Poruchy metabolismu sirných aminokyselin
Z WikiSkript
Vrozené poruchy metabolismu sirných AMK
- mezi sirné AMK patří methionin, homocystein, homocystin, cystathionin, cystein, cystin
Remethylační homocystinurie[upravit | editovat zdroj]
- defekty u kterých nelze převést homocystein na methionin
- cca 10 nemocí - nejčastěji deficit MTHFR
- Vzácně jsou to poruchy methionin adenosyltransferázy I / III, glycin N-methyltransferázy, S-adenosylhomocystein hydrolázy a adenosinkinázy
- klinický obraz: závažné poruchy myelinizace, neurologické projevy, trombosy
- laboratoř: vyšší Hcy, nízký Met i SAM
- terapie: betain, methionin, SAM
Homocystinurie[upravit | editovat zdroj]
- AR dědičná
- četnost 1 : 200 000[1]
- porucha aktivity β-cystathionin syntethasy (katalyzuje tvorbu cystathionu z homocysteinu a serinu)
- klinický obraz: projevy nejsou zřetelné hned po narození, ale v dalším vývoji dochází k symptomům postihujícím různé tkáně a orgány
- objevují se v batolecím nebo předškolním věku – porucha duševního vývoje (psychomotorická retardace v 60% případů[2]), marfanoidní fenotyp (vysoká štíhlá postava, arachnodaktylie, kyfosa, skoliosa, osteoporóza),glaukom a centrální i periferní trombembolické příhody,
- luxace čoček způsobují silnou myopii, trombózy vznikají nejčastěji na bazi lební a ohrožují na životě. Díky trombózám dochází ke gangrénám orgánů, které zpravidla ukončí život nemocného v 20.-30. roce
- atrofie zrakového nervu, cor pulmonale, hypertenze
- laboratoř: zvýšení homocysteinu a methioninu v krvi, častá metabolická osteopatie
- nutno potvrdit na enzymatické a molekulární úrovni
- dif.dg: homocysteinémie je i při – poruše metabolismu metylmalonové kys., kobalaminu nebo při nedostatku B6
- terapie: část pacientů (cca 50%[2]) příznivě reaguje na vysoké dávky pyridoxinu (vit B6) (v množství 300-900 mg/d[2]), který je kofaktorem β-cystathionin syntethasy
- při úplném chybění enzymatické aktivity je nutné zahájit dietní léčbu s omezeným přísunem methioninu a dodávce cystinu
- je dostupná prenatální diagnostika
Cystinóza[upravit | editovat zdroj]
- AR dědičná
- četnost 1 : 50 000 - 1 : 1 000 000[2]
- 3 podtypy podle fenotypu
- nefropatická cystinóza
- intermediární cystinóza
- non-nefropatická resp. okulární cystinóza
- jedná se o defekt lyzozomálních transportu cystinu, který vede k jeho ukládání
- hromaděním je postižen RES (slezina, játra, uzliny a kostní dřeň), depozita lze prokázat i v buňkách tubulů ledvin ( ze začátku hlavně proximální) a spojivek
- klinické projevy jsou patrné pouze v ledvinách, kde dochází k těžkému porušení jejich funkce
- laboratoř: projevy poškození ledvin a jejich prox. tubulu – glykosurie, fosfaturie, albuminurie, hyperaminoacidurie, chronická acidóza a uremie dohromady se nazývá proximální tubulární syndrom nebo také Fanconiho syndrom.
- povšechná aminoacidurie je dána postupným poškozením GF (glomerulární filtrace), což brzy vyústí v selhání ledvin
- klinický obraz: v druhé polovině prvního roku dochází k polydypsii, polyurii, dehydrataci, metabolické acidóze, fotofobii a hypofosfatemické rachitidě
- terapie: symptomatická léčba tubulární dysfunkce (dodání elektrolytů a tekutin), většinou jsou nutné vysoké dávky vitaminu D (zvýšení vstřebávání fosfátů ve střevech a snížení vylučování fosfátů močí)[2]
- podáváním cysteaminu, který účinkuje dvojím způsobem
- diagnóza: může být stanovena vyšetřením očí, jelikož se cystinové krystalky ukládají i do oční rohovky a dále se dokazuje biochemicky pomocí stanovení koncentrace cystinu v leukocytech či kultivovaných fibroblastech, který je 50-100 krát zvýšen.
Cystinurie[upravit | editovat zdroj]
- AR dědičná
- četnost 1 : 2000 - 1 : 7000[2]
- vrozená porucha transportu dibázických AMK – cystinu, lyzinu, ornitinu a argininu v tubulech ledvin a ve střevě
- klinický obraz: cystinová nefrolitiáza, která je způsobená špatnou rozpustností cystinu ve vodě a dále jeho krystalizací v kyselém prostředí
- diagnostika: zvýšené hladiny cystinu, ornitinu, argininu, lyzinu v moči; sono ledvin a vylučovacího systému[2]
- terapie: cílem je zabránění vzniku nefrolitiázy a doporučuje se tedy vysoký příjem tekutin (4-5l) spojený i s nočním pitím
- jen u těžkých případů je možné uvažovat o medikamentózní terapii D-penicilaminem (jelikož má léčba mnoho vedlejších účinků) nebo merkaptopropionylglycinem, které způsobí tvorbu lépe rozpustných bisulfidů s cystinem[2]
