Peniciliny: Porovnání verzí

Aktuální verze z 28. 2. 2025, 12:11

Peniciliny patří do skupiny betalaktamových antibiotik. Jejich název je odvozen od plísně (štětičkovec, Penicillium), ze které byly poprvé získány. Toto antibiotikum bylo objeveno Alexanderem Flemingem v roce 1928.

Antimikrobiální spektrum[upravit | editovat zdroj]

Úzkospektré peniciliny (základní, přirozené) – účinné proti G+ bakteriím a G− kokům (meningokoky, gonokoky) ^[1], oxacilin působí jen proti Staphylococcus aureus a částečně proti streptokokům,

Širokospektré peniciliny – účinné proti G+ i G−.

Farmakokinetika a farmakodynamika[upravit | editovat zdroj]

Po parenterálním podání se rychle a kompletně vstřebávají. Upřednostňuje se podání i.v. oproti i.m. (zejména vysokých dávek), které je bolestivé. Absorpce po perorálním podání se u jednotlivých penicilinů liší, a to v závislosti na odolnosti vůči kyselému prostředí (pH žaludeční šťávy). Aby se minimalizovaly ztráty v důsledku jejich adsorpce na potravu, doporučuje se podávat nejméně 1 hod před jídlem nebo po jídle. Biologická dostupnost bývá obvykle vyšší, než 60 %. Vazba na plazmatické bílkoviny se pohybuje od 18 % (amoxicilin) do 94 % (oxacilin), ale pouze nenavázaná frakce je antimikrobně účinná.

Peniciliny se snadno distribuují do extracelulární tekutiny, pro svou malou liposolubilitu nepronikají do buněk. Špatně pronikají přes hematoencefalickou bariéru. Zánětlivé meningeální změny jejich penetraci do CNS usnadňují.

Většina absorbovaného množství je vyloučena močí, a to tubulární sekrecí (90 %). Tato cesta exkrece může být inhibována probenecidem. 30–50 % z množství penicilinů přítomných v krvi je vyloučeno do mateřského mléka. Biologický poločas je krátký (asi 1 hodina).

Peniciliny mají účinek nezávislý na koncentraci, ale závislý na čase. Alespoň 40 % doby dávkovacího intervalu by měla být koncentrace antibiotika vyšší než minimální inhibiční koncentrace.^[1] Nemají postantibiotický účinek.

Nežádoucí účinky a toxicita^[2][upravit | editovat zdroj]

Peniciliny patří mezi velmi bezpečná léčiva. Nejčastějším nežádoucím účinkem bývají alergické reakce (I-IV). Vyskytují se přibližně u 1-10 % pacientů. Vzácně může dojít ke vzniku anafylaktické reakce (0,05 %), která nastane 15-30 minut po podání (nejčastěji i.v.). K anafylaxi obvykle dochází po předchozí senzibilizaci. Mezi pozdní alergické projevy patří kopřivka, horečka, bolesti kloubů, kožní eflorescence, angioneurotický edém, intersticiální nefritida (autoimunní reakce na penicilin-proteinový komplex), sérová nemoc, hemolytická anémie ale i velmi vážné komplikace jako Lyellův nebo Stevensův-Johnsonův syndrom.

Při podání aminopenicilinů pacientům s infekční mononukleózou nebo lymfatickou leukemií se může objevit morbiliformní rush, který představuje toxickou reakci, nikoliv alergickou. Všechny peniciliny mají schopnost vyvolat reakci zkříženou, ať jsou obsaženy v potravě (v mléce od krav léčených pro mastitidu) nebo v kosmetických přípravcích. Alergickou reakci na peniciliny lze snížit podáním glukokortikoidů.

Perorální podání penicilinů může vést k dyspeptickým potížím – nauzee, zvracení a průjmům (zejména u širokospektrých penicilinů). U širokospektrých penicilinů se ojediněle vyskytují průjmy, až pseudomembranózní kolitidy jako následek dysmikrobie.

Jako neobvyklé nežádoucí účinky se mohou objevit Hoigné syndrom (čti uaně). Je vyvolán u některých nemocných po podání prokainpenicilinu i.m. Projevem může být úzkost až strach ze smrti, sluchové a zrakové iluze, změny v krevním oběhu, i změna vědomí. Klinický obraz může rychle vymizet, jindy psychické příznaky přetrvávají po mnoho měsíců. Ustupuje samovolně. Syndrom není kontraindikací pro opakované podání penicilinu. Také může vzniknout tzv. Nicolauův syndrom, jakožto následek chybné techniky podání, tentokrát intraarteriálně. Příznaky záleží na typu postiženého orgánu.

Přímý toxický účinek penicilinů se týká CNS. Peniciliny zvyšují dráždivost neuronů. Využívá se v experimentální farmakologii k intracerebrálnímu podání penicilinu pro navození epilepsie u malých laboratorních zvířat a ke zkoušení antiepileptik. Z tohoto důvodu se vyhýbáme intratekálnímu podání penicilinů. Přímý účinek na CNS se může manifestovat i po podání vysokých (MIU) dávek zejména u zánětlivě změněných meninx nebo při snížení renální exkrece.

Indikace a kontraindikace^[2][upravit | editovat zdroj]

Obvykle používáme peniciliny pro léčbu respiračních infekcí, v empirické terapii komunitních infekcí, v léčbě nozokomiálních infekcí.

Často se kombinují s aminoglykosidy.^[1] Interakce s jinými léčivy jsou vzácné.

Kontraindikací podání bývají alergie na penicilin a zvýšená pohotovost ke křečím. Při poruchách funkce srdce a ledvin je třeba brát v úvahu vysoký obsah Na⁺ a K⁺.

