Stevensův-Johnsonův syndrom
| Stevensův-Johnsonův syndrom | |
 Bradavice − Postižení spojivky | |
| Původce | navazuje na nemoci způsobené herpetickými viry |
|---|---|
| Patogeneze | imunologická reakce v kůži |
| Klinický obraz | teplota, kloubní bolesti, puchýře |
| Diagnostika | postižení sliznic ve dvou a více lokalizacích, malé puchýře zasahující méně jak 10 % tělesného povrchu, horečka bývá přítomna v 10–30 % |
| Léčba | acyclovir, kortikosteroidy |
| Klasifikace a odkazy | |
| MeSH ID | bmc14073039 |
| Medscape | 1197450 |
Stevensův-Johnsonův syndrom je vážnější forma erythema exsudativum multiforme postihující navíc i mukokutánní přechody (spojivky, rty a dutina ústní, genitál, konečník), se systémovými projevy. Jedná se o imunopatologickou reakci v kůži, při níž dochází k edému, nekróze epidermis a zánětlivé infiltraci cév[1]. Makroskopicky se projeví makulo-papulózním exantémem irisovitého tvaru (soustředné kruhy) a puchýřky.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Etiologie není vždy úplně jasná
- u dětí onemocnění často navazuje na primoinfekci herpetickými viry, případně infekce streptokokové či mykoplazmové
- u dospělých častěji po podání léků, zvláště aminopenicilinů či sulfonamidů[1].
Při postižení většího množství tělesného povrchu (> 30 %) se stav nazývá Lyellův syndrom (toxická epidermální nekrolýza).
Diagnostická kriteria[upravit | editovat zdroj]
Ke klasifikaci jako Stevens-Johnsonův syndrom se využívají tato kritéria[1]:
- postižení sliznic ve dvou a více lokalizacích (spojivky, dutina ústní a rty, genitál, anus),
- malé puchýře zasahující méně jak 10 % tělesného povrchu,
- horečka bývá přítomna v 10–30 %.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
V případě současného průběhu primoinfekce herpetickými viry se podává acyclovir, dále kortikosteroidy ve vysokých dávkách, případně imunoglobuliny. Sleduje se vnitřní prostředí (dehydratace, minerály). Postižené části kůže se léči jako popáleniny, předchází se infekčním komplikacím.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 564. ISBN 978-80-7262-644-1.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 564. ISBN 978-80-7262-644-1.
