Hymenolepióza
Hymenolepis nana | |
Cestoda (Tasemnice) | |
Hymenolepididae | |
Tasemnice dětská | |
Výskyt | celosvětově |
---|---|
Onemocnění | hymenolepióza |
Infekční stadium a způsob nákazy | pozření infekčních vajíček, pozření larev ve tkáních mezihostitele |
Diagnostika | mikroskopický průkaz vajíček ve stolici |
Terapie | niklosamid, prazikvantel |
MeSH ID | D048189 |
Hymenolepióza je průjmové onemocnění, jehož původcem je Hymenolepis nana. Přenos probíhá orofekálně vajíčky parazita. Nákaza má horší průběh u podvyživených dětí a u jedinců s imunitní nedostatečností.
Hymenolepis nana[upravit | editovat zdroj]
Hymenolepis nana (Tasemnice dětská) má skolex, který je opatřen rostellárními háčky. Samice je velká 4–8 cm[1] a produkuje vajíčka, která se s potravou dostávají do mezihostitele (zejména hmyz). Z vajíčka se uvolňuje onkosféra, která proniká do sliznice střeva a mechanicky ji poškozuje. Uvnitř sliznice se vytváří cysticerkoid, který je infekční pro definitivního hostitele (hlodavci, člověk). Kromě tohoto klasického cyklu se dvěma hostiteli může být i cyklus jednohostitelský, kdy se zralý cysticerkoid uvolní do lumen střeva a dojde k vývinu dospělce. Parazitující tasemnice, která je přichycena na stěnu tenkého střeva, postupně odlučuje články, jejichž rozpadem dochází k uvolnění infekčních vajíček. Typicky probíhá tento cyklus u člověka, který je tedy zároveň mezihostitelem i definitivním hostitelem. Jednohostitelský cyklus výrazně usnadňuje šíření v dětských kolektivech nebo oblastech se sníženými hygienickými standardy.
Vzhledem k vývoji parazita ve střevě člověka běžně nacházíme větší počet dospělých tasemnic.[2]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Slabé nákazy jsou asymptomatické. Při silných nákazách parazité výrazně narušují střevní sliznici, což se u pacientů projevuje tupou bolestí v břiše bez závislosti na příjmu potravy. Další příznaky jsou:
- průjmy,
- mentální anorexie,
- nauzea,
- zvracení,
- pálení žáhy,
- svědění,
- anémie.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Vajíčka tasemnice lze prokázat při mikroskopickém vyšetření stolice, nevylučují se však pravidelně.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 318 s. s. 186. ISBN 978-80-7387-008-9.
- ↑ BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. s. 508. ISBN 8023802976.
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://www.jirben.wz.cz/>.