Přehled penicilinů[upravit | editovat zdroj]

základní peniciliny	penicilin G, penicilin V
antistafylokokové peniciliny	oxacilin, cloxacilin, dicloxacilin, flucloxacilin
širkospektré peniciliny	aminopeniciliny	ampicilin, amoxicilin
	karboxypeniciliny	ticarcilin
	acylureidopeniciliny	piperacilin
protipseudomonádové peniciliny	piperacilin, tikarcilin, pivmecilinam

Základní peniciliny[upravit | editovat zdroj]

Zahrnují skupinu acidolabilních a acidostabilních penicilinů úzkého antimikrobního spektra.

Penicilin G (benzylpenicilin)^[2]^[1]

Penicilin

Není acidorezistentní a proto se nevstřebává po perorálním podání, je tedy nutné ho podat parenterálně. Není odolný vůči β-laktamázám. Účinkuje vůči G+ i G− bakteriím.

Používáme ho jako lék první volby v léčbě infekcí způsobených pneumokoky, streptokoky, meningokoky, gonokoky a stafylokoky neprodukující β-laktamázu, Bacillus anthracis a jiné G+ mikroorganismy, Treponema pallidum (syfilis) a jiné spirochety, klostridia, actinomycety, listerie a Bacteroides (s výjimkou B. fragilis), některé borelie (lék první volby u lymeské boreliózy). Používá se tedy při léčbě kapavky, diftérie, spály, angíny, erysipelu, revmatické horečky, leptospirózy. Citlivé jsou i některé anaeroby.

Krystalický benzylpenicilin – vodný roztok draselné nebo sodné soli, dobře rozpustný ve vodě pro i.v. podání (infuze), lék první volby u meningokokové meningitidy, pneumokokové pneumonie, S. pyogenes, infekce klostridiemi, aktinomycetami.
Prokain-benzylpenicilin – suspenze pro i.m. podání (nelze podat i.v.), prokain zvyšuje velikost molekuly a tím prodlužuje absorpci i přetrvávání plazmatických koncentrací, lék první volby u spály a streptokokové tonsilofaryngitidy.
Benzatin-benzylpenicilin^[2] – suspenze s velmi nízkou rozpustností ve vodě, určený pro přísně i.m. podání. Velmi pomalu se absorbuje, dosahuje nízkých plazmatických koncentrací, které dlouho přetrvávají (až 10 dní). Je vhodný k doléčení akutní nazofaryngitidy způsobené β-hemolytickými streptokoky, a to jako prevence revmatické endokarditidy.

Obvyklé dávkodání je 2-30 mil. m.j. každých 4-6 hodin v infuzi (0,5 mil. m.j.)^[3] Při aplikaci draselné soli benzylpenicilinu je třeba počítat se zvýšeným přívodem draslíku do organismu.

Penicilin V (fenoxymetylpenicilin)^[2]^[1]

Ospen®, hromadně vyráběný léčivý přípravek s fenoxymetylpenicilinem

Acidorezistentní (draselná sůl), tudíž není inaktivován v kyselém prostředí žaludku, proto je možné ho podávat perorálně. Biologická dostupnost okolo 60 %. Během 6 hodin se jeho hladina dostává na mez účinnosti.

Shodné antimikrobialní spektrum s penicilinem G, není odolný vůči β-laktamázám. Lékem první volby u streptokokové tonsilofaryngitidy (v případě alergie je nahrazován makrolidy). Absorpce z GIT není zcela kompletní, proto se používá při lehčím průběhu infekcí citlivými bakteriemi (např. sinusitidy, otitidy, nazofaryngitidy, erysipel, spála, lymeská borelióza, profylaxe endokarditidy, periodontální a jiné zubní infekce).

Antistafylokokové peniciliny[upravit | editovat zdroj]

Tyto peniciliny jsou odolné vůči β-laktamázám stafylokoků. Jejich spektrem účinku jsou stafylokoky a streptokoky. Používají se tam, kde nejsou jiné peniciliny účinné.

Izoxazolylpeniciliny[upravit | editovat zdroj]

Oxacilin

Podávají se perorálně u méně závažných stafylokokových infekcí. Oxacilin bývá indikován při průkazu infekce penicilin-rezistentními stafylokoky. V poslední době se zvyšuje rezistence stafylokoků (Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis) vůči oxacilinu (MRSA).

Metoxypeniciliny[upravit | editovat zdroj]

Methicilin

V ČR není registrován. Považuje se celosvětově za standardní protistafylokokové antibiotikum. V kyselém prostředí žaludku dochází k jeho inaktivaci, tudíž bývá aplikován pouze parenterálně. Účinnost proti stafylokokům je shodná s oxacilinem.

Methicilin
Oxacilin

Širokospektré peniciliny^[2]^[1]^[4]^[5][upravit | editovat zdroj]

Od základních penicilínů se liší širším antimikrobním spektrem, které lze rozšířit ještě více kombinacím s inhibitory betalaktamáz. Užití při běžných infekcích dýchacích cest, močových infekcí, infekcí kůže a měkkých tkání vyvolaných např. Streptococcus pyogenes, Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Neisseria catarrhalis.

Aminopeniciliny[upravit | editovat zdroj]

Acidorezistentní, semisyntetické antibiotikum, není odolné vůči betalaktamázám. Účinnější na Enterococcus spp. a Listeria monocytogenes.

Ampicilin

Empirická léčba komunitních bakteriálních respiračních infekcí, močových cest, břišního tyfu, septické salmonely, listeriózy a meningitid. Absorpce je omezována potravou, podáván nalačno, lze podat i.m.

Amoxicilin

Analog ampicilinu, širší spektrum účinku, vytváří vyšší sérové hladiny. Výhodou je kompletní absorpce po perorálním podání, která není omezována potravou. Součást režimů eradikujících infekci způsobenou Helicobacter pylori.

Karboxypeniciliny[upravit | editovat zdroj]

Široké spektrum účinku, částečně i proti Pseudomonas aeruginosa, nejsou odolné vůči β-laktamázám. V současné době žádný zástupce není registrován v ČR.

