MRSA
MRSA, z methicillin-resistant Staphylococcus aureus, je označení pro kmeny bakterie Staphylococcus aureus, které získaly rezistenci vůči antibiotiku meticilinu. Za rezistenci je zodpovědný gen mecA lokalizovaný na stafylokokové chromozomové kazetě mec (SCCmec), který kóduje enzym PBP2a (zkr. penicillin-binding protein). Tento enzym funguje jako transpeptidáza (tzn. podílí se na syntéze peptidoglykanu buněčné stěny bakterie), není však inhibován meticilinem a dalšími penicilinovými antibiotiky. Meticilin se ve světě používá pro léčbu S. aureus, obdoba v Česku používaného oxacilinu. Tyto kmeny se rozšířily zejména v nemocnicích kvůli používání širokospektrálních antibiotik, která vyvíjejí selekční tlak na bakterie. MRSA se staly obvykle rezistentní i na řadu dalších antibiotik a k léčbě je nutné používat intravenózně podávaný vankomycin.
V r. 2002 se ale objevily kmeny VRSA (z vancomycin-resistant S. aureus) rezistentní i vůči vankomycinu. Dva nahlášené kmeny v USA se ukázaly jako náchylné k quinupristin-dalfopristinu, linezolidu a TMP-SMX (Trimethoprim-sulfamethoxazol = cotrimoxazol), byly ale rezistentní k tetracyklinu.[1]
Pacienta s MRSA je nutné izolovat na speciálně určený pokoj a dodržovat velmi přísné zásady hygieny, aby se zabránilo dalšímu šíření nebezpečného kmene.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ MAZZULLI, Tony. Vancomycin Resistant Staphylococcus Aureus (VRSA) [online]. Canadian Antimicrobial Resistance Alliance (CARA), [cit. 2011-10-14]. <http://www.can-r.com/mediaResources/VRSA.pdf>.
Použitá literatura
- GLADWIN, Mark a William TRATTLER. Clinical Microbiology Made Ridiculously Simple. 3. vydání. MedMaster Inc. 2004. ISBN 1935660039.
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
