Echinococcus granulosus
(přesměrováno z Měchožil zhoubný)
| Echinococcus granulosus | |
| Cestoda (tasemnice) | |
| Taeniidae | |
 E. granulosus | |
| Výskyt | kosmopolitní (nejvyšší prevalence je v oblastech s vysokým množstvím chovaných ovcí) |
|---|---|
| Onemocnění | cystická echinokokóza (CE) |
| Infekční stadium a způsob nákazy | člověk se nakazí alimentárně (pozřením vajíček) |
| Diagnostika | sérologické stanovení, anamnéza, zobrazovací metody a klinické projevy |
| Terapie | chemoterapie (albendazol, mebendazol, praziquantel), invazivní metody |
| MeSH ID | D048209 |
Echinococcus granulosus (česky měchožil zhoubný) patří mezi tasemnice (Cestoda). Způsobují tkáňové infekce jako jsou hydatidóza a cystická echinokokóza. Je to malý parazit (2–10 mm) přenášený alimentárně. Jelikož člověk není definitivním hostitelem, parazit nezůstává v trávicím traktu, ale putuje tělem hostitele. Měchožil je kosmopolitně rozšířen. Ročně jsou infikovány 2–3 miliony osob.
Infekční agens: vajíčka v trusu šelem (100–1500 ks/proglotidů/den), vajíčka jsou odolná vůči vnějšímu prostředí a jsou ihned infekční.
Nelze je morfologicky odlišit od vajíček rodu Taenia!
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
- Evropa: nejvyšší výskyt v oblastech s intenzivním chovem ovcí.
- Mimo Evropu: východní Afrika a Jižní Amerika, Čína.
- Bez rizika nákazy: Island a Grónsko.
Životní cyklus[upravit | editovat zdroj]
Dospělci žijí ve střevě psovitých šelem, které jsou pro parazita definitivní hostitelé. Vajíčka vycházejí s trusem ven z těla. Mezihostitelem jsou býložravci a člověk. Po spolknutí se v trávicím traktu z vajíčka uvolní embryo, které proniká do krve. Pak embryo putuje tělem do kteréhokoli orgánu: do jater, plic, mozku, kostí, kosterní svaloviny, ledvin, sleziny, podkožního vaziva... V daném orgánu se přeměňuje v pomalu rostoucí cystu, která může dosáhnout velikosti 15 cm a více.[1]
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Klinické příznaky jsou variabilní – závisí na lokalizaci cyst, jejich velikosti a celkové alergické reakci mezihostitele. Cysty rostou pomalu, a proto má onemocnění po několik let asymptomatický průběh (do cca 5 cm). Symptomy se objevují v době, kdy boubel svojí velikostí narušuje funkci postiženého orgánu. Nejčastěji jsou napadena játra, plíce, mozek, kost, ledviny.
Symptomy dle lokalizace cysty:
- abdominální bolestivost;
- dušnost, bolest na hrudníku, krev ve sputu;
- chronický kašel, pneumotorax, pleuritis, plicní abscesy, parazitární plicní embolie;
- neurologické symptomy;
- zvětšená játra, ikterus, ascites;
- pozvolné hubnutí, při zachování chuti k jídlu.
Při prasknutí cysty hrozí pacientovi alergická reakce, anafylaktický šok, až smrt.
Po překonání anafylaktického šoku může dojít k diseminaci dceřiných cyst a k rozvoji generalizované echinokokózy.
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
- Anamnéza, klinické příznaky, zobrazovaní metody
- Sérologie – průkaz protilátek
- RTG, sono, CT – průkaz cyst
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- Albendazol, mebendazalol – mají pouze parazitostatický účinek
- Chirurgické odstranění cyst
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 318 s. s. 103–104. ISBN 978-80-7387-008-9.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOLÁŘOVÁ, Libuše. Alimentární infekce 2 [online]. [cit. 2012-02-20]. <http://tropy.lf1.cuni.cz/Data/files/TROPY/Prezentace_EN/echinococcus-2010-web.pdf>.
- BEDNÁŘ, Marek, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Brno : Triton, 1996. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.