Ticarcilin

Účinný vůči G− mikrobům, které jsou odolné vůči ampicilinu. Často se kombinuje s inhibitory β-laktamáz a kombinuje se s aminoglykosidy (protože při monoterapii na něj rychle vzniká rezistence). Podává se pouze i.v.

Acylureidopeniciliny[upravit | editovat zdroj]

Spektrum účinku je ještě širší než ticarcilinu, nejsou odolné vůči β-laktamázám.

Piperacilin

Často se kombinuje s tazobaktamem. Přípravek je účinný na G+ i G- bakterie včetně nozokomiálních patogenů. Působí na Bacteroides sp. a Clostridia sp., nepůsobí na MRSA. U těžkých infekcí se jejich účinek zesiluje kombinací s aminoglykosidy.

Ampicilin
Amoxicilin
Piperacilin
Tikarcilin

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-168-8.

MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.

JAN, Švihovec a A KOLEKTIV. Farmakologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2018. 1008 s. ISBN 9788027121502.

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d ^e ^f LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d ^e ^f MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.
↑ ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.
↑ HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
↑ LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.

[Lincová-1] Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d ^e ^f LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.

[LFHK-2] Skočit nahoru k: ^a ^b ^c ^d ^e ^f MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.

[Švihovec-3] ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.

