Keratitida

Keratitida
Keratitis
Keratitis
Intersticiální keratitida v důsledku kongenitální syfilis
Rizikové faktory	blefaritida, trichiáza, meibomianitida, poruchy slzného filmu, eroze rohovky, lagoftalmus, kontaktní čočky, imunosupresiva, systémové choroby
Klinický obraz	bolest, světloplachost, blefarospasmus, pocit cizího tělesa, poruchy vizu, překrvení a edém spojivky
Klasifikace a odkazy
MKN	H16
MeSH ID	D007634
MedlinePlus	001609

Keratitida je zánětlivé onemocnění postihující oční rohovku.

Keratitida se projevuje  bolestí oka,  světloplachostí,  křečemi víček, pocitem cizího tělesa v oku a překrvením až edémem spojivky.

Mezi rizikové faktory pro vznik keratitidy řadíme zánět víček (blefaritidu), trichiázu, meibomianitidu, poruchy slzného filmu, povrchové defekty rohovky, lagoftalmus, nošení kontaktních čoček, užívání imunosupresiv či systémové choroby.

Klasifikace

Keratitida se dle rozsahu dělí na povrchovou a hlubokou.

Povrchová keratitida

Povrchová keratitida může mít následující formy:

• Keratitis epitelialis punctata – tečkovité povrchové léze.
• Keratitis dendritica – větvičkovité povrchové léze, typické pro HSV keratitidy.
• Keratitis geographica – mapovité léze postihující i Bowmanovu membránu.

Léze lze zvýraznit použitím fluoresceinu a kobaltového filtru ve štěrbinové lampě.

Hluboká keratitida

Hluboká keratitida je závažnější a může mít následující formy:

• Ulcus cornae (rohovkový vřed) – zasahuje pod Bowmanovu membránu (do stroma).
• Keratitis disciformis – diskoidní zakalení, typicky u VZV.
• Keratitis intersticialis – zánět stromatu, typicky u systémových chorob (tuberkulóza, syfilis, borelióza).
• Vesslyho prstenec – prstenec na rohovce tvořený imunitními buňkami.

Dělení dle etiologie

Keratitidy může způsobovat široké spektrum organických i neorganických agens. Podle toho rozlišujeme:

• Bakteriální keratitidy
• Virové keratitidy
• Protozoální keratitidy
• Mykotické keratitidy
• Neinfekční keratitidy

Bakteriální keratitidy

Nejčastější etiologií bakteriálních keratitid jsou stafylokoky, streptokoky, pseudomonády (kolonizující kontaktní čočky), enterobakterie, hemofilus, mykobakteria, corynebacterium, aktinomycety a další.

Klinicky můžeme pozorovat hypopyon, neboli hnis hromadící se v dolní části přední komory.

Terapie spočívá v podávání antibiotik ve formě kapek, mastí, subkonjunktiválních injekcí, případně perorálně. Doplňuje se cykloplegiky a nesteroidními antiflogistiky.

Virové keratitidy

Trigeminální herpes s pojený s uveitidou a keratitidou

Hlavními původci virových keratitid jsou herpesviry: HSV1, HSV2, VZV a poté adenoviry.

Herpes simplex keratitida

Původcem herpes simplex keratitidy může být jak HSV1, tak HSV2.

Primoinfekce je často subklinická (jak už to u α-herpesvirů bývá) a virus se při ní usadí v gangliích senzitivních nervů. V případě rohovky se jedná o ganglium trigeminale Gasseri. Následuje období latence a sekundární infekce nastává při oslabení organismu.

Sekundární infekce má různé projevy, mezi které patří dendritické formace, geografické ulcerace, disciformní keratitida a trofické změny rohovky (následek hojení).

Komplikacemi herpes simplex keratitidy může být jizvení, descematokéla až perforace rohovky.

Při diagnostice může pomoci nabarvení rohovky bengálskou červení, která zbarví infikované buňky.

Léčba se provádí acycloguanosinem, idoxuridinem nebo trifluorothymidinem.

Herpes zoster keratitida

Herpes zoster keratitida nastává při pásovém oparu 1. větve n. trigeminus (V) – n. ophtalmicus. K tomu dochází při reaktivaci viru při imunodeficitu nebo ve stáří.

