Plíce

Plíce (pulmo, slovensky pľúca) jsou párový orgán, který zajišťuje výměnu plynů mezi vzduchem a krví. Jsou obalené tenkou blánou, poplicnicí (pleurou), a uložené v pleurální dutině. Plíce savců, včel a člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků (alveolů), které jsou opředeny krevními kapilárami.

Základní popis

Mediastinum

Na plicích rozlišujeme:

facies costalis – plocha směřující k žebrům;
facies diaphragmatica – spodní plocha směřující k bránici;
facies mediastinalis – plocha směřující do mediastina (mezihrudí);
hilum pulmonis – plicní hilus, ve kterém do plic vstupují bronchy a arterie, vystupují venae pulmonales;
ligamentum pulmonale – kaudální zúžené pokračování hilu; pleura visceralis zde přechází v pleura parietalis, taktéž jako v plicním hilu;
apex pulmonis – plicní vrchol, který se nachází v cupula pleurae;
margo anterior – přední okraj plíce, přechod facies costalis ve facies mediastinalis;
margo inferior – dolní okraj plíce, přechází zde facies costalis ve facies diaphragmatica;
lingula pulmonis sinistri – "jazýček" levé plíce.

Syntopie plic

Otisky orgánů na pravé plíci:

sulcus venae cavae superioris – otisk horní duté žíly na horní přední části facies mediastinalis;
sulcus arteriae sublaviae – otisk podklíčkové tepny, která prochází za horní dutou žilou;
sulcus oesophageus – otisk jícnu, který v kraniokaudálním směru prochází mediálně od plicního hilu před venou azygos;
sulcus venae azygos – otisk vena azygos za jícnem;
impressio costae primae – otisk prvního žebra.

Otisky orgánů na levé plíci:

impressio cardiaca – otisk srdce;
impressio oesophagea – otisk jícnu procházejícího mediálně od plicního hilu před aortou;
sulcus aorticus – otisk aorty na zadní straně facies mediastinalis, který kraniálně přechází v sulcus arteriae subclaviae;
sulcus arteriae subclaviae – otisk podklíčkové tepny vystupující z aorty;
sulcus venae brachiocephalicae sinistrae – otisk levé v. brachiocephalica procházející před a. subclavia;
impressio costae primae – otisk prvního žebra.

Levá plíce z mediální strany
Pravá plíce z mediální strany

Plicní intersticium

Transverzální řez v úrovni Th4

Jako plicní intersticium označujeme veškeré vazivo zevně od alveolů, okolo bronchů a cév, mezi plicními lalůčky a segmenty. Velmi důležitá je elastická složka tohoto vaziva, svým smrštěním umožňuje vypuzení vzduchu z plic během výdechu. Z plicního hilu odstupují vazivová septa, rozdělující jednotlivé laloky na segmenty (jejich zevní ohraničení však není patrné, laloky jsou od sebe odděleny rýhami), z těchto sept odstupují další vazivové přepážky oddělující jednotlivé plicní lalůčky (interlobulární septa) a z nich odstupuje vazivo oddělující jednotlivé alveoly (interalveolární septa).

Na povrchu plíce přecházejí tyto vazivové systémy do subserozního vaziva, kterým je připojena viscerální pleura (poplicnice), pod ní prosvítají koniofágy s fagocytovaným antrakotickým pigmentem v interlobulárních septech – zevně jsou tak patrné hranice mezi plicními lalůčky.

V plicním intersticiu probíhají spolu s bronchy (tedy peribronchiálně) větve plicní tepny, bronchiální arterie a vény, síť vegetativních nervových vláken (sympatikus – bronchodilatace, parasympatikus – bronchokonstrikce) a hluboký systém lymfatických cév, zatímco přítoky plicních žil a povrchový systém lymfatických cév probíhají ve vazivových septech nezávisle na průběhu bronchů.

Cévní zásobení plic

Rozlišujeme dvojí zásobení plic:

Funkční oběh – oběh aa. pulmonales (malý krevní oběh) – a. pulmonalis se po vstupu do plicního hilu větví podél bronchů až k alveolům, které opřádá kapilární sítí (kapiláry v interalveolárních septech), krev z ní pak teče do vv. pulmonales, které probíhají v plicním intersticiu nezávisle na větvení bronchů.
Nutritivní oběh – rr. bronchiales z hrudní aorty, probíhají společně s bronchy, podél kterých se větví v kapiláry, z nich se sbírají vv. bronchiales probíhající s bronchy a vlévající se do v. azygos et v. hemiazygos.

Mezi oběma oběhy existují anastomózy, které umožňují, aby při obstrukci větví plicní arterie proudila krev do alveolárních kapilár z bronchiálních větví aorty.

Lymfatická drenáž plic

Rozlišujeme dva systémy lymfatických cév:

povrchový – začínající pod pleurou a poté probíhající ve vazivových septech spolu s přítoky vv. pulmonales k plicnímu hilu, kde se vlévá do nll. bronchopulmonales;
hluboký – sledující větvení bronchiálního stromu, začínající v úrovni respiračních bronchiolů a jde přes nll. pulmonales k hilu, kde se vlévá do nll.bronchopulmonales (v nich se tedy stýká povrchový a hluboký systém).

