Onchocerkóza
(přesměrováno z Onchocerca volvulus)
| Onchocerca volvulus | |
| Secernentea | |
| Onchocercidae | |
 Larvičky vlasovce kožního | |
| Výskyt | Afrika a Střední Amerika |
|---|---|
| Onemocnění | Onchocerkóza |
| Infekční stadium a způsob nákazy | mikrofilárie, bodnutí nakažené muchničky |
| Diagnostika | mikroskopie |
| Terapie | ivermektin |
| MeSH ID | D009855 |
Onchocerkóza je onemocnění vyvolané Onchocerca volvulus (česky vlasovec kožní), který patří mezi filárie. Přenašečem infekce je muchnička, která je zároveň mezihostitelem. Definitivním hostitelem a rezervoárem infekce je člověk. Onemocnění se vyskytuje v tropické Africe (99 %) a ve Střední Americe kolem tekoucích řek. V endemické oblasti je infikováno 18 milionů lidí, z toho 4 milióny mají kožní projevy a 2 milióny mají vážné poškození zraku nebo jsou slepí. Ročně v důsledku onchocerkózy oslepne kolem 270 000 osob. [1]
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Muchnička do kůže nebodá, ale nahlodává – vytvoří si jezírko, ze kterého líže krev. Během krmení muchničky se larvy dostávají do podkoží člověka. V podkoží larvy dorůstají v dospělce a kopulují. Dospělci kolem sebe vytvoří kolagenní obal, který prominuje do kůže (tzv. onchocerkom). Dospělci žijí 15–18 let a samička může produkovat živé larvičky (mikrofilárie) až 10 let. Mikrofilárie žijí až 2 roky a vyskytují se v podkoží nebo v lymfatických uzlinách. Mohou se ale dostat i do kůže a do oka (tzv. říční slepota).
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Onchocerkóza má inkubační dobu kolem 8 měsíců. [1] Klinické příznaky zprvu nejsou příliš výrazné.
Onchodermatitida[upravit | editovat zdroj]
Je vyvolána dermatotoxickým účinkem metabolitů parazita. V kůži a mízních uzlinách se vyskytují mikrofilárie, které produkují alergenní metabolity. Metabolity vyvolávají v místě působení zánět, svědění a sekundární infekce. V akutní fázi se dermatitita projevuje jako drobné svědící papulky, vesikulky až pustuly na trupu a horních končetinách. Chronická fáze je spojená s depigmentací (tzv. leopard skin) a lichenizací kůže − tzv. tissue paper skin či lizard skin. Kožní depigmentace („leopardí kůže”) jsou typické ve východní Africe. [1]
Onchocerkomy[upravit | editovat zdroj]
Tvorba onchocerkomů nastupuje po dermatitidě. Po dospění larev v podkoží nacházíme nemigrující noduly, které rostou 3–4 roky až do velikosti o průměru 8 cm. Onchocerkomy obsahují desítky až stovky dospělých červů ve vazivovém pouzdře obklopeném tekutinou a leukocyty. Jsou nebolestivé a umístěné v tlakových bodech nad kostními výběžky nad páteří, křížovou kostí, na loktech a kolenou.
Onchocerciáza – říční slepota[upravit | editovat zdroj]
V oku probíhají zánětlivé změny kolem mikrofilárií. Zpočátku se infekce projevuje jako světloplachost, slzení, otok víček a blefarospasmus. Následuje poškození rohovky a sítnice, která může vyústit až v atrofii zrakového nervu – tzv. říční slepota.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Larvičky se nenacházejí v krvi, ale jsou v podkoží, proto se provádí biopsie kůže – tzv. skin snip test. Vzorek se odebírá z místa nejpravděpodobnějšího výskytu:
- Afrika a Jižní Amerika – hýždě, hřeben kyčelní, lýtko,
- Mexiko, Guatemala – záda, trup,
- Jemen – dolní končetiny.
- Zpracování vzorku pro mikroskopii: inkubace při 37 °C ve fyziologickém roztoku.
- Následuje mikroskopický průkaz larev.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Lékem volby je ivermektin
. Léčbu je nutné opakovat každých 6–12 měsíců po dobu 15–20 let (doba života dospělých červů). [1] Alternativou je diethylkarbamazin. - Chirurgické odstranění nodulů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Parazitární onemocnění a vyvolané červy se zaměřením na extraintestiální formy (článek v časopisu Interní medicína pro praxi)
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d STEJSKAL, František. Systémové helmintické infekce a syndrom eozinofílie u cestovatelů. Příspěvek na konferenci Cestovní medicína: paraziti stále aktuálnější. Praha. 7. dubna 2009. Dostupné také z <http://www.parazitologie.cz/akce/doc/sbornik/sbornik.pdf>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
- CHANOVÁ, Marta. Nákazy vyvolané hlísticemi III (Filárie) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.
