Ixodes ricinus: Porovnání verzí
(překlepy) značka: editace z Vizuálního editoru |
m (toc) |
||
| (Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[soubor:Gemeine Holzbock Ixodes ricinus 2.jpg|náhled|250px|Klíště obecné (''Ixodes ricinus'')]] | |||
[[soubor:Gemeine Holzbock Ixodes ricinus 2.jpg|náhled| | '''Klíště obecné''' (''Ixodes ricinus'') je hematofágním parazitem, který je po komárech druhým nejvýznamnějším přenašečem patogenů<ref name="PEŤKO">{{Citace | ||
| typ = sborník | |||
| příjmení1 = PEŤKO | |||
| jméno1 = B. | |||
| příjmení2 = MAJLÁTHOVÁ | |||
| jméno2 = V. | |||
| titul = Kliešte v podmienkach globálnych zmien | |||
| sborník = Vybrané kapitoly zo všeobecnej parazitológie | |||
| autor_sborníku = DUBINSKÝ, P | |||
| vydání = 1 | |||
| místo = Košice | |||
| vydavatel = Parazitologický ústav SAV | |||
| rok = 2005 | |||
| strany = 115–130 | |||
| isbn = - | |||
}}</ref>. Vyskytuje se po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Hostitelem jsou jak drobní savci, tak i člověk nebo domácí zvířata. Během svého vývoje prochází několika stadii, od vajíčka, přes larvu a nymfu až po dospělého jedince. Nejaktivnější jsou klíšťata v květnu, červnu, září a říjnu. Přenáší i řadu onemocnění, například [[Lymeská borelióza|lymeskou borreliózu]] nebo [[Klíšťová encefalitida|klíšťové encefalitidy]]. | |||
=== Biotop === | === Biotop === | ||
'''Klíště obecné''' je rozšířené po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Žije také na celém území střední Evropy, ale jeho výskyt je mozaikovitý. Prostředí je pro klíště limitujícím faktorem. Na výskyt a aktivitu klíšťat působí několik činitelů. Nejvýznamnějším biotickým faktorem je přítomnost hostitele. Teplota a vlhkost jako významné abiotické faktory ovlivňují vegetační kryt, který vytváří podmínky k životu těchto parazitů a jejich hostitelů. Proto krátkodobé i dlouhodobé změny klimatu mají vliv na epidemiologii [[Antropozoonózy|zoonóz]] s přírodními ohnisky. | '''Klíště obecné''' je rozšířené po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Žije také na celém území střední Evropy, ale jeho výskyt je mozaikovitý. Prostředí je pro klíště limitujícím faktorem. Na výskyt a aktivitu klíšťat působí několik činitelů. Nejvýznamnějším biotickým faktorem je přítomnost hostitele. Teplota a vlhkost jako významné abiotické faktory ovlivňují vegetační kryt, který vytváří podmínky k životu těchto parazitů a jejich hostitelů. Proto krátkodobé i dlouhodobé změny klimatu mají vliv na epidemiologii [[Antropozoonózy|zoonóz]] s přírodními ohnisky. | ||
__TOC__ | |||
Výskyt klíštěte obecného závisí na: | Výskyt klíštěte obecného závisí na: | ||
| Řádek 15: | Řádek 31: | ||
=== Hostitelé === | === Hostitelé === | ||
Z hlediska cirkulace patogenů jsou | Z hlediska cirkulace patogenů jsou nejvýznamnější hostitelé, kteří jsou infikovaní a infekce u nich má mírný, tj. inaparentní nebo subklinický průběh. Takoví jsou současně zdrojem potravy pro klíšťata a současně jsou dlouhodobým zdrojem infekce.<ref name="DERDÁKOVÁ">{{Citace | ||
| typ = sborník | | typ = sborník | ||
| příjmení1 = DERDÁKOVÁ | | příjmení1 = DERDÁKOVÁ | ||
| Řádek 28: | Řádek 44: | ||
| strany = 139–140 | | strany = 139–140 | ||
| isbn = - | | isbn = - | ||
