Ehrlichióza
Z WikiSkript
Ehrlichióza | |
Ehrlichiosis | |
Ehrlichiosis | |
gramnegativní baktérie rodu Ehrlichia | |
Původce | gramnegativní baktérie rodu Ehrlichia, u nás Anaplasma (dříve Ehrlichia) phagophytophila |
---|---|
Přenos | klíštětem (rod Ixodes, Amblyoma, Dermacentor) |
Klinický obraz | rozmanitý a nespecifický - např. bolesti hlavy, únavnost, horečky apod. |
Diagnostika |
|
Léčba | širokospektrá antibiotika |
Klasifikace a odkazy | |
MeSH ID | D016873 |
MedlinePlus | 001381 |
Medscape | 235839 |
Ehrlichióza neboli anaplazmóza je antropozoonóza vyvolaná obligatorně intracelulárními bakteriemi a přenášená klíšťaty.
- jedná se o nově rozpoznané onemocnění – dříve se myslelo, že je infekční pouze pro psy
- může se podobat některým formám Lymeské borreliózy
- v ČR se vyskytuje jen velmi zřídka[2]
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
- gramnegativní baktérie rodu Ehrlichia, u nás Anaplasma (dříve Ehrlichia) phagocytophila
- přenos klíštětem (rod Ixodes, Amblyoma, Dermacentor)
- morfologie bakterií je proměnlivá, obvykle jde o koky či kokobacily
- nachází se uvnitř leukocytů v membránou ohraničených vakuolách, vytváří intracytoplazmatické vakuolární mikrokolonie zvané „moruly“[1]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Bakterie pronikají do:
- granulocytů – vzniká tzv. lidská granulocytární ehrlichióza/anaplasmóza – HGE, IGA – původce Anaplasma phagocytophilum, přenášen klíšťaty rodu Ixodes, rezervoárem jsou malí savci, lesní zvěř a koně; je možná souběžná infekce Borrelia burgdorferi
- monocytů – vzniká lidská monocytární ehrlichióza/anaplasmóza – HME, IME – původce E. chaffeensis, přenášen klíšťaty rodů Amblyoma a Dermacentor, rezervoárem jsou psi a lesní zvěř[1]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- rozmanitý a nespecifický:
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- nepřímá – průkaz protilátek imunofluorescenčním testem (IFA)
- přímá – PCR
- v krevním obraze: leukopenie (především neutropenie), trombocytopenie, někdy anémie
- zvýšené jaterní testy[1]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- širokospektrá antibiotika – doxycyklin, tetracyklin, chloramfenikol[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Převzato z[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Státní zdravotní ústav. Lidská granulocytární anaplazmóza (HGA) [online]. ©2020. Poslední revize 20220-03-17, [cit. 2021-01-18]. <http://www.szu.cz/tema/prevence/lidska-granulocytarni-anaplazmoza-hga-1>.
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e BARTŮNĚK, P. Lymeská borelióza [online] . 3. vydání. 2006. s. 116. Dostupné také z <https://books.google.cz/books/about/Lymesk%C3%A1_boreli%C3%B3za.html?id=JE3yhaOOLAgC&hl=cs>.
- ↑ a b BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.