Imunodeficience
(přesměrováno z Imunitní nedostatečnost)
Imunodeficience jsou imunopatologické stavy, u nichž je snížena celková reaktivita organismu na antigenní a jiné podněty, vyvolávající specifickou nebo nespecifickou imunitní reakci. Hlavním klinickým projevem je zvýšená náchylnost k infekcím.
- Rozdělení imunodeficitů
- Vrozené (primární) – vzácnější, ale závažnější až život ohrožující.
- Získané (sekundární) – časté, ale většinou méně závažné (s výjimkou AIDS a získané agranulocytózy).
- Podle postiženého procesu
- Defekty specifické imunity – poruchy T-lymfocytů a B-lymfocytů (porucha tvorby protilátek).
- Defekty nespecifické imunity – poruchy fagocytózy, komplementu, NK buněk.
- Imunodeficity sdružené s jinými vrozenými syndromy.
Vrozené imunodeficity[upravit | editovat zdroj]
Poruchy B-lymfocytů a tvorby protilátek[upravit | editovat zdroj]
Klinickým příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím extracelulárními bakteriemi, k jejich zničení totiž výrazně napomáhá odpověď imunitních buněk na protilátky, specificky navázané na struktury patogenu.
Změny protilátek v krvi dělíme na:
- agamaglobulinémii – celková koncentrace Ig je pod 2 g/l;
- hypogamaglobulinémii – celková koncentrace Ig je nad 2 g/l, ale méně než v běžné populaci (9–17 g/l);
- dysgamaglobulinémii – snížení koncentrace jen jedné třídy Ig, ostatní mají konc. normální nebo zvýšenou.
Manifestují se v 6–12 měsících po porodu, kdy klesne hladina mateřských, transplacentárně přenesených imunoglobulinů.
Porušení obranných mechanismů sliznic (infekce GIT, urogenitálního a respiračního traktu), někdy se však klinicky vůbec neprojevuje.
Gonozomálně recesivní onemocnění, vázané na X-chromozom (defekt genu pro tyrozin-kinázu Atk specifickou pro B-buňky). Postihuje výhradně chlapce. V periferní krvi takřka úplně chybí imunoglobuliny a B-lymfocyty. V kostní dřeni se však vyskytují jejich prekurzory, neboť jde o poruchu diferenciace a maturace B-buněk.
Projevuje se častými hnisavými a parazitárními infekcemi a sklonem k autoimunitním onemocněním.
Hypogamaglobulinémie, B-lymfocyty v normálním množství, ale je defektní jejich vyzrávání v plazmocyty. Klinicky se projevuje opakovanými infekcemi a průjmy a sklonem k autoimunitním a lymfoproliferativním onemocněním.
Poruchy T-lymfocytů[upravit | editovat zdroj]
Příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím plísněmi, viry a intracelulárními bakteriemi. Jejich antigeny se nedostávají z buněk, ovlivňují ale konfiguraci na HLA I. Ty jsou rozpoznávány a vyhodnocovány T-lymfocytárními receptory.
Smrtelné onemocnění, při kterém je narušen vývoj B i T lymfocytů. Ve 40 % je jeho podkladem defekt enzymu ADA (adenozin-deamináza). Postižené dítě neprospívá, trpí těžkými vodnatými průjmy, bronchopneumonií, meningitidou, nejsou vyvinuté mízní uzliny ani tonzily.
Jedná se o první onemocnění úspěšně léčené genovou terapií.
- Syndrom nahých lymfocytů
Porucha tvorby MHC II. To vede k zhoršení až nemožnosti předkládání antigenu lymocytům.
Nejtěžší imunodeficit, při kterém dochází k defektu prekurzorů leukocytů lymfoidní i myeloidní řady a trombocytů.
Poruchy buněk nespecifické imunity[upravit | editovat zdroj]
Příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím bakteriemi a plísněmi. Imunitní systém není schopen rychle a efektivně zareagovat na tzv. obecné patogenní vzory PAMP (Pathogen-Associated Molecular Pattern).