}}</ref> Jsou to zejména drobní savci, kteří jsou hlavními rezervoáry lymeské borreliózy: myšice lesní ''Apodemus flavicollis'' (více než 30% promořenost) a norník rudý ''Clethrionomys glareolus'' (15 % infikovaných).<ref name="PEŤKO"/> Dále sem patří například potkani, plši, veverky, ježci, zajíci, ptáci (bažanti, sýkory, pěnkavy, drozdi, červenky), také plazi, hlavně ještěrky. | }}</ref> Jsou to zejména '''drobní savci''', kteří jsou hlavními rezervoáry [[lymeská borrelióza|lymeské borreliózy]]: myšice lesní ''Apodemus flavicollis'' (více než 30% promořenost) a norník rudý ''Clethrionomys glareolus'' (15 % infikovaných).<ref name="PEŤKO"/> Dále sem patří například potkani, plši, veverky, ježci, zajíci, ptáci (bažanti, sýkory, pěnkavy, drozdi, červenky), také plazi, hlavně ještěrky. | ||
Další skupinu hostitelů tvoří | Další skupinu hostitelů tvoří tzv. ''nekompetentní rezervoáry''. Jsou to hostitelé, kteří slouží jako zdroj potravy, tj. krve, ale nepřenášejí na klíště původce infekcí. Patří k nim jeleni, srnec, daněk, los, tur, ovce aj. Poslední skupinou hostitelů jsou tzv. ''slepí hostitelé'' (''dead-end-hosts''), z nichž se infekce nešíří dál, ale sami mohou závažně onemocnět. Právě mezi slepé hostitele patří v případě infekcí přenášených klíštětem člověk, ale třeba také domácí zvířata.<ref name="DERDÁKOVÁ"/> | ||
=== Vývojový cyklus === | === Vývojový cyklus === | ||
[[Soubor:OBRAZOK_I._ricinus.jpg|thumb|Vývojová stádia ''Ixodes ricinus'']] | |||
Klíště obecné prochází během svého vývoje několika stadii, od vajíčka, přes larvu a nymfu až po dospělého jedince (imago). Na člověku sají dospělé samičky. Patogeny se klíště může nakazit v průběhu většiny svého vývoje. Larvy často parazitují na drobných savcích, kteří bývají rezervoárem infekce. | |||
{{podrobnosti|/Vývojový cyklus|titul-1=Vývojový cyklus}} | |||
=== Sezónní aktivita === | === Sezónní aktivita === | ||
| Řádek 39: | Řádek 58: | ||
===Ostatní druhy klíšťat=== | ===Ostatní druhy klíšťat=== | ||
Ve střední Evropě je známých sedm epidemiologicky významných druhů klíšťat. Podle typu parazitismu je dělíme na: | |||
'''Exofilní''' (svého hostitele aktivně vyhledávají): | |||
* klíště obecné (''Ixodes ricinus''), | |||
* klíšť lužní (''Haemaphysalis concinna'') | |||
* klíšť stepní (''Haemaphysalis punctata'') | |||
* klíšť lesostepní (''Haemaphysalis inermis'') | |||
* piják lužní (''Dermacentor reticulatus'') | |||
* piják stepní (''Dermacentor marginatus'') | |||
'''Endofilní''' (žijí v úkrytech svých hostitelů): | |||
* klíště ježčí (''Ixodes hexagonus'')<ref name="PEŤKO" /> | |||
=== Zdravotní význam === | === Zdravotní význam === | ||
Nejčastěji přenáší [[Lymeská borelióza|lymeskou borreliózu]] spirochety, ''Borrelia burgdorferi''. Práce mnoha autorů potvrzují celoplošnou infekčnost klíšťat ''I. ricinus'' boreliemi. Tedy ohniska lymské boreliózy jsou stejná, jako výskyt ''Ixodes ricinus''. [[Klíšťová encefalitida|klíšťové encefalitidy]] je naopak onemocnění, pro které jsou geograficky definovaná ohniska. | |||
Klíště dále přenáší rickettsie, [[Rickettsiózy|''Coxiella burnetii'']] (původce Q horečky), anaplazmy, [[Ehrlichióza|ehrlichie]], ''Francisella tularensis'' (původce [[tularémie]]). Na zvířata přenáší babeziózu dobytka ''Babesia divergens'', ovcí ''B. ovis'' a psů ''B. canis''. Taktéž virovou klíšťovou horečku, tzv. ''louping ill'', granulocytární anaplazmózu a mnohé další. Z klíšťat byli izolováni také původci [[Listerióza|listeriózy]], úplavice, [[Brucelóza|brucelózy]], [[Toxoplazmóza|toxoplazmózy]] aj.<ref name="PEŤKO"/> | |||
=== Prevence === | === Prevence === | ||
Ochrana před klíšťaty je individuální a kolektivní. | Ochrana před klíšťaty je ''individuální'' a ''kolektivní''. | ||
Základem '''individuální ochrany''' je důkladná prohlídka těla po návratu z prostředí, kde by se klíšťata mohla vyskytovat. Na tělo se klíště přisává nejčastěji v následujících oblastech: | |||
* v tříslech | |||
* v oblasti genitálií | |||