[4] HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

[5] LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Peniciliny''' patří do skupiny [[betalaktamová antibiotika|betalaktamových antibiotik]]. Řadí se k nim spolu s [[cefalosporiny]], [[monobaktamy]] a [[karbapenemy]]. Jejich název je odvozen od plísně (štětičkovec, ''Penicillium''), ze které byly poprvé získány. Toto antibiotikum bylo objeveno ''Alexanderem Flemingem v roce''' 1928'''.''
+'''Peniciliny''' patří do skupiny [[betalaktamová antibiotika|betalaktamových antibiotik]]. Jejich název je odvozen od plísně (štětičkovec, ''Penicillium''), ze které byly poprvé získány. Toto antibiotikum bylo objeveno Alexanderem Flemingem v roce 1928.
-==Struktura==
-Základní skelet všech penicilinů je tvořený '''β-laktamovým''' („čtverec“ s dusíkem, na kterém je ketoskupina) a '''thiazolidinovým''' („pětiúhelník“ se sírou a dusíkem) kruhem. Podle připojené skupiny ("R") se mění mikrobiální spektrum.<ref>{{Citace
-|typ = kniha
-|korporace =
-|příjmení1 = Koreňová
-|jméno1 = Anna
-|příjmení2 = Uher
-|jméno2 =  Michal
-|příjmení3 =
-|jméno3 =
-|kolektiv =
-|titul = Bioorganická chémia v otázkach a odpovediach
-|vydání = 1
-|místo = Bratislava
-|vydavatel = Vydavateľstvo STU
-|rok = 2002
-|rozsah=
-|edice =
-|svazek =
-|isbn = 80-227-1678-2
-|strany =
-|url =
-}}</ref>
-==Mechanismus účinku==
-Mechanismus účinku je shodný u všech betalaktamů, tedy '''inhibice syntézy buněčné stěny'''. Jejich účinek je '''baktericidní'''.
 ==Antimikrobiální spektrum==
-Podle spektra účinku dělíme peniciliny na:
+'''Úzkospektré peniciliny (základní, přirozené)''' – účinné proti G+ bakteriím a G− kokům ([[Neisseria meningitidis|meningokoky]], [[Neisseria gonorrhoeae|gonokoky]]) <ref name="Lincová">{{Citace
-* '''úzkospektré (základní, přirozené)''' – účinné proti G+ bakteriím, [[oxacilin]] působí jen proti ''[[Staphylococcus aureus]]'' a částečně proti streptokokům,
-* '''širokospektré''' – účinné proti G+ i G−.
-==Farmakokinetika<ref name="LFHK">{{Citace
-| typ = web
-| příjmení1 = Martínková
-| jméno1 = Jiřina
-| příjmení2 = Mičuda
-| jméno2 = Stanislav
-| příjmení3 = Cermanová
-| jméno3 = Jolana
-| url = http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm
-| název = Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium
-| citováno = 2010-05-23
-}}
-</ref>==
-* Po '''parenterálním podání''' se rychle a kompletně vstřebávají. Přednost se dává podání i.v., protože i.m. podání (zejména vysokých dávek) je bolestivé.
-* Absorpce po '''perorálním podání''' se u jednotlivých penicilinů liší (viz dále), a to v závislosti na odolnosti vůči kyselému prostředí (pH žaludeční šťávy). Aby se minimalizovaly ztráty v důsledku jejich adsorpce na potravu, doporučují se podávat nejméně 1 hod před jídlem nebo po jídle.
-* Peniciliny se snadno distribuují do extracelulární tekutiny, pro svou malou liposolubilitu '''nevstupují intracelulárně'''.
-* '''Špatně pronikají přes hematoencefalickou bariéru''' (i když zánětlivé meningeální změny jejich penetraci do CNS usnadňují).
-* Valná část absorbovaného množství u většiny penicilinů je '''vyloučena močí''', a to tubulární sekrecí (90&thinsp;%). Tato cesta exkrece může být inhibována probenecidem. 30–50&thinsp;% z množství penicilinů přítomných v krvi je vyloučeno do mateřského mléka.
-* Biologický '''poločas je krátký''' (asi 1 hodina).
-==Farmakodynamika==
-* Peniciliny mají účinek '''nezávislý na koncentraci'''.
-* Nemají postantibiotický účinek.
-==Nežádoucí účinky a toxicita<ref name="LFHK"/>==
-Peniciliny jsou '''velmi bezpečná''' léčiva. Mohou vyvolat tyto '''reakce''':
-* '''[[Alergie|Alergická reakce]]'''. Pokud dochází k vážnějším nežádoucím účinkům, pak jsou způsobeny alergickou reakcí po předchozí senzibilizaci. Všechny peniciliny mají schopnost vyvolat reakci zkříženou, ať jsou obsaženy v potravě (v mléce od krav léčených pro mastitidu) nebo v kosmetických přípravcích. [[alergen|Alergenem]] bývají ''biodegradační'' produkty penicilinů. Alergická příhoda může mít podobu jakéhokoliv typu alergických rekací (I–IV). Může probíhat jako '''[[anafylaxe|anafylaktický šok]]''' (0,05&thinsp;%), častěji v souvislosti s parenterálním podáním. Popsány jsou různé '''kožní vyrážky''', intersticiální nefritida (autoimunní reakce na penicilin-proteinový komplex), sérová nemoc, hemolytická anémie aj. Alergickou reakci na peniciliny lze snížit podáním glukokortikoidů.
-* Perorální podání penicilinů může vést k '''dyspeptickým potížím''' –  nauzee, zvracení a průjmům (zejména u širokospektrých penicilinů). '''Enteritidy''' mohou být vyvolány např. přerůstáním stafylokoků a kvasinek.
-Dále mohou nastat neobvyklé a '''ojedinělé nežádoucí účinky''':
-* '''Hoigné syndrom''' (čti uaně) je vyvolán u některých nemocných po arteficiálním podání ''prokainpenicilinu'' i.v. a následnou embolizací suspenze. Projevuje se nejčastěji dyspnoickými potížemi, nápadný bývá strach ze smrti. Klinický obraz může rychle vymizet, jindy psychické příznaky přetrvávají po mnoho měsíců. Syndrom není kontraindikací pro opakované podání penicilinu.
-*''' Nicolau syndrom''' je jiný následek chybné techniky podání, tentokrát intraarteriálně. Příznaky záleží na typu postiženého orgánu.
