Loaóza
| Loa Loa | |
| Secernentea | |
| Filariidae | |
 Klubko Loa loa | |
| Výskyt | Západní a střední Afrika |
|---|---|
| Onemocnění | Loaóza |
| Infekční stadium a způsob nákazy | mikrofilárie, bodnutí nakaženého ováda |
| Diagnostika | mikroskopie, sérologie |
| Terapie | diethylkarbamazin |
| MeSH ID | D008117 |
Loaóza (též loáza, loalóza) je onemocnění způsobené parazitem Loa loa (česky vlasovec oční). Je druhem hlístice, který patří mezi filárie. Vyskytuje se hlavně v tropické západní a střední Africe, kde je infikováno 20–30 milionů lidí. [1] Přenašečem parazita je ovád, který zároveň slouží jako mezihostitel. Rezervoárem je člověk.
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Člověka napadne ovád, který je infikovaný. Během sání krve se larvičky vlasovce dostanou do podkoží, kde dozrávají v dospělce a kopulují. Následně samička produkuje živé larvičky (mikrofilárie), které během dne plavou v krvi (tzv. microfilaria diurna) [1] a čekají, až je další ovád nasaje. Dospělci zůstávají bez obalu v podkoží, kde mohou žít až 17 let.
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Lidé pocházející z endemické oblasti jsou většinou asymptomatičtí. Naopak u nakažených cestovatelů se nejdříve projeví horečkou, vyrážkou a migrujícími podkožními edémy tzv. kalabarské otoky. Otoky jsou často lokalizované na končetinách a v okolí kloubů. Hrbol se různě v podkoží přesouvá rychlostí přibližně 1cm/min. Lokální zduření je na pohmat elastické a může dosáhnout až velikosti slepičího vejce (tzv. kalabarské boule nebo též kamerunské boule). [1]
Pokud dospělci domigrují do oka, dochází k zarudnutí spojivky, rozvinou se těžké záněty spojivek, slzných váčků, poruchy vidění, edém víček (tzv. oční loáza).
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
- Mikroskopie: průkaz mikrofilárií v periferní krvi (odběr každých 6 hodin během jednoho dne).
- Detekce specifických sérových protilátek.
- Detekce specifických cirkulujících antigenů.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Diethylkarbamazin
u 1–10 % pacientů může vyvolat těžké alergické reakce (pruritus, vyrážka a otoky kůže – tzv. Mazzottiho reakce), proto se k léčbě přidávají kortikoidy. [1] - Chirurgické odstranění parazita.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Parazitární onemocnění vyvolané červy se zaměřením na extraintestinální formy (článek v časopisu Interní medicína pro praxi)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
- CHANOVÁ, Marta. Nákazy vyvolané hlísticemi III (Filárie) [přednáška k předmětu Parazitologie, obor Všeobecné lékařství, 1. LF Univerzita Karlova]. Praha. 23. 11. 2015.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d STEJSKAL, František. Systémové helmintické infekce a syndrom eozinofílie u cestovatelů. Příspěvek na konferenci Cestovní medicína: paraziti stále aktuálnější. Praha. 7. dubna 2009. Dostupné také z <http://www.parazitologie.cz/akce/doc/sbornik/sbornik.pdf>.
