Tayova–Sachsova choroba: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (doplnte zdroj)
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 8 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Jedná se o velmi vzácnou dědičnou nevyléčitelnou nemoc projevující se třešňovo červenou skvrnou na oční sítnici.  Skvrna vzniká hromaděním derivátů mastných kyselin  známých jako gangliosidy v nervových buňkách mozku.  Odtud vyplývá druhý používaný název onemocnění – GM2 gangliozidóza. ( Tay-Sachsova se značí TSD, zkratka vychází z anglického překladu ''Tay-Sachs disease'').  
__noTOC__
<noinclude>{{Infobox - genetická choroba
| název = Tayova–Sachsova choroba
| obrázek = Tay-sachsUMich.jpg
| popisek = Třešňová skvrna na sítnici
| klinický obraz =
| příčina = defekt ''HEXA'' genu (AR dědičnost)
| diagnostika =
| SLG =
| incidence ve světě = 1/3&nbsp;600<ref name="Snustad"/>(Aškenázové)
| prognóza = letální
| MKN = {{MKN|E75}}
| MeSH ID = {{MeSH ID|D013661}}
| OMIM = {{OMIM|272800}} {{OMIM|272750}}
| orphanet = {{Orphanet|ORPHA845|888}}
| MedlinePlus = {{MedlinePlus|001417}}
| Medscape = {{Medscape|951943}}
}}</noinclude>
'''Tayova–Sachsova choroba''' ''(TSD, GM2 gangliosidóza)'' patří mezi [[Autosomálně recesivní dědičnost|autosomálně recesivně dědičná]] onemocnění. Její průběh je zpravidla časně letální.


Symptomy TSD poprvé popsal britský oftalmolog Warren Tay v roce 1881. Symptomy následně zkoumali jeho nástupci, jelikož se za doby druhé světové války tato nemoc hojně vyskytovala, převážně u židovské komunity.  
=== Výskyt a dědičnost ===
[[Soubor:Cystic2cz.jpg | thumb | 200px | Autosomálně recesivní dědičnost]]
Tato choroba je ve většině populací vzácná, výjimku tvoří Aškenázové (středoevropská židovská větev). Choroba v této populaci postihuje 1:3&nbsp;600<ref name="Snustad">{{Citace
| typ = kniha
| příjmení1 = Snustad
| jméno1 = D. Peter
| příjmení2 = Simmons
| jméno2 = Michael J.
| titul = Genetika
| vydání = 1
| místo = Brno
| vydavatel = Masarykova univerzita
| rok = 2009
| rozsah = 871
| strany = 356
| isbn = 978-80-210-4852-2
}}
</ref> narozených dětí, každý 30.<ref name="Snustad"/> dospělý je [[heterozygot]]ní pro mutantní [[alela|alelu]].


TSD lze dle doby výskytu symptomů rozdělit do tří intervalů:
=== Patogeneze ===
Příčinou choroby je defekt v genu ''HEXA'', který kóduje [[Lysozomy|lysozomální]] [[enzym]] hexozaminidázu-A. Úlohou enzymu je štěpit [[Gangliosidy|gangliosid]] G<sub>M2</sub> na menší části: gangliosid G<sub>M3</sub> a N-acetyl-D-galaktozamin. Gangliosid G<sub>M2</sub> je komplex lipidů, který za normálních okolností chrání [[Neuron|nervové buňky]] a izoluje je od okolních vzruchů, čímž urychluje přenos nervových impulsů. Hexozaminidáza-A umožňuje jeho dynamickou obnovu. Absence enzymu způsobuje hromadění G<sub>M2</sub> na povrchu nervových buněk, dochází k blokaci jejich funkcí a tím i k postupné degeneraci nervového systému.


0,5-6 let života – Onemocnění je smrtelné, jelikož nervové buňky přesycené gangliozidií  se roztahují a tím působí pulsní mentální a fyzický vývin. Pacienti nevidí, neslyší a z pravidla umírají do pátého roka života.  Zde hovoříme o '''Infantilním TSD'''.
=== Klinický obraz ===
[[Novorozenec|Novorozenci]] jsou při porodu normální, během prvních měsíců života se objevuje hypersenzitivita na hlasité zvuky. Na [[Sítnice|sítnici]] oka se vytváří [[Třešňová skvrna|červená skvrna]] (důsledek hromadění gangliosidů). Tyto počáteční symptomy nejsou často registrovány rodiči ani lékařem. V rozmezí od šestého měsíce do jednoho roku života dochází k postupné neurologické degeneraci. Rozvíjí se [[mentální retardace]], hluchota, slepota a celková ztráta kontroly tělesných funkcí ([[paralýza]]). Během druhého roku života přestávají být jedinci schopni pohybu, trpí častými infekcemi dýchacích cest, které se později rozvíjejí do chronické podoby. Smrt obvykle nastává během třetího až čtvrtého roku života.


