Glutarová acidurie
| Glutarová acidurie | |
.gif) Stručné schéma příčiny glutarové acidurie | |
| Klinický obraz | Makrocefalie 70 % novorozenců, jinak asymptomatičtí; později metabolická acidóza, neprospívání a náhlý nástup dystonie a athetózy |
|---|---|
| Příčina | Deficit glutaryl-CoA dehydrogenázy |
| Diagnostika | Enzymové vyšetření analýzou v amniocytech nebo CVS |
| Incidence ve světě | 1:40 000 u bělošských populací a 1:30 000 ve Švédsku |
| Prognóza | Bez léčby úmrtí během první dekády života |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN-10 | E72.3 |
| MeSH ID | C536833 |
| OMIM | 231670 |
Glutarová acidurie typ I (GA I) patří mezi organické acidurie, je způsobená neschopností organismu zpracovávat aminokyseliny lysin a tryptofan kvůli deficitu glutaryl-CoA dehydrogenázy. Enzym glutaryl-koenzym A dehydrogenasa je uložen v mitochondriích. V játrech, ledvinách, ve fibroblastech a leukocytech katalyzuje oxidativní dekarboxylaci glutaryl-CoA na krotonyl-CoA. Při deficitu tohoto enzymu dochází ke zvýšení hladiny toxické kyseliny glutarové a jejích metabolitů.[1] K zaplavení organismu toxickými metabolity dochází při každém zatížení zvýšeným množstvím lysinu a tryptofanu (např. při běžném úbytku váhy v novorozeneckém období, při odbourávání tělesných bílkovin dítěte při horečce a hladovění, při běžných infekcích, po operacích a za podobných zátěžových situací).[1]
GA 1 je AR dědičná nemoc (gen GCDH- na 19p13.2, OMIM #231670). Od 1. 10. 2009 je součástí celoplošného novorozeneckého screeningu v ČR. Pro výskyt GA I svědčí zvýšený C5-DC acylkarnitin. Při podezření na GA I se ihned provádí analýza organických kyselin v moči prokáže zvýšenou hladinu kyseliny glutarové a kyseliny 3-hydroxyglutarové k potvrzení diagnózy. Pokud analýza diagnózu nepotvrdí, specialista na DMP zváží analýzu glutarylkarnitinu v moči a kyseliny 3-hydroxyglutarové v krvi a mozkomíšním moku, analýzu enzymů ve fibroblastech a molekulární analýzu GCDH genu.[1]
Incidence GA I: 1:40 000 u bělošských populací a 1:30 000 ve Švédsku.[1]
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
- novorozenci: makrocefalie (70 % pacientů), jinak asymptomatičtí
- později metabolická acidóza, neprospívání a náhlý nástup dystonie a athetózy z důvodu nevratného poškození striata
- prognóza: při odpovídající péči nebude 60–70 % pacientů trpět neurodegenerativní poruchou[1]
- nástup symptomů typicky mezi druhým měsícem a třetím rokem života
- existuje několik rozdílných klinických prezentací:
- Postižené děti se zdají být normální dokud neutrpí akutní metabolickou krizi, obvykle mezi 6. a 18. měsícem věku, s reziduálními neurologickými nálezy, které se mírně zlepšují v klidovém období. Specifické změny v bazálních gangliích, zejména atrofie a glióza putamenu a n. caudatus se objevují během dní až týdnů po encefalopatické epizodě.
- Po období normálního vývoje mají postižené děti akutní krizi s reziduálními neurologickými nálezy podobně jako v předchozím případě, ale dále se vyvíjejí s opakujícími se epizodami ketózy, zvracení, hepatomegalie a encefalopatie během infekcí.
- U přibližně 25 % dětí se postupně rozvíjí motorické opoždění, hypotonie, dystonie a dyskinese během několika prvních let života bez jakékoliv zjevné akutní krize.
- Jednotlivci mohou být zcela asymptomatičtí bez jakékoliv krize a s normálním vývojem. Tento fakt byl dokumentován testováním přenašečů a nalezením 5 % asymptomatických příslušníků Amiš komunity s GAI. U některých z těchto dospělých byly později diagnostikovány změny v bílé mozkové hmotě.[1]
- fyzikální vyšetření: makrocefalie, mozková obrna, dystonie[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- léčba riboflavinem a dietní restrikce lysinu a tryptofanu (Dieta s omezením bílkovin spočívá v konzumaci povoleného množství speciálních nízkobilkovinných potravin, které si pro svou výživu zajišťuje každý pacient sám a zdravotní pojišťovny je nehradí.)
- při každé běžné virové nebo bakteriální infekci je nutné v raném stádiu nemoci krátkodobě ještě více omezit příjem bílkovin a poskytnout více energie ve formě glukózy s inzulínem pomocí nitrožilní
infuze
- okamžitá léčba katabolických stavů s agresivní léčbou horečky
- glukóza, inzulin a karnitin mohou být prevencí neurologického postižení u pacientů bez poškození bazálních ganglií
- přijetí do nemocnice je nutné při jakékoliv nemoci doprovázené zvracením[1]
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Průběh onemocnění bez léčby: Většina symptomatických pacientů umírá bez léčby během první dekády života. Pacienti mohou mít opakované horečky nejasného původu. Jsou popsány 2 případy dětí zemřelých na hypertermii, proto je kontrola horečky nezbytná. Pacient se také může hojně potit, ať už centrálně nebo periferně.[1]
Průběh onemocnění s léčbou: Presymptomatická diagnóza prokázala lepší výsledky než identifikace pacientů po první encefalopatické atace. I při léčbu trpí 35 % pacientů neurologickým postižením a opožděným psychomotorickým vývojem.[1]
Vyšetření příbuzných[upravit | editovat zdroj]
U dalších dětí, které mají stejného otce a matku jako postižené dítě, je riziko této nemoci 1/4 (25 %). Prenatální diagnostika je možná enzymovým vyšetřením analýzou v amniocytech nebo CVS.[1]
