Aminoglykosidy

Aminoglykosidy jsou baktericidní antibiotika, používaná zejména v nemocnicích.

Mechanismus účinku

Inhibují syntézu bílkovin ireverzibilní vazbou na 30S podjednotku ribozomu.

Antimikrobiální spektrum

Aminoglykosidy jsou účinné především na infekce způsobené gramnegativy (Escherichia, Klebsiella, Enterobacter, Serratia, Citrobacter, Pseudomonas, Acinetobacter, Salmonella, Shigella) a grampozitivy (Staphylococcus aureus, včetně kmenů produkujících β-laktamázy, Staphylococcus epidermidis). Méně citlivé až rezistentní jsou streptokoky a enterokoky. Přirozeně rezistentní jsou anaeroby.

Farmakokinetika

Aminoglykosidy se per os nevstřebávají, v GIT působí místně. Podávají se tedy parenterálně (převážně i.v.). Dobře se vstřebávají i po i.m. podání. Špatně pronikají do tělních tekutin a tkání. Nemetabolizují se, vylučují se glomerulární filtrací. Eliminace je výrazně snížena při poruše renálních funkcí (u nemocných s renální insuficiencí a selháním; u dětí v prvním týdnu života, zejména nedonošených pro nezralost ledvin; ve stáří, kdy se snižuje glomerulární filtrace z důvodu redukce krevního průtoku ledvinami). V těchto případech se aminoglykosidy mohou kumulovat a vyvolávají toxická poškození. V ledvinných tubulech se dostávají aktivním transportem do buněk a pronikají až do lysozomů, kde způsobují vylití autolytických lysozomálních enzymů intracelulárně a následnou buněčnou autolýzu a nekrózu.

Farmakodynamika

Účinek aminoglykosidů je závislý na plazmatické koncentraci. Jsou to látky hydrofilní, takže špatně pronikají biologickými membránami. Podléhají aktivnímu transportu přes vnitřní část membrány, závislém na O₂ (proto nepůsobí na anaeroby). Vyvolávají fázi rychlého zabíjení (6 hod), po ní následuje fáze bakteriostázy (dokonce i v případě, že koncentrace antibiotika jsou nízké), kdy nedochází k opětnému růstu bakterií. Tato fáze je také nazývána „postantibiotický efekt“ (PAE). Jeho mohutnost je dána velikostí c_max, a typem bakterie. Je zesílen přítomností leukocytů. Kombinace s β-laktamy usnadňuje penetraci pasivní difuzí.

Nežádoucí účinky a toxicita

Aminoglykosidy jsou potenciálně ototoxické. Ototoxicita může být akutní (po vysoké dávce) z reverzibilní blokády kalciového proudu ve vláskových buňkách, která může být napravena podáním kalcia, protože jde o kompetitivní antagonismus mezi antibiotikem a kalciem. Chronická ototoxicita je přisuzována době expozice (AUC) a je až v 50 % ireverzibilní, nepředvídatelná, náhle a intenzivně se projevující po 5–7 dnech léčby. Mezi nežádoucí účinky patří i neurotoxicita. Aminoglykosidy jsou také nefrotoxické pro svůj vliv na renální tubuly. Poškození bývá reverzibilní. Je důležité si uvědomit, že jsou to jedna z mála antibiotik, jejichž účinek i toxicita úzce korelují s plazmatickými koncentracemi (lépe nežli s dávkou). Přitom rozdíl mezi koncentracemi podmiňujícími účinek antibiotický a toxický je malý (mají úzké terapeutické okno). Provádí se jejich terapeutické monitorování – TDM (Therapeutic Drug Monitoring).

Výhody aminoglykosidů

• baktericidní
• postantibiotický efekt
• nízká cena

Indikace

Léčba aminoglykosidovými antibiotiky je indikována u závažnějších infekcí: septické stavy, infekce CNS, infekce cest dýchacích (pneumonie), nitrobřišní a hepatobiliární infekce, endokarditida, komplikované infekce močových cest citlivými původci zahrnutými do antibiotického spektra. V monoterapii se užívají pouze u infekcí močových cest, jinak v kombinaci většinou s β-laktamy. U enterokokových endokarditid v kombinaci s ampicilinem.

Zástupci

Soubor:Streptomycin.png

Struktura streptomycinu

• základní aminoglykosidy staršího typu (s vymezenou indikací): streptomycin, neomycin, kanamycin
• silně účinné novější, s nižší toxicitou: gentamicin, tobramycin, amikacin, netilmicin

Streptomycin
Je lékem volby u brucelózy, tularémie, vozhřivky, používá se jako antituberkulotikum (dobrě proniká do tuberkulóznych kavern a pleurálni dutiny, působí baktericidne na extracelulárne uložené mykobatkerie). V kombinaci s penicilinem se používá k léčbě endokarditidy způsobené viridujícími streptokoky nebo enterokoky.

Struktura gentamicinu

Gentamicin
Základní širokospektré antibiotikum této skupiny. Nesmí se podávat těhotným, novorozencům a nedonošencům. Nežádoucími účinky jsou nefrotoxicita (albuminurie, proteinurie), ototoxicita (závratě, vertigo), kurareformní účinky (antagonistou je neostigmin), kožní projevy, zvýšení jaterních testů, změny krevního tlaku a jiné.

Amikacin

 Podrobnější informace naleznete na stránce Amikacin.

Používá se k léčbě infekcí, které jsou vyvolány mikroby rezistentními na gentamicin.

Odkazy

Související články

• Antibiotika
• Peniciliny

Zdroj

• MARTÍNKOVÁ, J., S. MIČUDA a J. CERMANOVÁ. Antibiotika [online]. [cit. 2010-07-25]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/atb-bak.doc/>.

Použitá literatura

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.