Tasemnice
| Tasemnice | |
| Cestoda | |
| Taeniidae | |
 příklady skolex tasemnice | |
| Výskyt | Jižní Amerika, Afrika, Indie |
|---|---|
| Onemocnění | průjem, nevolnost, zvracení, hubnutí |
| Infekční stadium a způsob nákazy | konzumace nedostatečně tepelně upraveného nebo syrového masa |
| MeSH ID | D002589 |
Tasemnice jsou červi, které jsou charakteristické plochým tělem a parazitickým způsobem života. Tito červi parazitují zejména ve střevě většiny obratlovců, kde se přichycují na sliznici pomocí hlavičky. Hlavička tasemnic je opatřena přísavnými rýhami, háčky, nebo přísavkami.
Dospělý jedinec má hlavičku (skolex) a článkované tělo, které je tvořeno přibližně 1000–2000 články(proglotidy). Každý článek obsahuje kompletní sadu pohlavních orgánů. Při růstu jedince se jednotlivé články obsahující vajíčka, neboli onkosféry dozrávají a oddělují se od těla. Takto uvolněné články odchází stolicí a vajíčka v nich obsažená se následně uvolňují. Zralý článek může obsahovat 6000000–8000000 vajíček. Tasemnice nemají ústní otvor, a proto přijímají živiny celým povrchem těla. Dosahují délky od 3 až do 12 metrů.
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Zralé články (proglotidy), obsahující oplodněná vajíčka se postupně oddělují od těla tasemnice žijící v tenkém střevě člověka. Po oddělení od těla tasemnice se články vylučují stolicí do vnějšího prostředí. Následně se mezihostitel (skot) nakazí pozřením vajíček, nebo oddělených článků těla. V duodenu mezihostitele se larvy (onkosféry) uvolní a následně procházejí střevní stěnou do krve, nebo do lymfatického systému a jsou zaneseny do orgánů, zejména do svaloviny. Ve svalové tkáni následuje zhruba desetitýdenní vývoj až do stádia boubele (cysticercus bovis - larvální stádium). Člověk, jakožto definitivní hostitel, se zpravidla nakazí pozřením tepelně neupraveného masa, které obsahuje boubele. Ve střevě člověka se tyto boubele přichytí na střeva
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Taenia saginata (tasemnice bezbranná)[upravit | editovat zdroj]
Taenia saginata je kosmopolitně rozšířený parazit, jehož definitivní hostitel je člověk. Dospělý jedinec parazituje v tenkém střevě člověka, kde se živí tráveninou. Dosahuje délky 3–10 metrů. Mezihostitelem tasemnice bezbranné je skot. Člověk se většinou nakazí pozřením tepelně neupraveného masa obsahujícího boubele parazita.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Tasemnice bezbranná je široce rozšířený parazit s nejvyšším výskytem v centrální a východní Africe. Výskyt nakažených na území ČR se rok od roku snižuje. Například v roce 2011 bylo nakaženo přes 2300 lidí a v roce 2012 bylo zachyceno pouze 6 nakažených a v roce 2016 bylo zaznamenano 56 000 nakažených.
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Infekce tímto parazitem jsou většinou asymptomatické, mohou se objevit gastrointestinální obtíže (bolest břicha, průjmy, zácpa, nevolnost a hubnutí).
Diagnostika a léčba[upravit | editovat zdroj]
Mezi základní diagnostické metody patří výtěr z konečníku a následné vyšetření stolice s nálezem vajíček. Při určování jednotlivých druhů tasemnic se musí použit více specifické vyšetřovací metody, jako je například PCR, nebo enzymatické metody. K léčbě toho onemocnění se používá niklosamid
nebo jednorázová dávka léku prazikvantel. Pro hodnocení úspěšnosti léčby je třeba provést kontrolní vyšetření stolice po dvou měsících od zahájení léčby.
Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná)[upravit | editovat zdroj]
Jedná se též o kosmopolitně rozšířeného parazita, který stejně jako tasemnice bezbranná parazituje v tenkém střevě člověka. Mezihostitelem tohoto parazita je nejčastěji prase domácí, nebo prase divoké. Mezihostitelem se může stát i člověk, kdy se v lidských orgánech nacházejí larvy. Toto závažné onemocnění se nazývá cysticerkóza.
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
Tělo dospělého jedince se skládá ze skolexu (hlavičky) a několika stovek článků. Plně vyvinutý zástupce tohoto druhu dosahuje délky 2–4 m.
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Dospělý jedinec parazituje v duodenu a tenkém střevě člověka, následuje oddělování jednotlivých článků od těla tasemnice. Tyto články následně opouštějí člověka spolu se stolicí. Prase (mezihostitel) se obvykle nakazí pozřením těchto vajíček. Z vajíček se následně v tenkém střevě uvolní larvy, které penetrují střevní stěnu. Larvy se dostávají do krve a následně jsou rozneseny do orgánů po celém těle, zejména do svaloviny, jater, očí a do mozku. Jakmile dojde k uchycení larvy ve tkáni, tak následuje přeměna na boubel (cysticercus). Cysticercus se vyvíjí 7500 dnů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- TOTKOVÁ, Anna, et al. Lekárska parazitológia: učebnica pre lekárske a nelekárske študijné programy. 1. vydání. Osveta, 2008. ISBN 8080632632.
- VINAY, Kumar, A. K. ABBAS a Jon ASTER, et al. Robbins Basic Pathology. 9. vydání. Saunders : Elsevier Books, 2012. ISBN 1437717810.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