2-10 let života – V tomto intervalu životního cyklu je výskyt této choroby celkově nejvzácnější. Pacienti mají narušený pohybový aparát, motoriku a nemohou polykat (nebo obtížně). Smrt těchto pacientů nastává mezi pátým a patnáctým rokem života. Zde hovoříme o '''Juvenilním TSD'''.
==== Klasifikace ====
* '''Infantilní TSD''' se objevuje mezi šestým měsícem a čtvrtým rokem života a je smrtelné. Jedná se o nejčastější formu této choroby, klinický obraz byl popsán výše.
* '''Juvenilní TSD''' je nejvzácnější formou. Rozvíjí se mezi druhým až desátým rokem života. Pacienti mají narušený pohybový aparát, motoriku a nemohou polykat (nebo obtížně). Smrt těchto pacientů nastává mezi pátým a patnáctým rokem života.
* '''Adultní (pozdní) TSD''' se objevuje mezi 20–30. rokem života. Jedinci mají zpravidla špatné funkce pohybového ústrojí, mají zpomalený vývoj a trpí na psychické poruchy, z nichž nejběžnější je [[schizofrenie]]. TSD v tomto období života není smrtelná. Postižení jsou většinou upoutáni na vozík, psychické poruchy mohou být tlumeny medikací, což umožňuje vést relativně běžný život.


20-30 rok života – pacienti trpící TSD v tomto období životního cyklu mají z pravidla špatné funkce pohybového  ústrojí, mají zpomalený vývoj a z pravidla trpí na psychické poruchy, z nichž nejběžnější je schizofrenie. Pacienti jsou na invalidních vozících, ale psychické poruchy se dají utlumit medikací a jelikož v tomto období již není TSD pro člověka smrtelná, mohou pacienti s touto chorobou vést relativně běžný život. Toto období se nazývá jako '''Adultní/ Pozdní TSD'''.
=== Diagnostika ===
{{Doplňte zdroj}}
Tayovu–Sachsovu chorobu diagnostikujeme pomocí cílené molekulárně genetické diagnostiky. Chorobu lze diagnostikovat již v rámci prenatální diagnostiky z materiálu získaného pomocí [[CVS]] či [[Amniocentéza|aminocentézy]]. Po narození provádíme cílenou diagnostiku z periferní krve.
 
Existuje také možnost [[PGD|preimplantační genetické diagnostiky]], která je vázaná na in vitro fertilizaci, kdy můžeme vyšetřit příslušný gen v blastomerách odebraných z jednotlivých embryí. Následně se implantují pouze embrya, která nejsou [[Homozygot|homozygotní]] pro gen Tayovy–Sachsovy choroby.
 
=== Terapie ===
V současnosti neexistuje účinná terapie tohoto onemocnění. Substituční léčba (dodávání funkčního enzymu) není bohužel možná, protože enzym neprochází [[Hematoencefalická bariéra|hematoencefalickou bariérou]].
== Souhrnné video ==
{{Video| url = https://www.youtube.com/watch?v=2z3nSnBe8Vg}}
<noinclude>
 
== Odkazy ==
=== Související články ===
* [[Autosomálně recesivní dědičnost]]
* [[Poruchy metabolismu lyzosomů/Léčba]]
* [[Lipidózy]]
* [[Třešňová skvrna]]
 
=== Použitá literatura ===
* {{Citace
| typ = kniha
| isbn = 978-80-210-4852-2
| příjmení1 = Snustad
| jméno1 = D. Peter
| příjmení2 = Simmons
| jméno2 = Michael J
| titul = Genetika
| vydání = 1
| místo = Brno
| vydavatel = Masarykova univerzita
| rok = 2009
}}
=== Reference ===
<references />
</noinclude>
{{Navbox - monogenně dědičné choroby}}
{{Navbox - dědičné metabolické poruchy}}
 
[[Kategorie:Genetika]]
[[Kategorie:Neurologie]]
[[Kategorie:Patologie]]
[[Kategorie:Pediatrie]]
[[Kategorie:Články s videem]]

Aktuální verze z 4. 9. 2023, 17:08

Tayova–Sachsova choroba
Třešňová skvrna na sítnici
Třešňová skvrna na sítnici
Příčina defekt HEXA genu (AR dědičnost)
Incidence ve světě 1/3 600[1](Aškenázové)
Prognóza letální
Klasifikace a odkazy
MKN-10 E75
MeSH ID D013661
OMIM 272800 272750
orphanet ORPHA845
MedlinePlus 001417
Medscape 951943

Tayova–Sachsova choroba (TSD, GM2 gangliosidóza) patří mezi autosomálně recesivně dědičná onemocnění. Její průběh je zpravidla časně letální.

