Antidiaroika
Léčivá používaná v terapii průjmu. Hlavním cílem je odstranit obtíže nemocného a zabránit dehydrataci. Podle příčin muže být hlavním patofyziologickým mechanismem vedoucím k průjmu:
- Nadměrná sekrece – sekreční průjmy (zánět, nádor);
- Osmoticky podmíněné průjmy jejichž příčinou je vysoký obsah osmoticky aktivních látek ve stolici, které dráždí sliznici k produkci hlenu a elektrolytů a stimulují střevní peristaltiku (např. enteroxiny).
- Průjmy vznikající vystupňovanou motilitou GIT.
Střevní adsorbencia[upravit | editovat zdroj]
Inertní léčiva s velkým povrchem (adsorbují nikoli absorbují), která jsou schopna vázat různé látky (snižují osmotický tlak intraluminálně), léčiva a toxiny. Účinná v terapii lehčích neinfekčních průjmů.
- Carbo adsorbens (Carbo medicinalis)
- Uhlík živočišného původu. Barví stolici na černo (odlišit od melény).
- Diosmektit
- Forma hydratovaného křemičitanu hořečnato-hlinitého.
Střevní antiseptika[upravit | editovat zdroj]
Nevstřebatelná chemoterapeutika, které působí na řadu patogenů (včetně shigel a některých kmenů salmonel) bez výraznějšího ovlivnění normální střevní mikroflóry. Indikovány jsou u průjmů infekčního původu, hnilobné a kvasné dysmikrobie. Není vhodné je podávat v prvním trimestru gravidity a u těžších poruch funkce ledvin nebo jater.
- Cloroxin
- Chinolinové bakteriostatické chemoterapeutikum, působí rovněž amébocidně na vegetativní formy střevních améb.
- Ftalylsulfathiazol
- Nevstřebatelný sulfonamid se širokým spektrem účinku.
- Nifuroxazid
- Nitrofuranové bakteriostatické chemoterapeutikum.
Látky snižující motilitu střeva[upravit | editovat zdroj]
Anticholinergika[upravit | editovat zdroj]
Výhodné u průjmů provázených výraznou spasticitou a hypermotilitou trávicí trubice (viz spazmolytika).
Blokátory kalciových kanálů[upravit | editovat zdroj]
- Pinaverin
- Vhodné k terapii funkčních průjmů a v rámci syndromu dráždivého tračníku.
Opiody[upravit | editovat zdroj]
Vysoce účinné. Mechanismem účinku je inhibice uvolňování acetylcholinu v intramurálních nervových pleteních GIT (anticholinergní aktivita) na základě stimulace opiátových receptorů. Nejstarší opiová tinctura se předepisuje pouze ve výjimečných případech v terapii jinak nezvládnutelných průjmů. Výhodnější je použití derivátů morfinu – kodein a etylmorfin.
Nevýhodu těchto látek je neselektivní působení na opiátové receptory (včetně CNS) spojené se vznikem nežádoucích reakcí CNS a tolerance. Selektivní léčiva (difenoxylát, loperamid) naproti tomu ovlivňují především receptory v GIT – výrazně snižují sekreci v tlustém střevě a relaxují hladkou svalovinu stěny střeva. Pro indikaci těchto léčiv musí lékař seznámen s nežádoucími účinky opiátů. Pozor: nepodávat u NPB.
- Difenoxylát
- Ve vyšších dávkách proniká do CNS – může mít euforizačný vliv (otrava je podobná intoxikaci opiáty). Aby bylo možno použít nižších dávek kombinuje se difenoxylát s atropinem v preparátu REASEC®.
- Loperamid
- Strukturálně podobný difenoxylátu, ze střeva se prakticky nevstřebává (nemá vliv na CNS). Kromě již zmíněných účinků zvyšuje rovněž napětí análních svěračů a svaloviny aborální části tračníku. Jeho podání nemocných s chronickým zánětlivým onemocněním tlustého střeva může proto indukovat toxické megakolon.
Ostatní antidiaroika[upravit | editovat zdroj]
- Octreotid
- Syntetický analog somatostatinu. Indikován u syndromu krátkého střeva, po jejunostomii, ileostomii, u amyloidózy, průjmy u pacientů s rozvinutými příznaky AIDS.
- Cholestyramin
- Nevstřebatelný iontoměnič s vysokou vazebnou kapacitou pro žlučové kyseliny. Indikací je choleretický průjem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana ČERMÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Terapie peptického vředu, zvracení, zácpy a průjmu [online]. ©2001. [cit. 2010-07-19]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/git-bak.doc/>.
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 1 s. s. 237. ISBN 978-80-247-1356-4.