Linkosamidy
(přesměrováno z Linkomycin)
Linkosamidy jsou bakteriostatická antibiotika používaná zejména k léčbě G+ infekcí. Patří sem linkomycin a klindamycin. Starší linkomycin se již v praxi nepoužívá.
Mechanismus účinku
Linkosamidy inhibují syntézu bílkovin vazbou na 50S podjednotku ribozomu.[1]
Antimikrobiální spektrum
Působí zejména na G+ bakterie jako jsou stafylokoky a streptokoky. Dále jsou účinná proti anaerobům, některým G− tyčinkám. Rezistentní jsou Clostridium difficile, Neisseria, hemofily a jiné.[1][2]
Farmakokinetika
Klindamycin se po p.o. podání dobře absorbuje. Proniká do tělesných tekutin a tkání včetně kostí. Malý je však průnik do mozkomíšního moku. Je vylučován ledvinami. [1]
Farmakodynamika
Účinek klindamycinu je nezávislý na koncentraci.
Rezistence
Mechanismem vzniku rezistence je úprava ribozomů.
Indikace
- Varianta β-laktamů u pacientů s přecitlivělostí na penicilin.
- Léčba G+ a anaerobních infekcí.
- Osteomyelitida způsobená S. aureus, infekce kloubů a šlach.
- Infekce necitlivé na jiná protistafylokoková antibiotika.
- Nemocniční použití u nemocných s infekcemi kostí a měkkých tkání (nitrobřišní smíšené aerobně anaerobní infekce v kombinací s aminoglykosidy) hlavně u infekcí, které vznikly v souvislosti s chirurgickým zákrokem v dutině břišní.
- Lokálně u acne vulgaris.
Klindamycin
Klindamycin patří mezi linkosamidy, což jsou antibiotika používaná jako alternativa v léčbě infekcí vyvolaných grampozitivními a anaerobními bakteriemi u pacientů přecitlivělých na peniciliny, případně jiná β-laktámová antibiotika.
Mechanismus účinku
Spočívá v inhibici proteosyntézy vazbou na 50S podjednotku ribosomů citlivých bakterií.
Spektrum
- Anaerobní bakterie – Bacteroides fragilis, Actinomyces species, Propionibacterium acnes, Fusobacterium species, Clostridium perfringens
- Clostridium difficile je vždy rezistentní
- Grampozitivní bakterie – Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Streptococcus pneumoniae, Corynebacterium diphtheriae
- Další mikroorganismy – Pneumocystis carinii, Plasmodium species
Rezistence
- Neschopnost mikroorganismu vychytávat antibiotikum (díky zvýšené schopnosti efluxu léčiva z buňky).
- Snížení afinity vazebných míst na ribosomech na základě genetické modifikace 50S podjednotky.
- Produkce esteráz bakteriální buňkou.
- Tyto enzymy následně rozkládají molekulu antibiotika a tím jej inaktivují.
- Existuje zkřížená rezistence mezi klindamycinem a makrolidy.
Farmakokinetika
Absorpce
- Po perorálním podání se výborně vstřebává i v přítomnosti potravy.
- U těžkých infekcí jej lze podat i parenterálně.
- Vykazuje až 90% biologickou dostupnost.
Distribuce
- Klindamycin má relativně vysoký distribuční objem – okolo 1,1 l/kg.
- Na plasmatické proteiny se váže až 93 % vstřebané dávky.
- V dostatečných koncentracích penetruje do většiny tkání a tělesných tekutin, včetně kostí a abscesů.
- Průnik do mozkomíšního moku není dostatečný ani při zánětu (který většinou zvyšuje permeabilitu hematoencefalické bariéry).
Metabolismus a exkrece
- Podléhá oxidativnímu metabolismu v játrech a metabolity se vylučují glomerulární filtrací.
- Biologický poločas klindamycinu je cca 3 hodiny, prodlužuje se však u pacientů s onemocněním jater nebo ledvin (nutná úprava dávky).
Nežádoucí účinky
- Vyrážka: až u 10 % nemocných.
- Pseudomembranózní kolitida při prorůstání Clostridium difficile – v případě výskytu se podává vankomycin nebo metronidazol.
- Zažívací obtíže.
- Inhibice nervosvalového přenosu – zvyšuje účinek myorelaxancií.
Strategie dávkování
Klindamycin patří mezi antibiotika s účinkem nezávislým na koncentraci. Cílem dávkování je udržování účinných koncentrací nad MIC (minimální inhibiční koncentrace) citlivých mikroorganismů po dobu alespoň 50 % dávkovacího intervalu, který je 6–8 hodin.
Klinické indikace
- Nitrobřišní a pánevní infekce s předpokládanou účastí anaerobních bakterií – peritonitis, abscesy, septický abortus.
- Stafylokoková a streptokoková osteomyelitis.
- Infekce diabetické nohy (v kombinaci s antibiotiky účinnými proti aerobním gramnegativním tyčkám).
- Těžké infekce vyvolané Streptococcus pyogenes – nekrotizující fasciitida, myozitida, toxický šok.
- Těžká streptokoková a stafylokoková celulitis.
- Těžké orofaciální záněty, včetně retrofaryngeálního abscesu.
- Prevence kostních zánětů ve stomatochirurgii.
- Acne vulgaris – lokální podání
- Aerobní vaginitida způsobená streptokoky, stafylokoky, enterokoky, E.coli – lokální podání (vaginální tableta nebo krém)
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c d LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
- ↑ a b MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ, et al. Vybrane kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. ©2005. [cit. 2010-08-14]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm/>.
