Cefalosporiny
(přesměrováno z Ceftarolin)
Cefalosporiny[1] se řadí do skupiny betalaktamových antibiotik, jejichž strukturním základem je betalaktamový kruh. Řadí se sem společně s peniciliny, monobaktamy a karbapenemy.
Antimikrobiální spektrum[upravit | editovat zdroj]
Obecně je spektrum účinku dosti široké, směrem od první ke čtvrté generaci se snižuje účinnost na G+ a přibývá účinnost proti G−. Vůči cefalosporinům jsou rezistentní: Enterococcus faecalis, Listeria monocytogenes, Clostridium difficile, Campylobacter jejuni, Legionella pneumophilla, mykoplazmata, chlamydie a mykobakteria.
Farmakokinetika a farmakodynamika[upravit | editovat zdroj]
Dobré vstřebávání z trávicího traktu. Biologická dostupnost vyšší než 80 %. Malý distribuční objem (20 % tělesné tekutiny). Dobrý průnik do tkání a tekutin (kromě sklivce), špatný průnik do buněk. Průnik přes hematoencefalickou bariéru je velice nízký, při zánětlivých změnách se významně zvyšuje. Pronikají placentární bariérou, ale řadí se mezi bezpečné látky při použití v těhotenství.[1][2]
Krátký biologický poločas. Vylučují se ledvinami, z čehož vyplývá, že je třeba upravit dávkování u pacientů s těžší renální insuficiencí.
Účinek je nezávislý na koncentraci.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Cefalosporiny jsou velmi dobře snášeny. Vzácně se mohou vyskytnout nežádoucí účinky.
Alergické reakce bývají obdobné jako u penicilinových antibiotik, se kterými mohou mít zkříženou reaktivitu (asi u 20 %). Nejčastěji se projeví makulopapulózní vyrážkou až několik dní po terapii. Dále se může projevit horečkou a eozinofilií. Také byly popsány případy anafylaxe, bronchospazmů a utrikarie. U pacientů s přecitlivělostí na penicilin existuje vyšší riziko kožních projevů a dalších alergických reakcí.
Při podání vysokých dávek cefalosporinů hrozí riziko akutní tubulární nekrózy (nefrotoxicita).
Dalším nežádoucím účinkem mohou být GIT obtíže, z toho nejčastěji průjmy. Ty se projevují především u širokospektrých cefalosporinů, u kterých hrozí riziko dysmikrobie, na ní nasedlé superinfekce, až ke vzniku pseudomembranózní kolitidy. Dále pak nauzea a zvracení.
Cefalosporiny 1. generace[upravit | editovat zdroj]
Úzké spektrum, podobné základním penicilinům. Vysoká účinnost na G+ (streptokoky, stafylokoky kromě oxacilin rezistentních). Účinkují na některé G− tyčky (E. coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis).
Používáme je nejčastěji jako krátkodobou antibiotickou clonu při chirurgických operacích. Další užití může být pro G+ infekce – stafylokoky (jako varianta oxacilinu). Případná rezistence je zkřížená se všemi generacemi cefalosporinů. U G− infekcí zejména močové infekce.
Parenterální podání: cefazolin
– terapie sepsí neznámého původu v kombinaci s aminoglykosidy. Lék volby v chirurgické profylaxi. Dobře tolerován po i.m. podání.
Perorální podání: cefadroxil, cefalexin – méně účinný proti stafylokokům produkujícím penicilinázu.
Cefalosporiny 2. generace[upravit | editovat zdroj]
Na G+ stejně účinné jako cefalosporiny 1. generace. Vyšší účinnost na E. coli, Klebsiella, Proteus, rozšířené spektrum o další G− (Haemophilus influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Salmonella, Shigella, Enterobacter).
Indikují se na běžné G− infekce, které nereagují na cefalosporiny 1. generace. Léčba středně těžkých infekcí dýchacích cest, bronchopneumonie, močové infekce, infekce kůže a měkkých tkání.
Parenterální podání: cefuroxim.
Perorální podání: cefuroxim-axetil – po jídle dochází ke zvýšení absorpce, cefprozil.
Cefalosporiny 3. generace[upravit | editovat zdroj]
Nižší účinnost vůči stafylokokům, ale dobrá účinnost vůči ostatním G+ kokům. Ze všech cefalosporinů mají nejvyšší účinnost na G−, včetně Proteus mirabilis, Serratia, Enterobacter, Pseudomonas aeruginosa. Odolné vůči většině β-laktamáz (na rozdíl od 1. a 2. generace). Prohlubuje se rezistence (tzv. ESBL – širokospektré β-laktamázy), proto by neměly být používány v monoterapii.
Používají se v léčbě středně těžkých a těžkých infekcí (sepse, pneumonie, pyelonefritidy, nitrobřišní a pánevní infekce, smíšené infekce, G− meningitidy). Dále u nozokomiálních nákaz a infekčních komplikací závažných chorob (cystická fibróza, imunosuprimovaní apod.). Nejsou vhodná k chirurgické profylaxi (z důvodu nižší účinnosti na stafylokoky).
Parenterální podání: cefotaxim, ceftriaxon, ceftazidim – vysoce účinný proti Pseudomonas aeruginosa, cefoperazon, ko-cefoperazon – cefoperazon + sulbactam.
Perorální podání: cefixim – indikace shodná s cefalosporiny 2. generace, nízká účinnost proti stafylokokům. Podávání jednou za 24 hodin.
Cefalosporiny 4. generace[upravit | editovat zdroj]
Vysoce účinné proti G+ i G− (včetně Pseudomonas aeruginosa). Odolnost vůči β-laktamázám je vyšší než u 3. generace.
Užití především při těžkých infekcích (sepse, meningitidy, těžké infekce dolních cest dýchacích, močové infekce, infekce měkkých tkání a kůže, těžké nitrobřišní infekce).
Parenterální podání: cefepim – účinný na Staphylococcus aureus.
Cefalosporiny 5. generace[upravit | editovat zdroj]
Indikací jsou komplikované infekce kůže a měkkých tkání způsobené MRSA a komunitní pneumonie způsobené Streptococcus pneumoniae nereagujícím na léčbu penicilinem.
Parenterální podání: ceftarolin.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, et al. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-0929-6.
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-168-8.
- ŠVIHOVEC, Jan, et al. Farmakologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2018. ISBN 978-80-271-2150-2.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. [cit. 2010-05-23]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm/>.
- ↑ JAN, Švihovec a A KOLEKTIV. Farmakologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2018. 1008 s. ISBN 9788027121502.
