Valin

Z WikiSkript

Valin

Valin je rozvětvená alifatická aminokyselina. Řadí se mezi esenciální aminokyseliny, protože lidský organismus není schopen nasyntetizovat její rozvětvený řetězec. V potravě se vyskytuje v dostatečném množství, takže choroby způsobené jejím nedostatkem se téměř nevyskytují. Absorpce ve střevech je velmi rychlá, v krvi potom nacházíme volnou formu ve vysoké koncentraci.

Metabolismus[upravit | editovat zdroj]

Úvodní reakcí metabolismu valinu je transaminace, při které vzniká příslušná α-ketokyselina = 2-oxoisovalerát. Ta je dále přeměňována pomocí multienzymové dehydrogenázy v mitochondriích. První reakce probíhající pomocí dehydrogenázy je analogií oxidativní dekarboxylace a vzniká při ní thioester acyl-CoA, druhou reakcí je potom dehydrogenace za vzniku thioacyl-CoA. Dalšími reakcemi vzniká acetyl-CoA a propionyl-CoA, který je dále přeměněn na sukcinyl-CoA. Pro katabolismus této aminokyseliny je nezbytná přítomnost kobalaminu. Z produktů metabolismu je jasné, že valin má glukogenní a částečně i ketogenní charakter.

Transaminační reakce se účastní celkem tři izoformy enzymu aminotransferázy určené pro rozvětvené řetězce. Ty jsou lokalizovány buď v cytosolu nebo mitochondriích. Vysokou koncentraci nacházíme ve svalech včetně myokardu, v nižší koncentraci se enzymy vyskytují i v játrech. Játra se ovšem zpracování rozvětvených aminokyselin zpravidla neúčastní, aktivita aminotransferázy je v nich nízká. Katabolismus valinu probíhá hlavně ve svalovině a v mozku.[1] Při hladovění se aktivita enzymů tlumí, aby nedocházelo ke ztrátám.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.
  • LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující medicíny : I. díl. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2011. 477 s. ISBN 978-80-246-1414-4.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující medicíny : I. díl. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2011. 477 s. s. 190. ISBN 978-80-246-1414-4.