-* Přímý toxický účinek penicilinů se týká CNS ('''neurotoxický'''), kde peniciliny zvyšují dráždivost neuronů (využívá se v experimentální farmakologii k intracerebrálnímu podání penicilinu pro navození epilepsie u malých laboratorních zvířat a ke zkoušení antiepileptik). Z tohoto důvodu se vyhýbáme intratekálnímu podání penicilinů. Přímý účinek na [[CNS]] se může manifestovat i po podání vysokých (MIU) dávek zejména u zánětlivě změněných meninx nebo při snížení renální exkrece.
-* Může se projevit '''[[hyperkalemie]]''' (křeče, koma, zástava srdeční činnosti). I MIU draselné soli '''penicilinu G''' obsahuje 1,68 mmol kalia.
-==Rezistence<ref name="Lincová">{{Citace
 | typ = kniha
 | příjmení1 = Lincová
@@ Řádek 80: / Řádek 15: @@
 | rok = 2007
 | isbn = 978-80-7262-373-0
-}}
+}}</ref>, [[oxacilin]] působí jen proti ''[[Staphylococcus aureus]]'' a částečně proti [[Rod Streptococcus|streptokokům]],
-</ref>==
-Rezistence vůči penicilinům může vznikat:
+'''Širokospektré peniciliny''' – účinné proti G+ i G−.
-# tvorbou ''β-laktamáz'',
-# změnou vazebných proteinů PBPs (penicilin-binding proteins),
+==Farmakokinetika a farmakodynamika==
-# omezením průniku přes stěnu bakterie.
+Po '''parenterálním podání''' se rychle a kompletně vstřebávají. Upřednostňuje se podání i.v. oproti i.m. (zejména vysokých dávek), které je bolestivé. Absorpce po '''perorálním podání''' se u jednotlivých penicilinů liší, a to v závislosti na odolnosti vůči kyselému prostředí (pH žaludeční šťávy). Aby se minimalizovaly ztráty v důsledku jejich adsorpce na potravu, doporučuje se podávat nejméně 1 hod před jídlem nebo po jídle. Biologická dostupnost bývá obvykle vyšší, než 60 %. Vazba na plazmatické bílkoviny se pohybuje od 18 % (amoxicilin) do 94 % (oxacilin), ale pouze nenavázaná frakce je antimikrobně účinná.
+Peniciliny se snadno distribuují do [[Extracelulární tekutina|extracelulární tekutiny]], pro svou malou liposolubilitu '''nepronikají do buněk'''. Špatně pronikají přes [[Hematoencefalická bariéra|hematoencefalickou bariéru]]. Zánětlivé [[Meningitida|meningeální]] změny jejich penetraci do [[Centrální nervový systém|CNS]] usnadňují.
+Většina absorbovaného množství je '''vyloučena močí''', a to [[Tubulární procesy|tubulární sekrecí]] (90 %). Tato cesta exkrece může být inhibována probenecidem. 30–50 % z množství penicilinů přítomných v krvi je vyloučeno do mateřského mléka.
+Biologický '''poločas je krátký''' (asi 1 hodina).
+Peniciliny mají účinek nezávislý na koncentraci, ale '''závislý na čase'''. Alespoň 40 % doby dávkovacího intervalu by měla být koncentrace antibiotika vyšší než [[minimální inhibiční koncentrace]].<ref name="Lincová" /> Nemají postantibiotický účinek.
-==Indikace<ref name="Lincová">{{Citace
+==Nežádoucí účinky a toxicita<ref name="LFHK">{{Citace
 | typ = kniha
-| příjmení1 = Lincová
+| příjmení1 = Martínková
-| jméno1 = Dagmar
+| jméno1 = Jiřina
-| příjmení2 = Farghali
-| jméno2 = Hassan
 | kolektiv = ano
-| titul = Základní a aplikovaná farmakologie
+| titul = Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů
 | vydání = 2
 | místo = Praha
-| vydavatel = Galén
+| vydavatel = Grada
-| rok = 2007
+| rok = 2018
-| isbn = 978-80-7262-373-0
+| isbn = 978-80-271-0929-6
-}}
+}}</ref>==
-</ref>==
+Peniciliny patří mezi '''velmi bezpečná''' léčiva.
-* respirační infekce,
+Nejčastějším nežádoucím účinkem bývají [[alergické reakce]] (I-IV). Vyskytují se přibližně u 1-10 % pacientů. Vzácně může dojít ke vzniku [[anafylaxe|anafylaktické reakce]] (0,05 %), která nastane 15-30 minut po podání (nejčastěji i.v.). K anafylaxi obvykle dochází po předchozí senzibilizaci. Mezi '''pozdní alergické projevy''' patří [[Urticaria|kopřivka]], horečka, bolesti kloubů, [[kožní eflorescence]], [[Quinckeho edém|angioneurotický edém]], [[Chronická pyelonefritida|intersticiální nefritida]] (autoimunní reakce na penicilin-proteinový komplex), [[Imunopatologická reakce III. typu|sérová nemoc]], [[Hemolytické anémie|hemolytická anémie]] ale i velmi vážné komplikace jako [[Lyellův syndrom|Lyellův]] nebo [[Stevensův-Johnsonův syndrom]].
-* empirická terapie komunitních infekcí,
-* nozokomiální infekce,
+Při podání aminopenicilinů pacientům s [[Infekční mononukleóza|infekční mononukleózou]] nebo [[Chronická lymfatická leukemie|lymfatickou leukemií]] se může objevit morbiliformní rush, který představuje toxickou reakci, nikoliv alergickou.
-* často se kombinují s aminoglykosidy.
+Všechny peniciliny mají schopnost vyvolat reakci zkříženou, ať jsou obsaženy v potravě (v mléce od krav léčených pro mastitidu) nebo v kosmetických přípravcích. Alergickou reakci na peniciliny lze snížit podáním [[Glukokortikoidy|glukokortikoidů]].
+Perorální podání penicilinů může vést k [[Dyspepsie|dyspeptickým]] potížím – [[Nauzea|nauzee]], [[zvracení]] a [[Průjmová onemocnění|průjmům]] (zejména u širokospektrých penicilinů). U širokospektrých penicilinů se ojediněle vyskytují průjmy, až [[pseudomembranózní kolitida|pseudomembranózní kolitidy]] jako následek dysmikrobie.
+Jako neobvyklé nežádoucí účinky se mohou objevit '''Hoigné syndrom''' (čti uaně). Je vyvolán u některých nemocných po podání ''prokainpenicilinu i.m.'' Projevem může být úzkost až strach ze smrti, sluchové a zrakové iluze, změny v krevním oběhu, i změna vědomí. Klinický obraz může rychle vymizet, jindy psychické příznaky přetrvávají po mnoho měsíců. Ustupuje samovolně. Syndrom není kontraindikací pro opakované podání penicilinu. Také může vzniknout tzv. ''' Nicolauův syndrom''', jakožto následek chybné techniky podání, tentokrát intraarteriálně. Příznaky záleží na typu postiženého orgánu.
