Nitrofurantoin

Patří do skupiny nitrofuranů a je používán v profylaxi a léčbě močových a vaginálních infekcí (močové dezinficiens). Má baktericidní účinky. Je považován za slabší antibiotikum než kotrimoxazol, který je obvykle lékem první volby u infekcí močových cest.

Farmakokinetika

Podává se perorálně a nejlépe s jídlem, čímž se zvýší absorpce. V tkáních a krvi nedosahuje účinných koncentrací, nicméně se rychle eliminuje ledvinami a koncentruje se účinně v moči. V ledvinách se koncentruje pouze v intersticiu. Malé množství se vylučuje žlučí. Při nedostatečné funkci ledvin je kontraindikován, neboť nevytváří účinné koncentrace v moči. V séru se pak koncentrace může zvýšit až k toxickým hladinám.

Farmakodynamika

Mechanismus účinku spočívá pravděpodobně v inhibici bakteriálních enzymů či interferenci s DNA bakterií.

Spektrum

Hlavně Escherichia coli, Klebsiella spp. a Enterobacter spp. jenž jsou dominantními etiologickými agens močových infekcí. Dále Neisseria gonorrhoeae (kapavka), [[Citrobacter]] spp., Enterococcus spp. a Staphylococcus epidermidis či saprophyticus. Naopak Pseudomonas spp., Proteus mirabilis, Acinetobacter spp. a Serratia spp. jsou rezistentní.

Indikace

Perorální, případně topická (vaginální krém) léčba akutních močových infekcí. Lze užít i profylakticky u recidiv močových infekcí a u pacientů se zavedeným močovým katetrem.

Dávkování

1 tbl. (100 mg) perorálně po 6–8 hodinách do celkové dávky 200–400 mg/den.

Nežádoucí účinky

Jsou dosti časté a zahrnují gastrointestinální obtíže (zvracení a nauzea), závažné plicní komplikace (dyspnoe), kožní reakce, polyneuropatie a myalgie.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.

BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.