Alkaptonurie
| Alkaptonurie | |
 kyselina homogentisová se akumuluje v tělesných tekutinách | |
| Klinický obraz | na vzduchu tmavnoucí moč, ukládání kyseliny homogentisové do kloubů |
|---|---|
| Příčina | narušená přeměna aminokyseliny tyrosinu a nadměrné hromadění jeho metabolitů (kyselina homogentisová) |
| Diagnostika | geneticky podmíněné (neexistuje prevence) |
| Incidence ve světě | 1:200000 narozených |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN-10 | E70.2 |
| OMIM | 203500 |
| orphanet | ORPHA:56 |
Alkaptonurie je vzácná, AR, dědičná porucha metabolismu aromatických aminokyselin. Onemocnění projevuje již v dětském věku a napadá přibližně 1 dítě z 200 000 narozených. Vzniká enzymatickým defektem degradace tyrozinu. Dochází ke hromadění kyseliny homogentisové, která se vylučuje močí, ta se barví do žluta až do hněda.[1]. Makroskopicky pozorujeme šedomodrý pigment například v kostech či šlachách.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Tato dědičná choroba je podmíněna poruchou v metabolismu tyrozinu, způsobenou mutací v genu, který kóduje enzym homogentisát 1,2-dioxygenázu, exprimovaný hlavně v játrech a ledvinách. Úplný nebo částečný deficit tohoto enzymu, který se podílí na štěpení homogentisátu na fumarát a acetacetát (resp. na maleylacetacetát), způsobuje hromadění kyseliny homogentisové v těle, provázené alkaptonurií a ukládáním homogentisátu v měkkých tkáních. Homogentisát se oxiduje na pigment alkapton, který na vzduchu tmavne a způsobuje tmavé zbarvení moči a pojivových tkání. Nadměrné množství metabolitu vede k poškození srdečních chlopní, ledvin a kloubů.
Genetika[upravit | editovat zdroj]
Alkaptonurie je autozomálně recesivní onemocnění. Gen pro enzym homogentisát 1,2-dioxygenázu (HGD) byl lokalizovaný na dlouhém raménku chromozomu 3. V současnosti je známo více než 200 mutací tohoto genu.
Symptomy[upravit | editovat zdroj]
Některé případy alkaptonurie jsou odhaleny již v kojeneckém věku při pohledu na tmavě zbarvenou moč. Klinické symptomy se však objevují až v pozdějším věku, manifestují se zejména poškozenými klouby, poškozeným srdcem popřípadě urolitiázou. Postižení kloubů se podobá osteoartritidě. Prvním příznakem je obvykle bolest velkých kloubů, které nesou plnou váhu těla, provázen je také bolestí v dolní polovině páteře. Postižení může vyvrcholit kyfózou, omezenou hybností a sníženým vzrůstem pacienta.
Na RTG snímcích jsou viditelné kalcifikace v postižených oblastech. Dalšími komplikacemi mohou být přetrhané vazy či krvácení do kloubních dutin. Běžné je i postižení svalů a šlach, ze kterých je nejnáchylnější Achillova šlacha, která může být zdrsnělá a náchylná k ruptuře již při menším zranění. Šedavé zbarvení sklér a chrupavek ušních lalůčků se objevuje po 30. roku věku. Později je patrné i tmavé zbarvení kůže, hlavně v oblasti nosu, tváře, v axilární a pubické oblasti. Poškození srdce se dříve či později projeví u každého pacienta, mezi hlavní příznaky patří zejména regurgitace aortální nebo mitrální chlopně či kalcifikace koronárních artérií. Tmavé zbarvení chrupavek ušních lalůčků můžeme pozorovat i při sekundární ochronóze po dlouhodobém užívaní fenolu a jeho derivátů.
Diagnostické testy[upravit | editovat zdroj]
Alkalizace moči vede ke tmavému zbarvení při kontaktu se vzduchem. Využívá se i pozitivní test na redukující látky, kterou homogentisát bezpochyby je. Homogentisát může být kvantifikovaný specifickými enzymatickými metodami.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Terapie je režimová: dieta s omezeným příjmem fenylalaninu a tyrozinu je jedním ze základních kroků léčby pacienta. Kyselina askorbová (vitamín C) brání vazbě 14C- homogentisové kyseliny na pojivovou tkáň a snižuje vylučování homogentisátu močí. Také podání léků NTBC (inhibitor 4-hydroxyfenylpyruvát dioxygenázy) snižuje vylučování homogentisátu močí. Vzhledem ke genetickému podkladu onemocnění neexistuje vhodná prevence k zamezení jeho vzniku.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. ISBN 978-80-7262-773-8.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER. Speciální patologie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Karolinum, c2007, xix, 430 s. ISBN 978-80-246-1442-7.
- Alkaptonurie. [online]. [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: https://www.stefajir.cz/?q=alkaptonurie
- Alkaptonurie a tvorba močových konkrementů. [online]. [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych/2008-6/alkaptonurie-a-tvorba-mocovych-konkrementu-347
- Alkaptonurie. [online]. [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: http://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&categId=33&cname=Vnit%C5%99n%C3%AD+l%C3%A9ka%C5%99stv%C3%AD&termId=1902&tname=Alkaptonurie&h=empty#jump
- Alkaptonurie. [online]. [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: http://www.klinikazdravi.cz/Nemoci/Alkaptonurie-309949
