Schistozomóza

Schistosoma
Trematoda
Schistosomatidae
Schistosoma
Výskyt	dle druhu; tropy a subtropy, sladká voda
Onemocnění	kožní projevy, horečka, bolesti, průjmy, zduření jater, sleziny, lymfatických uzlin, zánětlivé reakce kolem akumulace vajíček(projevy dle orgánové soustavy)
Infekční stadium a způsob nákazy	cerkárie; aktivně vyhledává hostitele
Diagnostika	cestovatelská anamnéza, biopsie, ELISA, mikroskopie (moč, stolice), patologické změny na RTG, SONO
Terapie	Praziquantel, Oxamnichin
MeSH ID	D012547

Schistozomóza (též bilharzióza, schistosomóza či schistosomiáza‎) je onemocnění, které vyvolává parazitická motolice schistosoma – Schistosoma haematobium, S. mansoni, S. japonicum. Schistosomy žijí až 35 let a patří mezi medicínsky nejvýznamnější rod motolic. Jsou to drobní tencí červi, kteří mají oddělené pohlaví. Žijí pouze ve sladkých vodách tropů a subtropů, ve kterých se vyskytují jejich typičtí přenašeči – plži. Na toto onemocnění každý rok zemře více než 200 tisíc lidí a celosvětově je nejčastější příčinou rozvoje plicní hypertenze.

Formy:

• Střevní: S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi.
• Močová: S. haematobium.
• Rektální: S. intercalatum.

Výskyt

Výskyt schistosomiázy

Schistosomy se vyskytují převážně v tropech a subtropech, pouze ve sladké vodě, kde žijí jejich mezihostitelé. Celosvětově je infikováno 200 milionů lidí, přičemž 85 % infekcí je v subsaharské Africe a z toho 20 % jsou gravidní ženy.

• S. mansoni: Afrika, JV Amerika.
• S. haematobium: Afrika, Střední východ.
• S. intercalatum: Afrika.
• S. japonicum: Čína, Filipíny, ojediněle Japonsko a Indonésie.
• S. mekongi: JV Asie.

Rizikové místo infekce: jezero Malawi, kde je více než 75% šance na infekci.

Životní cyklus

Životní cyklus schostosom

Vajíčko se z hostitele dostává do vody, kde se vylíhne miracidium, což je plovoucí larvička s brvami, která aktivně proniká do sladkovodních plžů. Jednotlivé druhy plžů jsou specifické pro jednotlivé druhy schistosom. V plžích se mění na sporocystu, která se mnohonásobně množí. Následně se mění na furkocerkárii, larvu s vidlicovitým ocáskem, která plže opouští. Tyto larvy při styku s člověkem pronikají do kůže nebo do sliznic. V krvi poté fukocerkárie ztrácí ocásek a mění se na schistosomuly, které se uhnízdí v plicích a dále rostou. Aby dozrály v dospělce, musí se krví dopravit do portálního řečiště. Zde se dospělci spojí a společně se přesunou do pro ně typické lokalizace. Samička pak začne produkovat vajíčka, která odchází buď stolicí, nebo močí znovu do vody.

• Ve stěně urogenitálního traktu se uhnízdí samička S. haematobium.
• Ve stěně střeva a v játrech jsou samičky S. mansoni, S. japonicum a S. mekongi.
• Ve stěně tlustého střeva a rekta cizopasí S. intercalatum.

Patogeneze

Granulom kolem vajíčka

Vnímavost k infekci není ovlivněna věkem ani pohlavím osob. Infekce není přenosná z člověka na člověka.

• Infekční stadium: cerkárie, které stačí minuty, aby pronikla kůží.
• Patogenní agens: vajíčka.

Samička cizopasí v žilním systému, kde klade vajíčka. Vajíčka produkují lytické enzymy pro průnik z žil do stěny GIT (hl. střeva) nebo urogenitálního traktu (hl. močový měchýř), kde se hromadí a způsobují lokální obstrukci. Vajíčka se navíc cirkulací dostávají do jater, plic a jiných orgánů (hematogenní rozsev), a tím se onemocnění dostává do chronické fáze. Dospělci jsou schopni žít a produkovat vajíčka až 35 let. Na druhou stranu vajíčka mají omezenou životnost (1 měsíc), a proto ve tkáních často nacházíme viabilní i mrtvá vajíčka, která kalcifikují.