Projevy jsou jednostranné, dochází k velkým  bolestem hlavy,  malátnosti a  horečkám. V daném dermatomě se objevují puchýřky, po kterých mohou zůstávat jizvy.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Herpes zoster.

V akutní fázi probíhá keratitida pod obrazem keratitis punctata nebo keratitis dendritica. V chronické fázi má obraz keratitis disciformis.

Komplikacemi herpes zoster keratitidy je parestezie, hyperstezie (v místech puchýřků), postherpetické neuralgie trigeminu a sekundární glaukom.

Terapie probíhá podáváním acykloviru a analgetik. Na rozdíl od herpes simplex keratitidy zde můžeme podat kortikosteroidy.

Numulární keratitida

Keratokonjuntivis epidemica

Keratokonjuntivis epidemica je způsobena adenoviry, má obraz numulární keratitidy.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Adenovirová konjuktivitida.

Protozoální keratitidy

Akantamébová keratitida

Za protozoální keratitidu jsou nejčastěji zodpovědné akantaméby žijící volně v půdě a vodě. Typicky postihují nositele kontaktních čoček, pokud své čočky nesprávně skladují, například v kohoutkové vodě.

Taková keratitida má aktivní a cystickou formu. Progrese je pomalá, akantaméba proniká mikrotraumatami do stromatu rohovky, kde se obtížně diagnostikuje i léčí.

Diagnostika se provádí negativní kultivací ze spojivkového vaku a chyběním reakce na antibiotickou terapii (vyloučení bakteriální etilologie) a zhodnocením rizikových faktorů (kontaktní čočky). Při pozorováním konfokálním mikroskopem můžeme akantamébu spatři v některé z vrstev rohovky.

Terapie se provádí dezinfekčními přípravky, některými antibiotiky (dibrompropamid) až terapeutickou transplantací rohovky.

Mykotické keratitidy

Mykotické (plísňové) keratitidy postihují imunokompromitované jedince, například jedince dlouho užívající steroidy. Původcem může být Candida nebo Cryptococcus. Klinicky se projevují jako šedobílé infiltráty v rohovce a hypopyon.

Neinfekční keratitidy

Mezi neinfekční keratitidy řadíme několik jednotek lišících se svou etilogií.

Keratoconjunctivis sicca

Vyvolávajícím faktorem je nedostatečná ochranná funkce slzeného filmu. K tomu dochází při syndromu suchého oka, Sjörgenově syndromu, nošení kontaktních čoček, během stárnutí nebo při poruchách složení slzného filmu.

Alergická keratitida

Důsledek opakovaných alergických reakcí.

Expoziční keratitida

Je důsledkem nedostatečné ochranné funkce víček. Ta může nastat při lagoftalmu (paréza n. facialis), exoftalmu, celkové anestezii (proto se před operací zalepují oči), pooperačních stavech nebo na JIP.

Terapie spočívá v lubrikaci, používání terapeutických kontaktních čočkách a tarzorafii.

Keratitida z expozice UV záření

UV záření vyvolává stav známý jako ophtalmica photoelectrica.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Radiační poranění oka ultrafialovým zářením.

Neurotrofická keratitida

Neurotrofická keratitida je důsledkem poruchy senzitivní inervace oka či rohovky (n. opticus, n. trigeminus). To nastává při poruchách ganglium trigeminale, anestezii rohovky, infekci HSV, VZV nebo při diabetické neuropatii.

Kvůli tomu, že oko nevnímá bolest, snáze se poraní. Zároveň je utlumen metabolismus rohovky a zhoršuje se její proliferace.

Léčí se jako expoziční keratitida, ne však transplantací (došlo by k rychlému odhojení štěpu).

Imunologicky podmíněné keratitidy

Sklerokeratitida asociovaná s granulomatózou s polyangiitidou

Keratitida může nastat v důsledku některých systémových autoimunit. Například při systémovém lupus erythematodes, revmatoidní artritidě nebo granulomatóze s polyangiitidou.

Projevuje se periferní ulcerózní keratitidou až jako ulcus cornae marginalis. Jako Mooreův vřed poté označujeme nekrotizující vaskulitidu lilbálních cév rohovky nejasné etiologie.

Terapie probíhá imunosupresivně (steroidy) nebo keratoplastikou.