* v podpažní a podkolenní jamce | |||
* na krku | |||
* za ušima | |||
* na hrudníku | |||
* ve vlasech (u malých dětí) | |||
Klíšťata se nejčastěji přichytávají na místech přiléhajících k oděvu. Po dobu pobytu v přírodě je nevyhnutelný vhodný oděv, protože klíště se na člověka dostává kontaktem s přízemní vegetací a putuje směrem nahoru. Doporučované jsou dlouhé světlé kalhoty z hladké látky a košile zastrčená do kalhot. Doplňkovou ochrannou metodou je nanášení repelentů a akaricidů (= pesticidů hubících roztoče) na oděv nebo na tělo. | |||
Pokud na těle najdeme přisáté klíště, je důležité ho co nejdříve správně vyjmout a místo dezinfikovat. Natírání krémem nebo olejem je nevhodné, klíště se začne dusit | Pokud na těle najdeme přisáté klíště, je důležité ho co nejdříve správně '''vyjmout a místo dezinfikovat'''. Natírání krémem nebo olejem je nevhodné, klíště se začne dusit a snaží se z kůže uvolnit. Při tom vypouští množství slin, čímž se zvyšuje riziko infekce. Nejúčinnější je uchopit ho jemnou pinzetou co nejblíže při kůži, kývavým pohybem opatrně vytáhnout. Poté je vhodné zkontrolovat, zda je odstraněno celé. Nejbezpečnější je zlehka klíštětem viklat (netlačit) navlhčenou žínkou, ručníkem, lehce navlhčenou vatou nebo odličovacím vatovým tamponem. Vyloučí se tak přetržení klíštěte. Po dvou až třech minutách se klíště uvolní. Ránu je třeba opět dezinfikovat, nejlépe jodovou tinkturou. | ||
'''Kolektivní ochrana''' je založena hlavně na mechanické likvidaci vysoké vegetace podél chodníků a cest ve snaze eliminovat kontakt člověka s klíštětem.<ref name="PEŤKO"/> Ke snižování počtu klíšťat v krajině účinně přispívá extenzivní pastva velkých spásačů. | '''Kolektivní ochrana''' je založena hlavně na mechanické likvidaci vysoké vegetace podél chodníků a cest ve snaze eliminovat kontakt člověka s klíštětem.<ref name="PEŤKO"/> Ke snižování počtu klíšťat v krajině účinně přispívá extenzivní pastva velkých spásačů. | ||
Aktuální verze z 15. 7. 2024, 16:21
Klíště obecné (Ixodes ricinus) je hematofágním parazitem, který je po komárech druhým nejvýznamnějším přenašečem patogenů[1]. Vyskytuje se po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Hostitelem jsou jak drobní savci, tak i člověk nebo domácí zvířata. Během svého vývoje prochází několika stadii, od vajíčka, přes larvu a nymfu až po dospělého jedince. Nejaktivnější jsou klíšťata v květnu, červnu, září a říjnu. Přenáší i řadu onemocnění, například lymeskou borreliózu nebo klíšťové encefalitidy.
Biotop[upravit | editovat zdroj]
Klíště obecné je rozšířené po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Žije také na celém území střední Evropy, ale jeho výskyt je mozaikovitý. Prostředí je pro klíště limitujícím faktorem. Na výskyt a aktivitu klíšťat působí několik činitelů. Nejvýznamnějším biotickým faktorem je přítomnost hostitele. Teplota a vlhkost jako významné abiotické faktory ovlivňují vegetační kryt, který vytváří podmínky k životu těchto parazitů a jejich hostitelů. Proto krátkodobé i dlouhodobé změny klimatu mají vliv na epidemiologii zoonóz s přírodními ohnisky.
Výskyt klíštěte obecného závisí na:
- geologickém podloží;
- typu půdy – nevyskytuje se v mokřadech, na kyselých, písečnatých a obdělávaných půdách a na vinicích;
- vegetačním pokryvu – nevyskytuje se ve smrkových monokulturách, borovicových lesích, kde je pH < 7;
- klimatických podmínkách – optimální teplota je 5–32 °C;
- vzdušné vlhkosti – optimální relativní vlhkost je okolo 80 %;
- nadmořské výšce – vyskytuje se do 600–800 m n. m.; globální oteplování však způsobuje posouvání hranic nad 1000 m n. m.