Výskyt a dědičnost[upravit | editovat zdroj]

Autosomálně recesivní dědičnost

Tato choroba je ve většině populací vzácná, výjimku tvoří Aškenázové (středoevropská židovská větev). Choroba v této populaci postihuje 1:3 600[1] narozených dětí, každý 30.[1] dospělý je heterozygotní pro mutantní alelu.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Příčinou choroby je defekt v genu HEXA, který kóduje lysozomální enzym hexozaminidázu-A. Úlohou enzymu je štěpit gangliosid GM2 na menší části: gangliosid GM3 a N-acetyl-D-galaktozamin. Gangliosid GM2 je komplex lipidů, který za normálních okolností chrání nervové buňky a izoluje je od okolních vzruchů, čímž urychluje přenos nervových impulsů. Hexozaminidáza-A umožňuje jeho dynamickou obnovu. Absence enzymu způsobuje hromadění GM2 na povrchu nervových buněk, dochází k blokaci jejich funkcí a tím i k postupné degeneraci nervového systému.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Novorozenci jsou při porodu normální, během prvních měsíců života se objevuje hypersenzitivita na hlasité zvuky. Na sítnici oka se vytváří červená skvrna (důsledek hromadění gangliosidů). Tyto počáteční symptomy nejsou často registrovány rodiči ani lékařem. V rozmezí od šestého měsíce do jednoho roku života dochází k postupné neurologické degeneraci. Rozvíjí se mentální retardace, hluchota, slepota a celková ztráta kontroly tělesných funkcí (paralýza). Během druhého roku života přestávají být jedinci schopni pohybu, trpí častými infekcemi dýchacích cest, které se později rozvíjejí do chronické podoby. Smrt obvykle nastává během třetího až čtvrtého roku života.

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

  • Infantilní TSD se objevuje mezi šestým měsícem a čtvrtým rokem života a je smrtelné. Jedná se o nejčastější formu této choroby, klinický obraz byl popsán výše.
  • Juvenilní TSD je nejvzácnější formou. Rozvíjí se mezi druhým až desátým rokem života. Pacienti mají narušený pohybový aparát, motoriku a nemohou polykat (nebo obtížně). Smrt těchto pacientů nastává mezi pátým a patnáctým rokem života.
  • Adultní (pozdní) TSD se objevuje mezi 20–30. rokem života. Jedinci mají zpravidla špatné funkce pohybového ústrojí, mají zpomalený vývoj a trpí na psychické poruchy, z nichž nejběžnější je schizofrenie. TSD v tomto období života není smrtelná. Postižení jsou většinou upoutáni na vozík, psychické poruchy mohou být tlumeny medikací, což umožňuje vést relativně běžný život.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Tayovu–Sachsovu chorobu diagnostikujeme pomocí cílené molekulárně genetické diagnostiky. Chorobu lze diagnostikovat již v rámci prenatální diagnostiky z materiálu získaného pomocí CVS či aminocentézy. Po narození provádíme cílenou diagnostiku z periferní krve.

Existuje také možnost preimplantační genetické diagnostiky, která je vázaná na in vitro fertilizaci, kdy můžeme vyšetřit příslušný gen v blastomerách odebraných z jednotlivých embryí. Následně se implantují pouze embrya, která nejsou homozygotní pro gen Tayovy–Sachsovy choroby.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

V současnosti neexistuje účinná terapie tohoto onemocnění. Substituční léčba (dodávání funkčního enzymu) není bohužel možná, protože enzym neprochází hematoencefalickou bariérou.

Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SNUSTAD, D. Peter a Michael J SIMMONS. Genetika. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4852-2.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Skočit nahoru k: a b c SNUSTAD, D. Peter a Michael J. SIMMONS. Genetika. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 871 s. s. 356. ISBN 978-80-210-4852-2.