Porucha fagocytózy u neutrofilních granulocytů a makrofágů. Je způsobena vrozeným enzymatickým defektem (enzymopatie) některého z mechanizmů nitrobuněčného zabíjení. Mezi často porušené enzymy patří myeloperoxidáza nebo glukóza-6-fosfát-dehydrogenáza.
Porucha uvolňování intracelulárních granul. V granulocytech nedochází ke splynutí fagozomů s lysozomem.
Onemocnění je spojeno s albinizmem.
Deficit leukocytárních integrinů. Buňky imunitního systému nejsou schopné interagovat s podněty z okolí (tkáňové ligandy, signálními molekulami...). Neschopnost interakce vede k poruchám adheze, chemotaxe a baktericidních schopností.
Primární imunodeficity spojené s vrozenými vývojovými poruchami[upravit | editovat zdroj]
Hypoplázie nebo ageneze thymu, která vede ke snížení množství T-lymfocytů. Postižení jedinci mají nízkou odolnost vůči virovým a houbovým infekcím.
Většinou jde o vývojový defekt 3. a 4. žaberní výchlipky, spojený s chyběním příštítných tělísek (→tetanie) výskytem vrozených srdečních vad.
Příčinou je mutace v reparátorových genech, jejich produkty opravují zlomy DNA vznikající mj. při přeorganizování genů pro TcR a imunoglobulinových řetětců.
Porucha zasahuje buněčnou i humorální imunitu.
Další příznaky: mozečková ataxie (poruchy rovnováhy a koordinace pohybů), teleangiektázie (rozšíření cév na kůži a sliznicích), svalová atrofie, nádorová onemocnění
GR onemocnění vázané na X-chromozom. Příčinou je porucha membránového glykoproteinu na povrchu T-buněk i krevních destiček, které jsou zvýšeně vychytávány ve slezině.
Postupně ubývá T-buněk a trombocytů (→trombocytopenie), onemocnění se projevuje triádou:
- opakované infekce;
- krvácivost – část pacientů zmírá do jednoho roku na krvácení do mozku;
- ekzémy.
Jednou z terapeutických možností je splenektomie, která vede ke zmírnění trombocytopenie.
Získané imunodeficity[upravit | editovat zdroj]
Sekundární protilátkové imunodeficity[upravit | editovat zdroj]
Dochází ke ztrátám imunoglobulinů z plazmy. Cestou úniku může být:
- ledvinami při nefrotickém syndromu – hlavně ztráty IgG,
- žaludkem a střevem – exsudativní gastroenteropatie (ztráty všech tří plazmatických protilátek), Menétrierova choroba (IgM, IgG) a střevních lymfangiektázií.
Pokles produkce imunoglobulinů nastává u B-lymfomů, CLL, mnohotného myelomu. Snížená syntéza může být také důsledkem malabsorpčního syndromu s nedostatečným vstřebáváním aminokyselin.
Získané granulocytopenie až agranulocytózy[upravit | editovat zdroj]
Idiopatické nebo při dřeňovém útlumu po poškození léky, jedy, při aplastické anémii…
Imunodeficity po splenektomii[upravit | editovat zdroj]
Pacienti po splenektomii jsou vysoce ohroženi infekcí pneumokokem (Str. pneumoniae), ta může vést až k život ohrožující meningitidě a sepsi.
Imunosupresivní působení[upravit | editovat zdroj]
Některé léky navozují cílenou imunosupresi (cytostatika, kortikoidy), jindy se jedná o nežádoucí účinky léčiv. Stres, klinické stavy narušující homeostázu (urémie, diabetes, sepse, malignity), karence – vitaminy B, C, D, kovy (Fe, Cu, Zn, Se, proteiny) se také mohou projevit závažným snížením imunitní odpovědi.
Infekce virem HIV[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. ©2005. [cit. 2011-10-29]. <https://langenbeck.webs.com/>.