Typickým biotopem jsou pro klíště obecné listnaté dubové a smíšené lesy, háje a lesní louky. Nejvyšší denzita klíšťat je v bezprostřední blízkosti lesních cest a cestiček, protože zde se nejčastěji pohybují hostitelé. Klíšťata postupně pronikají i do městských oblastí.[1]
Hostitelé[upravit | editovat zdroj]
Z hlediska cirkulace patogenů jsou nejvýznamnější hostitelé, kteří jsou infikovaní a infekce u nich má mírný, tj. inaparentní nebo subklinický průběh. Takoví jsou současně zdrojem potravy pro klíšťata a současně jsou dlouhodobým zdrojem infekce.[2] Jsou to zejména drobní savci, kteří jsou hlavními rezervoáry lymeské borreliózy: myšice lesní Apodemus flavicollis (více než 30% promořenost) a norník rudý Clethrionomys glareolus (15 % infikovaných).[1] Dále sem patří například potkani, plši, veverky, ježci, zajíci, ptáci (bažanti, sýkory, pěnkavy, drozdi, červenky), také plazi, hlavně ještěrky.
Další skupinu hostitelů tvoří tzv. nekompetentní rezervoáry. Jsou to hostitelé, kteří slouží jako zdroj potravy, tj. krve, ale nepřenášejí na klíště původce infekcí. Patří k nim jeleni, srnec, daněk, los, tur, ovce aj. Poslední skupinou hostitelů jsou tzv. slepí hostitelé (dead-end-hosts), z nichž se infekce nešíří dál, ale sami mohou závažně onemocnět. Právě mezi slepé hostitele patří v případě infekcí přenášených klíštětem člověk, ale třeba také domácí zvířata.[2]
Vývojový cyklus[upravit | editovat zdroj]
Klíště obecné prochází během svého vývoje několika stadii, od vajíčka, přes larvu a nymfu až po dospělého jedince (imago). Na člověku sají dospělé samičky. Patogeny se klíště může nakazit v průběhu většiny svého vývoje. Larvy často parazitují na drobných savcích, kteří bývají rezervoárem infekce.
Podrobnější informace naleznete na stránce Vývojový cyklus.Sezónní aktivita[upravit | editovat zdroj]
I. ricinus se objevuje na jaře, na obzvlášť příznivých místech za optimálně vlhkého počasí ho můžeme najít už v březnu. Křivka jeho výskytu je v našich podmínkách dvojvrcholová s maximem v květnu a červnu. V horkých letních měsících nastává prudký pokles jeho aktivity, můžeme ho najít ve vlhčích listnatých lesích. Opětovný nárůst pozorujeme v září a říjnu; v listopadu zpravidla nacházíme poslední exempláře. Za mírné zimy se ojediněle vyskytuje na lovné zvěři. Velmi teplá a suchá léta mohou způsobit zvýšený úhyn klíšťat, což má za následek sníženou hustotu klíšťat na podzim. Tehdy mluvíme o jednovrcholové křivce sezónní aktivity.[1]
Ostatní druhy klíšťat[upravit | editovat zdroj]
Ve střední Evropě je známých sedm epidemiologicky významných druhů klíšťat. Podle typu parazitismu je dělíme na:
Exofilní (svého hostitele aktivně vyhledávají):
- klíště obecné (Ixodes ricinus),
- klíšť lužní (Haemaphysalis concinna)
- klíšť stepní (Haemaphysalis punctata)
- klíšť lesostepní (Haemaphysalis inermis)
- piják lužní (Dermacentor reticulatus)
- piják stepní (Dermacentor marginatus)
Endofilní (žijí v úkrytech svých hostitelů):
- klíště ježčí (Ixodes hexagonus)[1]
Zdravotní význam[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji přenáší lymeskou borreliózu spirochety, Borrelia burgdorferi. Práce mnoha autorů potvrzují celoplošnou infekčnost klíšťat I. ricinus boreliemi. Tedy ohniska lymské boreliózy jsou stejná, jako výskyt Ixodes ricinus. klíšťové encefalitidy je naopak onemocnění, pro které jsou geograficky definovaná ohniska.