+Přímý toxický účinek penicilinů se týká CNS. Peniciliny zvyšují dráždivost [[neuron]]ů. Využívá se v experimentální farmakologii k intracerebrálnímu podání penicilinu pro navození epilepsie u malých laboratorních zvířat a ke zkoušení antiepileptik. Z tohoto důvodu se vyhýbáme intratekálnímu podání penicilinů. Přímý účinek na CNS se může manifestovat i po podání vysokých (MIU) dávek zejména u zánětlivě změněných [[Obaly mozku|meninx]] nebo při snížení renální exkrece.
+==Indikace a kontraindikace<ref name="LFHK" />==
+Obvykle používáme peniciliny pro léčbu respiračních infekcí, v empirické terapii komunitních infekcí, v léčbě [[Nozokomiální nákazy|  nozokomiálních infekcí]].
+Často se kombinují s [[aminoglykosidy]].<ref name="Lincová" /> Interakce s jinými léčivy jsou vzácné.
-==Kontraindikace<ref name="LFHK"/>==
+Kontraindikací podání bývají alergie na penicilin a zvýšená pohotovost ke křečím. Při poruchách funkce srdce a ledvin je třeba brát v úvahu vysoký obsah Na<sup>+</sup> a K<sup>+</sup>.
-* alergie na penicilin,
-* zvýšená pohotovost ke křečím,
-* při poruchách funkce srdce a ledvin je třeba brát v úvahu vysoký obsah Na<sup>+</sup> a K<sup>+</sup>.
-{|class=wikitable
+==Přehled penicilinů==
-|+ '''Přehled penicilinů'''
+{| class="wikitable"
 |-
-! základní peniciliny
+!základní peniciliny
-| colspan="2" align="center" | penicilin G, penicilin V
+| colspan="2" align="center" |penicilin G, penicilin V
 |-
 !antistafylokokové peniciliny
-| colspan="2" align="center" | [[oxacilin]], cloxacilin, dicloxacilin, flucloxacilin
+| colspan="2" align="center" |[[oxacilin]], cloxacilin, dicloxacilin, flucloxacilin
 |-
-! rowspan="3" | '''širkospektré peniciliny'''
+! rowspan="3" |širkospektré peniciliny
-| align="center" | '''aminopeniciliny''' || align="center" | ampicilin, amoxicilin
+| align="center" |'''aminopeniciliny'''|| align="center" |ampicilin, amoxicilin
 |- align="center"
-| '''karboxypeniciliny''' || ticarcilin
+|'''karboxypeniciliny'''||ticarcilin
 |- align="center"
-| '''acylureidopeniciliny''' || piperacilin
+|'''acylureidopeniciliny'''||piperacilin
+|-
+!'''protipseudomonádové peniciliny'''
+| colspan="2" align="center" |piperacilin, tikarcilin, pivmecilinam
 |}
-==Základní peniciliny==
+===Základní peniciliny===
-===Penicilin G (benzylpenicilin)<ref name="LFHK"/><ref name="Lincová"/>===
+Zahrnují skupinu acidolabilních a acidostabilních penicilinů úzkého antimikrobního spektra.
-[[Soubor:Penicillin.png | thumb | Penicilin]]
-* penicilin G není acidorezistentní a proto se podává parenterálně,
+;{{HVLP|Penicilin G}} (benzylpenicilin)<ref name="LFHK" /><ref name="Lincová" />
-* není odolný vůči β-laktamázám,
-* je vylučován ledvinami,
+[[Soubor:Penicillin.png |náhled| Penicilin]]
-* účinný vůči G+ i G−,
-* lékem první volby v léčbě infekcí způsobených: pneumokoky, streptokoky, meningokoky, gonokoky a stafylokoky neprodukující β-laktamázu, ''[[Bacillus anthracis]]'' a jiné G+ mikroorganismy, ''[[Treponema pallidum]]'' ([[syfilis]]) a jiné [[spirochety]], klostridia, [[Actinomycetes|actinomycety]], listerie a ''Bacteroides'' (s výjimkou ''B. fragilis''), některé borelie (lék první volby u [[Lymeská borrelióza|lymeské boreliózy]]), používá se tedy při léčbě [[kapavka|kapavky]], [[záškrt|diftérie]], [[spála|spály]], [[angíny]], [[erysipel|erysipelu]], [[Revmatická horečka|revmatické horečky]], leptospirózy. Citlivé jsou i některé anaeroby.
+Není acidorezistentní a proto se nevstřebává po perorálním podání, je tedy nutné ho podat parenterálně. Není odolný vůči β-laktamázám. Účinkuje vůči G+ i G− bakteriím.
+Používáme ho jako lék první volby v léčbě infekcí způsobených pneumokoky, streptokoky, meningokoky, gonokoky a stafylokoky neprodukující β-laktamázu, ''[[Bacillus anthracis]]'' a jiné G+ mikroorganismy, ''[[Treponema pallidum]]'' ([[syfilis]]) a jiné [[spirochety]], klostridia, [[Actinomyces|actinomycety]], [[Listerióza|listerie]] a ''[[Bacteroides]]'' (s výjimkou ''B. fragilis''), některé borelie (lék první volby u [[Lymeská borrelióza|lymeské boreliózy]]). Používá se tedy při léčbě [[kapavka|kapavky]], [[záškrt|diftérie]], [[spála|spály]], [[angíny]], [[erysipel]]u, [[Revmatická horečka|revmatické horečky]], leptospirózy. Citlivé jsou i některé anaeroby.
+*'''Krystalický benzylpenicilin''' – vodný roztok draselné nebo sodné soli, dobře rozpustný ve vodě pro '''i.v.''' podání ([[Aplikace infuzí|infuze]]), lék první volby u [[Invazivní meningokoková onemocnění|meningokokové meningitidy]], pneumokokové [[pneumonie]], ''[[Streptococcus pyogenes|S. pyogenes]]'', infekce klostridiemi, aktinomycetami.
+*'''Prokain-benzylpenicilin''' – suspenze pro '''i.m.''' podání (nelze podat i.v.), prokain zvyšuje velikost molekuly a tím prodlužuje absorpci i přetrvávání plazmatických koncentrací, lék první volby u spály a streptokokové tonsilofaryngitidy.
+*'''Benzatin-benzylpenicilin'''<ref name="LFHK" /> – suspenze s velmi nízkou rozpustností ve vodě, určený pro přísně '''i.m.''' podání. Velmi pomalu se absorbuje, dosahuje nízkých plazmatických koncentrací, které dlouho přetrvávají (až 10 dní). Je vhodný k doléčení akutní nazofaryngitidy způsobené β-hemolytickými streptokoky, a to jako prevence [[Revmatická endokarditida|revmatické endokarditidy]].
