Leucinóza
(přesměrováno z Nemoc javorového sirupu)
| Leucinóza | |
| Klinický obraz | letargie, podrážděnost, dystonie, zápach moči po javorovém sirupu, ketoacidóza, hyperamonémie |
|---|---|
| Příčina | porucha ve zpracování rozvětvených aminokyselin (leucinu, izoleucinu a valinu) |
| Diagnostika | novorozenecký screening, analýza aminokyselin v plazmě a v moči |
| Incidence ve světě | 1:185 000 narozených |
| Prognóza |
bez léčby: kóma, smrt s léčbou: možné komplikace |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN-10 | E71 |
| MeSH ID | D008375 |
| OMIM |
248611 248610 246900 248600 |
| orphanet |
ORPHA:511 |
| MedlinePlus | 000373 |
| Medscape | 946234 |
Leucinóza neboli nemoc javorového sirupu (maple syrup urine disease, MSUD) je onemocnění s autosomálně recesivní dědičností. Gen je lokalizován na 19q13.1-q13.2 (E1α), 6p21-p22 (E1β), 1p31 (E2), 7q31-q32 (E3). Je vyvolané poruchou ve zpracování rozvětvených aminokyselin (leucinu, izoleucinu a valinu) v důsledku deficitu dehydrogenázy větvených α-ketokyselin. Incidence: 1:185 000 narozených (celosvětově), v ČR je diagnostikováno nejméně 7 případů.[1]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Je vyvolané deficitem dehydrogenázy větvených α-ketokyselin (branched-chain α-ketoacid dehydrogenase, BCKD), což je multienzymový komplex volně asociovaný s vnitřními membránami mitochondrie. Při leucinóze nemohou být větvené aminokyseliny leucin, izoleucin a valin metabolizované dále než na jejich α-ketokyselinové deriváty. Aminokyseliny a příslušné organické kyseliny se hromadí a vedou k závažné toxicitě. MSUD patří mezi organické acidurie. [1]
K zaplavení organismu toxickými metabolity dochází při každém zatížení zvýšeným množstvím rozvětvených aminokyselin například při:
- běžném úbytku váhy v novorozeneckém období,
- odbourávání tělesných bílkovin dítěte během horečky a hladovění,
- běžných infekcích,
- po operacích a za podobných zátěžových situací.[1]
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
Leucinóza se nejčastěji projevuje již u novorozenců, některé pomalejší formy se objevují později, obvykle však do druhého roku věku.[1]
Při narození se děti jeví normální a vývoj klinických příznaků nastupuje mezi 4.–7. dnem života. Prvními známkami jsou letargie a špatné sání následované alternativně hyper- nebo hypotonií, podrážděností a dystonií (připomínající boxování nebo jízdu na kole). Typický je zápach moči, potu, dechu a ušního mazu po javorovém sirupu (karamelu, sušených hruškách, nebo maggi). Onemocnění dále progreduje k těžké ketoacidóze, hyperamonémii s křečemi a kómatem (a bez léčby ke smrti následkem edému mozku).[1]
Screening[upravit | editovat zdroj]
Od 1. 10. 2009 je součástí celoplošného novorozeneckého screeningu v ČR. Pro výskyt MSUD svědčí zvýšená koncentrace leucinu / izoleucinu. Screeningové vyšetření na leucinózu se vyznačuje poměrně vysokým počtem falešně pozitivních nálezů, protože při skríninku pomocí tandemové hmotnostní spektrometrie není možné leucin / izoleucin odlišit od hydroxyprolinu. Potvrzení diagnózy je možné analýzou aminokyselin v plazmě a v moči – u leucinózy prokáže analýza plazmy zvýšenou hladinu leucinu, izoleucinu, alloizoleucinu a valinu (rozvětvené aminokyseliny) a analýza organických kyselin v moči abnormální hydroxy- a ketokyseliny s větveným řetězcem; u hydroxyprolinémie prokáže analýza pouze zvýšenou hladinu hydroxyprolinu.[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Dieta se sníženým leucinem a limitovaným valinem a izoleucinem (hradí pacient) a speciální výživa obsahující aminokyseliny nezbytné pro růst a zdravý vývoj pacienta (plně nebo částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění). Při každém onemocnění zabránit hladovění a omezit příjem bílkovin – energii hradit ve formě glukózy.[1] Intenzivní řešení akutních metabolických epizod (například eliminační metody).
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Průběh onemocnění bez léčby: Klasická neléčená forma progreduje do kómatu a úmrtí. U mírnější formy se vyvíjí neurologické postižení (mentální retardace, hyperaktivita) a záchvaty metabolických dekompenzací. Pacienti s intermitentní formou mají normální vývoj s občasnými epizodami metabolické dekompenzace. Chronicky vyšší hladiny rozvětvených aminokyselin způsobují demyelinizaci dokonce i bez metabolické dekompenzace.[1]
Průběh onemocnění s léčbou: Věk při stanovení diagnózy a zahájení léčby je nejdůležitějším faktorem dlouhodobého vývoje pacienta. U pacientů s klasickou formou, jejichž léčba je zahájena po 14. dnu života, se jen vzácně dosáhne zcela normálního intelektu. Časnost léčby zlepšuje její výsledek, je však třeba počítat s komplikacemi. Dokonce i při správně vedené léčbě může pacient zemřít na edém mozku při akutní dekompenzaci. Neurologické následky onemocnění jsou různé, v závislosti na intenzitě metabolických epizod.[1]
Vyšetření příbuzných[upravit | editovat zdroj]
U dalších dětí, které mají stejného otce a matku jako postižené dítě, je riziko této nemoci 1/4 (25 %). Prenatální diagnostika je možná enzymovým vyšetřením nebo u známé mutace molekulárním vyšetřením.[1]