Klíště dále přenáší rickettsie, Coxiella burnetii (původce Q horečky), anaplazmy, ehrlichie, Francisella tularensis (původce tularémie). Na zvířata přenáší babeziózu dobytka Babesia divergens, ovcí B. ovis a psů B. canis. Taktéž virovou klíšťovou horečku, tzv. louping ill, granulocytární anaplazmózu a mnohé další. Z klíšťat byli izolováni také původci listeriózy, úplavice, brucelózy, toxoplazmózy aj.[1]
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Ochrana před klíšťaty je individuální a kolektivní.
Základem individuální ochrany je důkladná prohlídka těla po návratu z prostředí, kde by se klíšťata mohla vyskytovat. Na tělo se klíště přisává nejčastěji v následujících oblastech:
- v tříslech
- v oblasti genitálií
- v podpažní a podkolenní jamce
- na krku
- za ušima
- na hrudníku
- ve vlasech (u malých dětí)
Klíšťata se nejčastěji přichytávají na místech přiléhajících k oděvu. Po dobu pobytu v přírodě je nevyhnutelný vhodný oděv, protože klíště se na člověka dostává kontaktem s přízemní vegetací a putuje směrem nahoru. Doporučované jsou dlouhé světlé kalhoty z hladké látky a košile zastrčená do kalhot. Doplňkovou ochrannou metodou je nanášení repelentů a akaricidů (= pesticidů hubících roztoče) na oděv nebo na tělo.
Pokud na těle najdeme přisáté klíště, je důležité ho co nejdříve správně vyjmout a místo dezinfikovat. Natírání krémem nebo olejem je nevhodné, klíště se začne dusit a snaží se z kůže uvolnit. Při tom vypouští množství slin, čímž se zvyšuje riziko infekce. Nejúčinnější je uchopit ho jemnou pinzetou co nejblíže při kůži, kývavým pohybem opatrně vytáhnout. Poté je vhodné zkontrolovat, zda je odstraněno celé. Nejbezpečnější je zlehka klíštětem viklat (netlačit) navlhčenou žínkou, ručníkem, lehce navlhčenou vatou nebo odličovacím vatovým tamponem. Vyloučí se tak přetržení klíštěte. Po dvou až třech minutách se klíště uvolní. Ránu je třeba opět dezinfikovat, nejlépe jodovou tinkturou.
Kolektivní ochrana je založena hlavně na mechanické likvidaci vysoké vegetace podél chodníků a cest ve snaze eliminovat kontakt člověka s klíštětem.[1] Ke snižování počtu klíšťat v krajině účinně přispívá extenzivní pastva velkých spásačů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Onemocnění přenášená klíšťaty: Klíšťová encefalitida • Lymeská borrelióza • Anaplazmóza (ehrlichióza)
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g PEŤKO, B. a V. MAJLÁTHOVÁ. Kliešte v podmienkach globálnych zmien. In DUBINSKÝ, P. Vybrané kapitoly zo všeobecnej parazitológie. 1. vydání. Košice : Parazitologický ústav SAV, 2005. s. 115–130.
- ↑ Skočit nahoru k: a b DERDÁKOVÁ, M. Interakcie vektor-patogén-hostiteľ. In DUBINSKÝ, P. Vybrané kapitoly zo všeobecnej parazitológie. 1. vydání. Košice : Parazitologický ústav SAV, 2005. s. 139–140.
Literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČERNÝ, Jiří a HRNKOVÁ, Johana. Vliv správného managmentu krajiny na aktivitu klíšťat a přítomnost klíšťaty přenášených patogenů. Výzkumná zpráva. Praha: Česká zemědělská univerzita Praha, Fakulta tropického zemědělství, Centrum infekčních nemocí zvířat, 2022. 28 s. 42 lit. Vypracováno v rámci řešení projektu Šíření klíšťat a klíšťaty přenášených onemocnění: nová a opomíjená rizika pro domácí a hospodářská zvířata a člověka (QK1920258).
- STANKO, Michal, BONA, Martin a VÍCHOVÁ, Bronislava. Kliešte a ich epidemiologický význam v mestách: (na príklade košickej aglomerácie). Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2021. 197 s. ISBN 978-80-224-1910-9.
- STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Ochrana před klíšťaty. In: Národní zdravotnický informační portál [online]. [2023] [cit. 9. 9. 2023]. ISSN 2695-0340. Dostupné z: https://www.nzip.cz/clanek/95-ochrana-pred-klistaty
- Životní cyklus klíšťat. Klíště.cz [online]. 8.6.2022 [cit. 6. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.kliste.cz/cz/vse-o-klistatech/clanek/zivotni-cyklus-klistat#komentare
