | aktivní imunizace (tetanický anatoxin) |
| MeSH ID | D003017 |
Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, neinvazivní, Gram-pozitivní tyčinka opatřená bičíky. Produkuje neurotoxin tetanospazmin vyvolávající tetanus. Do CNS se šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestuje jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří velmi odolné spóry, ve kterých může přežívat velice dlouho, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.
Historie[upravit | editovat zdroj]
V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Nalézá se ve střevech savců (často u koní), může být ve střevě člověka. Obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem.
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
C. tetani je štíhlá Gram-pozitivní tyčinka velikosti 0,5x5–7μm. Obsahuje terminální spóru, tvarem připomíná paličku.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Dobře roste na krevním agaru.Vykazuje hemolýzu. Vyžaduje anaerobní prostředí.
Antigeny a toxicita[upravit | editovat zdroj]
Tetanický toxin je tvořen třemi složkami: tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku. Nejdůležitější je tetanospasmin, homogenní polypeptid jednoho antigenního typu. V závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů C. tetani.
Tetanus[upravit | editovat zdroj]
C. tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus. K infekci dochází poraněním a kontaminací z půdy, inkubační doba je přibližně jeden týden. Toto onemocnění nezanechává imunitu, protože se toxin díky rychlému vychytávání nervovou tkání nedostane k imunokompetentním buňkám.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Toxin vstřebaný z poranění do krve a lymfy se dostává k nervosvalovým ploténkám a skrz ně do nervového systému. Po průniku do cytosolu neuronu blokuje uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin). Snižuje práh dráždivosti motorických neuronů a nastávají tonicko-klonické křeče.
Projevy[upravit | editovat zdroj]
Zpočátku stažení žvýkacího svalstva, trismus. Křeče mimických svalů, které jsou doplněné sliněním (risus sardonicus). Tuhne šíje a záda za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla opistotonus. Při pokusech o napití dochází k laryngospasmu. Postupně jsou zasaženy i dýchací svaly, pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání.
Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Onemocnění je rozpoznatelné podle klinického obrazu. Vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně. Je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější prostředí. Není přenosný na jinou osobu. Díky systému očkování je u nás onemocnění vzácné, vyskytuje se převážně u starších imunokompromitovaných osob.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem. Ochranný účinek poskytuje více než 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou mozkovou obrnou.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčba spočívá v podávání antitetanického imunoglobulinu (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Nespecifickou léčbou rozumíme řádné chirurgické ošetření rány, podporu dýchání a snížení dráždivosti léky. Často se také zahajuje léčba penicilinem G nebo metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání vydání. Brno : Neptun, 2007. 0 s. ISBN 978-80-86850-03-0.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
- Pharma-reports. . Klinicky významné bakterie. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-588-6.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
