Pedikulóza
| Pedikulóza | |
| Pediculosis | |
 Pediculus capitis | |
| Původce | lidské vši |
|---|---|
| Léčba | likvidace dospělých vší a embryí v hnidách např. desinfekcí oděvů či šamponem |
| Klasifikace a odkazy | |
Pedikulóza (pediculosis, zavšivení) je svědivá parazitární dermatóza způsobená lidskými vši, kterou můžeme podle vyvolavatele a klinického obrazu dále rozdělit na:
- pediculosis capitis;
- pediculosis corporis;
- pediculosis pubis (někdy označována jako phthirióza).
Pediculosis capitis[upravit | editovat zdroj]
Etiologie a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Tento typ pedikulózy je nejčastější a je způsoben vší hlavovou (Pediculus capitis). Je 2−4 mm dlouhá, oválná a žije prakticky jen ve vlasech. Rozmnožuje se vajíčky (hnidy), které lepí na vlasy blízko jejich úponu. [1] Z nich se přibližně po 6 dnech [2] líhnou larvy, které dospívají během 2−3 týdnů.
Onemocnění postihuje především předškolní a školní děti (kolektivy) a často jejich rodinné příslušníky. K přenosu vší dochází většinou přímo; nepřímý přenos je možný např. prostřednictvím hřebene, čepice atp.
Patogeneze a klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Vši mají vyvinuté bodavě sací ústrojí a živí se sáním krve hostitele. Přitom se do rány dostávají sliny (mohou v nich přenášet např. skvrnitý tyfus nebo volyňskou horečku), které způsobují podráždění kůže a silné svědění. V místech bodnutí nacházíme petechie a kopřivkovité papuly. Škrábáním vznikají lineární exkoriace, které se mohou sekundárně infikovat. [2] Hnidy pevně lnou k vlasům a nejhojněji se vyskytují nad spánky, za ušními boltci a v týlu. Regionální lymfatické uzliny bývají zvětšené.
Pediculosis corporis[upravit | editovat zdroj]
Etiologie a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Onemocnění vyvolává 3−4,5 mm velká veš šatní (Pediculus corporis). Žije v oděvech a na ně také lepí hnidy, kterých jedna samička naklade 150−300. [3]
V současnosti se ve vyspělých zemích pediculosis corporis téměř nevyskytuje; zavšivením vší šatní trpí zejm. bezdomovci a kolektivy s nízkým hygienickým standardem, příp. v nouzových podmínkách. [2] K přenosu dochází zejména kontaminovanými oděvy a ložním prádlem.
Patogeneze a klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Veš saje zejména v místech těsného přilnutí oděvu, kde nacházíme svědivé papuly a exkoriace. Může dojít k impetiginizaci a ekzematizaci − cutis vagantinum. Stejně jako u vši hlavové jsou příčinou podráždění a svědění sliny, kterými se může přenášet např. skvrnitý tyfus nebo návratná horečka. [2]
_Female,_from_a_human_host.jpg)
Pediculosis pubis (phthirióza)[upravit | editovat zdroj]
Etiologie a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
V tomto případě je etiologickým agens veš muňka (Phthirus pubis), 1,5−2 mm velká veš s trojúhelníkovitým tělem žijící v oblastech s hojnými apokrinními potními žlázami − zejména v pubickém ochlupení, ale i v oblasti anogenitální a v axile, vzácně v obočí. [3]
Přenáší se pohlavním stykem (i nepřímo prádlem atp.), postiženy jsou zejména promiskuitní osoby.
Patogeneze a klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Pro toto onemocnění jsou patognomické šedomodré skvrny velikosti čočky v místě bodnutí − maculae coerulae, způsobené degradací hemoglobinu enzymy přítomnými ve slinách muněk. Svědění bývá mírné [3], proto většinou nenajdeme exkoriace.
Diagnóza a diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]
Pediculosis capitis − diagnóza se stanoví na základě silného svědění ve kštici a průkazu dospělých jedinců či hnid.
Pediculosis corporis − nález vší a hnid v oděvu, léze po celém těle a zejména v místech těsného přilnutí oděvu.
Pediculosis pubis − svědivé šedomodré makuly typicky v oblasti genitálu, průkaz dospělců nebo hnid tamtéž.
V rámci diferenciální diagnózy přichází v úvahu ekzém, impetiginizovaný ekzém, psoriáza, tinea capitis.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Léčba je zaměřena na likvidaci dospělých vší a embryí v hnidách.
Pediculosis capitis:
- šampon s 1% malathionem;
- šampon s 1% permethrinem nebo karbarylem − opakovaně, nehubí hnidy;
- lindan (Jacutin gel) − smytí po 3 dnech;
- různé oleje (sójový, kokosový) − zneprůchodní dýchací cesty vší.
Pozn.: octová voda je neúčinná. [1] [2] [4]
Pediculosis corporis:
- především dezinsekce oděvů, zejm. vyvařením. [2]
Pediculosis pubis:
- instekticidní prostředky s 0,5 % malathionu;
- přípravky s 1% permethrinem nebo karbarylem − opakovaně;
- přeléčit také sexuální partnery. [2]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5.
- ↑ a b c d e f g BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b c ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
- ↑ NIEDNER, Roland a Yael ADLER. Kožní choroby : obrazový atlas. 2. vydání. Praha : Triton, 2010. 407 s. ISBN 9788073872069.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