+Obvyklé dávkodání je 2-30 mil. m.j. každých 4-6 hodin v infuzi (0,5 mil. m.j.)<ref name="Švihovec">{{Citace
+| typ = kniha
+| příjmení1 = Švihovec
+| jméno1 = Jan
+| kolektiv = ano
+| titul = Farmakologie
+| vydání = 1
+| místo = Praha
+| vydavatel = Grada
+| rok = 2018
+| isbn = 978-80-271-2150-2
+}}</ref> Při aplikaci draselné soli benzylpenicilinu je třeba počítat se zvýšeným přívodem draslíku do organismu.
+;{{HVLP|Penicilin V}} (fenoxymetylpenicilin)<ref name="LFHK" /><ref name="Lincová" />
+[[Soubor:Ospen.jpg | náhled | Ospen&reg;, hromadně vyráběný léčivý přípravek s {{HVLP|fenoxymetylpenicilinem|vyhledej = fenoxymethylpenicilin}}]]
+Acidorezistentní (draselná sůl), tudíž není inaktivován v kyselém prostředí žaludku, proto je možné ho podávat perorálně. Biologická dostupnost okolo 60 %. Během 6 hodin se jeho hladina dostává na mez účinnosti.
+Shodné antimikrobialní spektrum s penicilinem G, není odolný vůči β-laktamázám. Lékem první volby u streptokokové tonsilofaryngitidy (v případě alergie je nahrazován [[makrolidy]]). Absorpce z GIT není zcela kompletní, proto se používá při lehčím průběhu infekcí citlivými bakteriemi (např. [[Sinusitida|sinusitidy]], [[Otitis media acuta|otitidy]], nazofaryngitidy, erysipel, spála, lymeská borelióza, profylaxe endokarditidy, [[Periodontitis|periodontální]] a jiné zubní infekce).
-Je dostupný ve dvou formách jako:
+===Antistafylokokové peniciliny===
-#'''krystalický benzylpenicilin''' – vodný roztok draselné nebo sodné soli, dobře rozpustný ve vodě pro '''i.v.''' podání (infuze), lék první volby u meningokokové meningitidy, pneumokokové [[pneumonie]], ''[[Streptococcus pyogenes|S. pyogenes]]'', infekce klostridiemi, aktinomycetami,
+Tyto peniciliny jsou odolné vůči β-laktamázám stafylokoků. Jejich spektrem účinku jsou stafylokoky a streptokoky. Používají se tam, kde nejsou jiné peniciliny účinné.
-#'''prokain-benzylpenicilin''' – suspenze pro '''i.m.''' podání (nelze podat i.v.), prokain zvyšuje velikost molekuly a tím prodlužuje absorpci i přetrvávání plazmatických koncentrací, lék první volby u spály a streptokokové tonsilofaryngitidy,
-#'''benzatin-benzylpenicilin'''<ref name="LFHK"/> – suspenze s velmi nízkou rozpustností ve vodě, určený pro přísně i.m. podání.Velmi pomalu se absorbuje, dosahuje nízkých plazmatických koncentrací, které dlouho přetrvávají (až 10 dní). Je vhodný k doléčení akutní nazofaryngitidy způsobené β-hemolytickými streptokoky, a to jako prevence revmatické horečky.
-===Penicilin V (fenoxymetylpenicilin)<ref name="LFHK"/><ref name="Lincová"/>===
+====Izoxazolylpeniciliny====
-* je acidorezistentní, proto se podává per os,
-* má prakticky shodné antimikrobialní spektrum s penicilinem G,
-* není odolný vůči β-laktamázám,
-* lékem první volby u streptokokové tonsilofaryngitidy (v případě alergie je nahrazován makrolidy),
-* jeho absorpce z GIT není zcela kompletní, proto se používá při lehčím průběhu infekcí citlivými bakteriemi (např. sinusitidy, [[Otitis media acuta|otitidy]], nazofaryngitidy, erysipel, [[spála]], [[Lymeská borrelióza|lymeská borelióza]], profylaxe endokarditidy, periodontální a jiné zubní infekce).
-==Antistafylokokové peniciliny==
+;{{HVLP|Oxacilin}}
-[[Soubor:Meticilin.png|thumb|Meticilin]]
-[[Soubor:Oxacilin.png|thumb|Oxacilin]]
-Tyto peniciliny jsou odolné vůči β-laktamázám stafylokoků, jejich spektrem účinku jsou tedy stafylokoky a streptokoky.
-;Meticilin
-* byl zaveden do praxe jako první, je použitelný pouze parenterálně.
-;Oxacilin, cloxacilin, dicloxacilin, flucloxacilin
-* podávají se perorálně u méně závažných stafylokokových infekcí.
-==Širokospektré peniciliny<ref name="LFHK"/><ref name="Lincová"/><ref>{{Citace
+Podávají se perorálně u méně závažných stafylokokových infekcí. Oxacilin bývá indikován při průkazu infekce penicilin-rezistentními stafylokoky. V poslední době se zvyšuje rezistence stafylokoků (''Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis'') vůči oxacilinu ([[MRSA]]).
+====Metoxypeniciliny====
+;{{HVLP|Methicilin}}
+V ČR není registrován. Považuje se celosvětově za standardní protistafylokokové antibiotikum. V kyselém prostředí žaludku dochází k jeho inaktivaci, tudíž bývá aplikován pouze parenterálně. Účinnost proti stafylokokům je shodná s oxacilinem.
+<center><gallery widths="150px" perrow="5">
+Soubor:Meticilin.png|<center>Methicilin</center>
+Soubor:Oxacilin.png|<center>Oxacilin</center>
+</gallery> </center>
+===Širokospektré peniciliny<ref name="LFHK" /><ref name="Lincová" /><ref>{{Citace
 | typ = kniha
 |korporace =
@@ Řádek 181: / Řádek 157: @@
 |isbn =  80-246-0116-8   |strany =
 |url =
-}}</ref>==
+}}</ref>===
-Tato skupina penicilinů působí kromě spektra penicilinu G také na G−.
+Od základních penicilínů se liší širším antimikrobním spektrem, které lze rozšířit ještě více kombinacím s [[inhibitory betalaktamáz]]. Užití při běžných infekcích dýchacích cest, močových infekcí, infekcí kůže a měkkých tkání vyvolaných např. ''Streptococcus pyogenes'', ''[[Streptococcus pneumoniae]]'', ''[[Haemophilus influenzae]]'' a ''[[Moraxella|Neisseria catarrhalis]]''.
+====Aminopeniciliny====
+Acidorezistentní, semisyntetické antibiotikum, není odolné vůči betalaktamázám. Účinnější na ''[[Enterococcus|Enterococcus spp.]]'' a ''[[Listeria monocytogenes]]''.
