Cryptococcus neoformans
Je houba kvasinkovitého typu, vyvolávající kryptokokózu (generalizované onemocnění postihující více orgánů).[1]
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
Buňky o velikosti 5–15 μm jsou kulovitého tvaru a množí se pučením. Netvoří pseudohyfy. Na povrchu buňky se nachází široké hlenové pouzdro, které je důležitým faktorem virulence, protože chrání kryptokoka před fagocytózou.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Kryptokok je častý saprofyt v půdě, na rostlinách a v množství zvířecích hostitelů. Typickým zdrojem infekce jsou hnízda ptáků a jejich trus (hlavně holubí). Člověk se nakazí nejčastěji vdechnutím neopouzdřené houby, někdy i přes kůži (benigní forma).
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Onemocnění, které vyvolává se nazývá kryptokokóza. Může se jednat o:
Je na předním místě mezi vyvolavateli mykotických komplikací u jedinců s AIDS.
Primárně jsou postižené plíce, nebezpečný je hematogenní rozsev do různých orgánů. Závažnou a typickou lokalizací je CNS.
Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Podle formy onemocnění vyšetřujeme likvor, sputum, moč nebo krev hemokultivací. Mikroskopicky vidíme typické pučící buňky se širokým pouzdrem. Protilátky se tvoří minimálně, sérologické vyšetření je proto bezvýznamné.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Nejsou kultivačně náročné. Rostou 5-10 dnů v teplotě 37°C i 20°C. Na Sabouradově půdě rostou v podobě žlutých a nápadně lesklých kolonií.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Podáváme antimykotika (amfotericin B, flukonazol).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Bakteriologie a virologie. 1. vydání. Praha : Scientia, 1994. 67 s. ISBN 80-85827-16-6.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
BEDNÁŘ, M. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. 1996. ISBN 80-238-0297-6.