Antigeny a enzymy uvolňované z vajíček aktivují imunitní systém hostitele. Kolem vajíček se rozvíjí lokální zánětlivá reakce, při které se tvoří granulomy, fibróza.

U S. haematobium může lokální reakce vyústit v dysplastické změny epitelu i karcinom močového měchýře.

Klinické příznaky

Cerkárie

Klinické příznaky závisí na intenzitě infekce a na fázi infekce. Počátek je často asymptomatický, klinické příznaky se rozvíjejí pozvolna. Onemocnění má vážnou prognózu. Faktory ovlivňující závažnost infekce jsou délka trvání, množství motolic, lokalizace parazitů a stav imunity daného jedince.

Kožní fáze

• Tzv. cerkáriová dermatitida.
• Vyrážka se objevuje do 12–48 hodin po pobytu v rizikových vodách („vyrážka po koupání“).
• Lokalizace vyrážky je pouze v místě kontaktu kůže s cerkáriemi.
• Doprovodné příznaky: velmi intenzivní svědění, edém, zduřelé lymfatické uzliny, teplota.
• Vymizení příznaků i bez terapie během 14 dní po infekci (pro zmírnění příznaků: antihistaminika).

Kožní projevy vyvolané cerkáriemi ptačích a lidských schistosom nelze od sebe odlišit.

Subakutní a akutní schistosomóza

RTG snímek močové schistosomiázy

• Tzv. toxické stadium.
• Objevuje se 2–16 týdnů po infekci a projevuje se jako tzv. Katajama syndrom (hyperergická reakce):
  • horečka, únavnost,
  • bolesti v končetinách, hlavy, břicha,
  • průjmy,
  • eosinofilie,
  • urtikárie,
  • kožní edémy,
  • zduření jater, sleziny a lymfatických uzlin.

Chronická schistosomóza

Plakát varující před schistosomiázou

• Tzv. traumatické stadium.
• Projevuje se 3–6 měsíců až několik let po infekci. Je důsledkem akumulace vajíček ve tkáních, proto záleží, který druh pacienta infikoval.
  • S. mansoni, S. japonicum, S. mekongi a S. intercalatum: střevo + ektopické lokalizace (játra, slezina, ledvina, plíce, srdce, CNS).
  • S. haematobium: močový měchýř, močová trubice, pohlavní orgány + ektopická lokalizace.
• Zánětlivá reakce kolem vajíček se může projevit jako:
  • průjem (někdy krvavý), hematurie,
  • abdominální bolesti, hepatosplenomegalie,
  • anorexie,
  • portální hypertenze,
  • neurologické potíže – granulomatické reakce kolem vajíček v mozku a míše (u S. japonicum zaznamenána atypická migrace dospělých motolic do mozku).

Diagnóza

Důležitá je cestovatelská anamnéza. Schistosomy mají dlouhou inkubační dobu, proto jsou důležité i několik let staré anamnestické údaje.

• Mikroskopie: nativní preparát stolice (3 vzorky), močový sediment.
• Biopsie: u cerkáriové dermatitidy lze udělat do 3 dnů po infekci, biopsie močového měchýře a střeva může dát falešně negativní výsledek.
• Sérologie: ELISA.
• Detekce patologických změn na RTG, SONO, kolposkopie cervixu a stěny vaginy.

Terapie

• Praziquantel je účinný proti všem druhům schistosom.
• Oxamnichin účinný jen na S. mansoni.

Odkazy

Související články

• Motolice
• Gastrointestinální parazitózy
• Průjmová onemocnění
• Plicní hypertenze

Externí odkazy

• Přehled diagnostiky a terapie střevních parazitóz (článek z časopisu Interní medicína pro praxi)
• Schistosoma – motolice v lékařské praxi (článek z časopisu Interní medicína pro praxi)
• 10 facts about schistosomiasis (online stránky WHO)

Použitá literatura

• BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.

• NOHÝNKOVÁ, Eva. Nákazy vyvolané motolicemi (Fasciola, Paragonymus, Clonorchis, Opisthorchis, Schistosoma) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.