Lymfatické uzliny plic jsou:

nll. pulmonales – při rozestupu segmentálních bronchů,
nll. bronchopulmonales – při odstupu lobárních bronchů v plicním hilu (hilové uzliny),
nll. tracheobronchiales – uloženy při bifurkaci trachey jako nll. tracheobronchiales superiores dx. et sin. a nll. tracheobronchiales inferiores,
nll. paratracheales – tvoří řetězce uložené po stranách trachey (nll. paratracheales dx. et sin.).

Lymfa z celé pravé plíce jde přes nll. tracheobronchiales inferiores et superiores dextri do nll. paratracheales dextri a z nich do truncus bronchomediastinalis dx. a dále do ductus lymphaticus dexter.

Lymfa z dolního laloku levé plíce a z lingulárních segmentů laloku horního jde přes nll. tracheobronchiales inferiores do nll. tracheobronchiales superiores dextri a dále do pravých paratracheálních uzlin.

Z horního laloku (kromě lingulárních segmentů) levé plíce jde lymfa do nll. tracheobrochiales superiores sinistri a dále do levých paratracheálních uzlin a v levém bronchomediastinálním kmeni do ductus thoracicus.

Histologický preparát

[ ✎ upravit vložený článek ]

Alveolo-kapilární membrána

Mikroskopický řez, barvení HE
BT − bronchiolus terminalis
RB − respirační bronchiolus / respiratory bronchiole
AD − ductus alveolaris
A – alveolus
AS – alveolární váček / alveolar sack
IS − interalveolární septum / interalveolar septum

Pod mikroskopem plíce připomínají síťovinu. Jednotlivá oka sítě jsou v tomto případě tvořena alveoly. Alveolus je základní funkční jednotkou plic.

Na dobrém řezu můžeme vidět konečné větvení bronchiolů: Bronchioli respiratorii → Ductus alveolares → Sacculi alveolares → Alveoli. Epitel se postupně snižuje – z původního víceřadého epitelu s řasinkami se stává postupně epitel jednovrstevný kubický (bronchiol) a epitel dlaždicový (alveoly).

Při pozorování pochopitelně narazíme na drobné cévy (max. s jedním až dvěma erytrocyty v lumen cévy).

Mezi buňky epitelu alveolu řadíme:

Pneumocyty I. typu (malé – ploché – alveolární buňky; organely jsou shromážděny v okolí jádra),
Pneumocyty II. typu (velké – kubické – alveolární buňky; mikroklky; produkují surfaktant),
Makrofágy.
Lymfocyty.

Alveolární septum: Mezi dvěma vrstvami pneumocytů I. typu se nacházejí kapiláry, makrofágy, elastická a kolagenní vlákna a fibroblasty.

Krev – vzduch (alveolo – kapilární) bariéra:

Pneumocyty I. typu.
Bazální membrána.
Endotelové buňky kapilár.

Členění plic a intrapulmonální větvení bronchů

Plíce jsou rozdělené na laloky, které se dále dělí na menší segmenty.

Pravá plíce se dělí na tři laloky: lobus superior dx., lobus medius et lobus inferior dx.. Hlavní mezilaloková rýha se nazývá fissura obliqua, od které se odpojuje fissura horizontalis v úrovni 4. žebra.

Levá plíce se dělí na dva laloky: lobus superior sin. et lobus inferior sin., rozdělené též fissura obliqua.

Fissura obliqua začíná 6–7 cm pod vrcholem plic a táhne se šikmo dopředu a dolů (na obou stranách).

Laloky se dále dělí na bronchopulmonální segmenty. Jsou to části plic oddělené vazivovými septy, do kterých vstupují hlavní větve bronchů spolu s aa. pulmonales. Segmenty začínají při plicním hilu a jehlanovitě se rozšiřují směrem k povrchu. Rozeznávání segmentů má klinické využití v lokalizaci diagnózy nebo díky možnosti chirurgického odstranění jako celku.

Bronchopulmonální segmenty

Pravá plíce

Lobus superior

1. – segmentum apicale

2. – segmentum posterius

3. – segmentum anterius

Lobus medius

4. – segmentum laterale

5. – segmentum mediale

Lobus Inferior

6. – segmentum superius

7. – segmentum basale mediale

8. – segmentum basale anterius

9. – segmentum basale laterale

10. – segmentum basale posterius

Levá plíce

Lobus superior

1.+2. – segmentum apicoposterius

3. – segmentum anterius

4. – segmentum lingulare superius

5. – segmentum lingulare inferius

Lobus inferior

6. – segmentum superius

7. – segmentum basale mediale (var.)

8. – segmentum basale anterius

9. – segmentum basale laterale

10. – segmentum basale posterius

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj

PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2010]. <https://langenbeck.webs.com/>.

Použitá literatura

MUDr. Václav Eis, MUDr. Štěpán Jelínek, MUDr. Martin Špaček: Histologicko-patologický atlas
JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H 1997, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.

ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.