+;{{HVLP|Ampicilin}}
+Empirická léčba komunitních bakteriálních respiračních infekcí, [[Infekce močových cest|močových cest]], [[Břišní tyfus|břišního tyfu]], septické [[Salmonella|salmonely]], listeriózy a meningitid. Absorpce je omezována potravou, podáván nalačno, lze podat i.m.
+;{{HVLP|Amoxicilin}}
+Analog ampicilinu, širší spektrum účinku, vytváří vyšší sérové hladiny. Výhodou je kompletní absorpce po perorálním podání, která není omezována potravou. Součást režimů eradikujících infekci způsobenou'' [[Helicobacter pylori]]''.
+====Karboxypeniciliny====
+Široké spektrum účinku, částečně i proti ''[[Pseudomonas aeruginosa]]'', nejsou odolné vůči β-laktamázám. V současné době žádný zástupce není registrován v ČR.
+;{{HVLP|Ticarcilin}}
-===Aminopeniciliny===
+Účinný vůči G− mikrobům, které jsou odolné vůči ampicilinu. Často se kombinuje s inhibitory β-laktamáz a kombinuje se s aminoglykosidy (protože při monoterapii na něj rychle vzniká [[Rezistence na antibiotika|rezistence]]). Podává se pouze i.v.
-* semisyntetické,
-* účinné proti spektru základních penicilinů (s nižší účinností na streptokoky) a některým G− (''[[Haemophilus influenzae|H. influenzae]]'', ''[[Escherichia coli|E. coli]]''), [[Rod Enterococcus|enterokokům]], ''[[Listeria monocytogenes]]'',
-* nejsou odolné vůči β-laktamázám,
-* při onemocnění lymfatického systému (IM, CLL, ALL, …) může dojít k horečnaté reakci s makulózním exantémem.
-; Ampicilin
-[[Soubor:Ampicilin.png | thumb | Ampicilin]]
-* acidorezistentní,
-* jeho absorpce je omezována potravou, proto se p.o. podává spíše amoxicilin,
-* lze podat i.m.,
-* používá se u infekcí dýchacích a močových cest, břišního tyfu, septické [[Salmonella|salmonely]], listeriózy, meningitid.
-;Amoxicilin
-[[Soubor:Amoxicilin.png | thumb | Amoxicilin]]
-* výhodou je kompletní absorpce po perorálním podání, která není omezována potravou.
-===Karboxypeniciliny===
+====Acylureidopeniciliny====
-* mají široké spektrum účinku, částečně i proti [[Pseudomonas aeruginosa]],
+Spektrum účinku je ještě širší než ticarcilinu, nejsou odolné vůči β-laktamázám.
-* nejsou odolné vůči β-laktamázám.
-;Ticarcilin
-[[Soubor:Tikarcilin.png | thumb | Ticarcilin]]
-* je účinný vůči G− mikrobům, které jsou odolné vůči ampicilinu,
-* často se kombinuje s inhibitory β-laktamáz a kombinuje se s aminoglykosidy (protože při monoterapii na něj rychle vzniká rezistence),
-* podává se pouze i.v.
-===Acylureidopeniciliny===
+;{{HVLP|Piperacilin}}
-* jejich spektrum účinku je jěště širší než ticarcilinu,
-* nejsou odolné vůči β-laktamázám.
-;Piperacilin
-[[Soubor:piperacilin.png | thumb | Piperacilin]]
-* účinný zejména vůči enterokokům, ''Pseudomonas aeruginosa'',
-* u těžkých infekcí se jejich účinek zesiluje kombinací s aminoglykosidy.
-==[[Inhibitory betalaktamáz]]==
+Často se kombinuje s tazobaktamem. Přípravek je účinný na G+ i G- bakterie včetně nozokomiálních patogenů. Působí na ''Bacteroides'' sp. a ''Clostridia'' sp., nepůsobí na MRSA. U těžkých infekcí se jejich účinek zesiluje kombinací s aminoglykosidy.
-β-laktamázy jsou enzymy, které štěpí betalaktamová antibiotika a vytváří tak na ně rezistenci. Proto jsou podávána s inhibitory β-laktamáz, což rozšiřuje jejich antimikrobiální spektrum.
+<center><gallery widths="150px" perrow="5">
-{{Podrobnosti|Inhibitory betalaktamáz}}
+Soubor:Ampicilin.png|<center>Ampicilin</center>
+Soubor:Amoxicilin.png|<center>Amoxicilin</center>
+Soubor:Piperacilin.png|<center>Piperacilin</center>
+Soubor:Tikarcilin.png|<center>Tikarcilin</center>
+</gallery> </center>
 <noinclude>
-== Odkazy ==
-=== Související články ===
+==Odkazy==
-* [[Antibiotika]]
+===Související články===
-* [[Betalaktamová antibiotika]]
-* [[Cefalosporiny]]
+*[[Antibiotika]]
-* [[Monobaktamy]]
+*[[Betalaktamová antibiotika]]
-* [[Karbapenemy]]
-=== Externí odkazy ===
+===Externí odkazy===
-* [[wikipedia:cs:Peniciliny|Peniciliny (česká wikipedie)]]
-* [[wikipedia:en:Penicillin|Penicillin (anglická wikipedie)]]
+*https://www1.lf1.cuni.cz/~hrozs/Atb2011/antibio02.htm
-=== Zdroj ===
+*[[wikipedia:cs:Peniciliny|Peniciliny (česká wikipedie)]]
+*[[wikipedia:en:Penicillin|Penicillin (anglická wikipedie)]]
+===Zdroj===
+*{{Citace
+|typ = web
+|příjmení1 = Beneš
+|jméno1 = Jiří
+|název = Studijní materiály
+|rok =
+|citováno = 2010
+|url = http://jirben.wz.cz
+}}
+*{{Citace
+| typ = kniha
+| příjmení1 = Lincová
+| jméno1 = Dagmar
+| příjmení2 = Farghali
+| jméno2 = Hassan
+| kolektiv = ano
+| titul = Základní a aplikovaná farmakologie
+| vydání = 1
+| místo = Praha
+| vydavatel = Galén
+| rok = 2002
+| isbn = 80-7262-168-8
+}}
+*{{Citace
+| typ = kniha
+| příjmení1 = Martínková
+| jméno1 = Jiřina
+| kolektiv = ano
+| titul = Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů
+| vydání = 2
+| místo = Praha
+| vydavatel = Grada
+| rok = 2018
+| isbn = 978-80-271-0929-6
+}}
+*{{Citace
+ | typ = kniha
+ | příjmení1 = Jan
+ | jméno1 = Švihovec
+ | příjmení2 = kolektiv
+ | jméno2 = a
+ | titul = Farmakologie
+ | vydání = -
+ | vydavatel = Grada Publishing a.s.
+ | rok = 2018
+ | isbn = 9788027121502
+ | rozsah = 1008
+ | strany =
+}}
+===Reference===
 <references />
 </noinclude>
+{{Navbox - ATB}}
 [[Kategorie:Farmakologie]]
 [[Kategorie:Infekční lékařství]]
 [[Kategorie:Mikrobiologie]]