Atrofie
Z WikiSkript
Atrofie znamená zmenšení normálně vyvinutého orgánu, podmíněné úbytkem buněk nebo zmenšením jejich velikosti. Může se jednat o proces fyziologický i patologický.
- Atrofie postihuje elementy parenchymu, čímž relativně přibývá vaziva.
- Atrofický orgán je menší a tužší, také jeho funkce je snížená (po odstranění příčiny se velikost a funkce tkáně může obnovit).
- Od atrofie je třeba rozlišit hypoplázii, což je zmenšení orgánu podmíněné jeho nedostatečným vývojem.
- Úplné nevyvinutí orgánu se označuje jako aplázie nebo ageneze.
Rozdělení atrofií[upravit | editovat zdroj]
Podle lokalizace rozdělujeme atrofie na:
- difuzní – nevedou ke změně tvaru orgánu,
- ložiskové – dochází ke změně tvaru orgánu.
Dále dělíme atrofie podle toho, zda dochází ke změně počtu buněk či ke změně velikosti na:
- numerické – zmenšení počtu buněk,
- prosté – zmenšení velikosti buněk.
Atrofie numerická[upravit | editovat zdroj]
- počet buněk tkáně či orgánu se snižuje (opak hyperplázie)
- nejčastěji postihuje tkáně s rychlou obměnou buněk
- příkladem je numerická atrofie kostní dřeně (dřeňový útlum)
- jde o relativní úbytek krvetvorné dřeně ve prospěch tukové tkáně
- může způsobit útlum všech krvetvorných řad (aplastická anémie)
- zánětlivá atrofie:
- probíhá-li rozpad buněk při numerické atrofii rychle, vyvolávají rozpadové produkty ze zanikajících buněk zánět s novotvorbou vaziva
- lipomatózní atrofie:
- úbytek buněk parenchymu při numerické atrofii může být maskován zmnožením tukové tkáně v intersticiu (orgán je pak normálně velký nebo i zvětšený, tzv. pseudohypertrofie)
- vzniká v kosterních svalech, myokardu, pankreatu, slinných žlázách
Atrofie prostá[upravit | editovat zdroj]
- počet buněk zůstává stejný, zmenšuje se však jejich velikost (opak hypertrofie)
- nejčastěji postihuje tkáně s buňkami pomalu se obměňujícími
- jádra buněk jsou pyknotická, cytoplazma více bazofilní, z buněk mizí zásobní látky (glykogen, tuk)
Druhotné změny atrofické tkáně[upravit | editovat zdroj]
- hnědá atrofie = atrophia fusca
- v buňkách se ukládá lipofuscin
- tkáně jsou tmavší
- je častá v játrech a myokardu
- podobné je hromadění lipochromu v atrofické tukové tkáni
- gelatinózní atrofie
- jedná se o atrofii tuku, která je způsobena vymizením tuku z buněk a zmnožením amorfní složky mezibuněčné hmoty (glykosaminoglykany)
- zánětlivá atrofie
- atrofické změny indukují zánět
- skleróza
- zánětlivá atrofie s vystupňovanou produkcí vaziva
- cirhotická přestavba
- skleróza nepřipouští regeneraci, dochází k přestavbě funkčního parenchymu
Příčiny atrofií[upravit | editovat zdroj]
- mohou být fyziologické i patologické
- závisejí také na intenzitě a délce působení podnětu
- při silnějším působení vyvolávajících faktorů vznikají nekrózy
- podle příčiny dělíme atrofie do následujících kategorií:
1. senilní atrofie
- ve stáří se všechny parenchymatózní orgány fyziologicky zmenšují
- u některých orgánů (např. thymus, děložní sliznice, mléčná žláza, pohlavní žlázy) dochází k involuci - jsou aktivní jen do určitého věku, pak se zmenšují
- může vést až ke kachexii či marasmu
2. vaskulární atrofie
- při pozvolném cévním uzávěru (ateroskleróza, trombóza)
- nejvýrazněji v ledvině, kde je zánik parenchymu kompenzován zmnožením vaziva – tzv. nefroskleróza
- náhlé zúžení průsvitu cévy vyvolá ischemickou nekrózu (infarkt)
3. inaniční atrofie
- nejčastějšími příčinami jsou zúžení jícnu, nádor GIT či nedostatečná výživa
- při inanici mizí nejprve depotní tuková tkáň, pak lymfatická tkáň a svalstvo, ušetřen zůstává CNS
4. tlaková atrofie
- je způsobena působením tlaku
- např. tlak zubní protézy na dáseň nebo kost, pulsace tepny na kosti (aneurysma aorty tlačí na páteř), tlak stagnující moči v ledvinné pánvičce (vede k hydronefróze), atrofie kůže pod prstenem
5. atrofie způsobená zářením
- záření (RTG, UV apod.) působí mutagenně na DNA
- nejčastěji je postižena kůže, v níž zanikají vlasové folikuly a potní žlázky, kůže je pak ztenčená a nápadně suchá
6. atrofie z inaktivity
- atrofie z inaktivity se pozoruje nejčastěji na kosterních svalech znehybněných pod sádrovým obvazem
7. atrofie z nervových příčin
- základ je též v inaktivitě při obrně periferních nervů
- výrazná svalová atrofie je při poliomyelitidě, kdy zanikají alfa motoneurony předních rohů míšních (tzv. amyotrofie = denervační atrofie svalů)
8. atrofie způsobená endokrinními vlivy
- vzniká při nedostatku příslušných hormonálních podnětů
- např. u žen po menopauze, kdy se ovaria tlumí sekreci estrogenů, jež působí proti odbourávání kosti → vzniká osteoporóza
- panhypopituitarismus:
- Simmondsova kachexie – dochází k celkové atrofii:
- Sheehanův syndrom – jde o panhypopituitarismus z poporodní nekrózy hypofýzy, je spojen s atrofií mnoha endokrinních orgánů
9. atrofie způsobená genetickými vlivy
- vrozené poruchy bílkovin ve svalu (Duchennova a Beckerova muskulární dystrofie)
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 28.7.2009]. <https://langenbeck.webs.com/>.