Hormony štítné žlázy
(přesměrováno z Tetrajodthyronin)
Tyroxin a trijodtyronin | |
Koloběh proměn tyroxinu, trijodtyroninu a tyreoglobulinu | |
Prekurzor | tyreoglobulin |
---|---|
Žláza | štítná žláza |
Struktura | jodované tyrozolové dimery |
Receptor | jaderné tyroidní receptory |
Účinky | viz článek |
Hormony štítné žlázy – 3, 5, 3´- trijodtyronin (T3) a 3, 5, 3´, 5´- tetrajodtyronin (T4-tyroxin) – jsou jodované aminokyseliny. V krvi jsou transportované převážně ve vazbě na plazmatickou bílkovinu a v cílovém orgánu působí přes jaderné receptory. Regulují genovou expresi, tkáňovou diferenciaci a celkový vývoj. V organismu regulují genovou expresi podobnými mechanismy jako steroidní hormony. Parafolikulární (C-buňky) štítné žlázy tvoří kalcitonin.
Tyreoglobulin[upravit | editovat zdroj]
Tyreoglobulin je prekurzorem T4 a T3. Je to velký jódovaný glykosylovaný protein. Skládá se ze 2 podjednotek. Obsahuje až 115 tyrosinových zbytků, ze kterých každý může být jodovaný. 70 % jodidu je ve formě inaktivních prekurzorů – monojódtyrosin (MIT), dijódtyrosin (DIT). 30 % ve formě jodtyronylových zbytků – T4 a T3. Při dostatku jódu je převaha T4 vůči T3. Tyreoglobulin se syntetizuje v bazálních částech thyreoideálních buněk a pohybuje se do lumen folikulů štítné žlázy, kde je skladovaný jako extracelulární koloid. Poté znovu vstupuje do buněk a přitom nastává jeho hydrolýza (kyselými peptidázami a proteázami) na aktivní hormony T4 a T3. Ty se uvolňují z bazálních častí buněk zřejmě pomocí facilitované difúze. Iodid z inaktivních prekurzorů – monojódtyrosinu (MIT), dijódtyrosinu (DIT) je uvolňovaný dejodázou (NADPH–dependentní enzym).
Metabolismus jódu[upravit | editovat zdroj]
Skládá se z několika kroků:
- Koncentrace jodidu – štítná žláza je schopná koncentrovat I− i proti silnému elektrochemickému gradientu. Je to proces vyžadující energii a je spojen s Na+/K+ pumpou. Malé množství iodidů vstupuje do žlázy také difúzí. Transportní mechanismus je inhibován: perchlorátem, perhenátem, pertechnátem (kompetitivní inhibice – hromadí se ve žláze) a thiokyanátem (kompetitivní inhibice – nehromadí se ve žláze).
- Oxidace – I− dokáže oxidovat do vyššího oxidačního stupně (jako jediná tkáň). Enzymem je thyreoperoxidáza (tetramer) – jako oxidační činidlo vyžaduje hydrogenperoxid.
- Jodizace tyrozinu – oxidovaný iodid reaguje s tyrosylovými zbytky v thyreoglobulinu. Nejprve se jóduje v pozici 3. a poté v pozici 5. – organifikační reakce.
- Kondenzace jódtyrosylů – spojení dvou molekul DIT na T4 anebo jedné MIT a jedné DIT na T3.
- Hydrolýza thyreoglobulinu – stimuluje ji TSH, inhibuje I−.
Transport krví[upravit | editovat zdroj]
Většina T4 a T3 je v krvi vázaná na thyroxin vážící globulin (TBG-významnější) a na thyroxin vážící prealbumin (TBPA). Vazba na transportní bílkoviny je nekovalentní. TBG se tvoří v játrech a jeho syntéza se zvyšuje po stimulaci estrogeny. S vazbou T4 a T3 na TBG kompetují fenytoin a salicyláty. T3 se váže na receptory cílových buněk s desetkrát větší afinitou než T4, a proto se považuje za hlavní metabolicky aktivní hormon. Na periferii se na T3 nebo na reverzní rT3 kovertuje asi 80% cirkulujícího T4. Další cesty metabolismu hormonů spočívají v úplné dejodizaci a v inaktivaci deaminací a dekarboxylací.
Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]
Hormony se váží na vysoce afinitní specifické receptory v jádře cílových buněk. Významným účinkem je zvyšování celkové proteosyntézy a vyvolávání pozitivní dusíkové bilance. Tak jako steroidy, thyreoidální hormony indukují nebo reprimují proteiny zvyšováním nebo snižováním genové transkripce. T3 a glukokortikoidy zesilují transkripci STH genu. Velmi vysoké koncentrace T3 inhibují proteosyntézu a způsobují negativní dusíkovou bilanci.
Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]
- Gravesova choroba – hyperthyreóza – příčinou je tvorba thyreoideu stimulujícího imunoglobinu, který aktivuje thyreoidální TSH receptory. Nálezy – zvýšení srdeční frekvence, nervozita, nespavost, ztráta na váze, nechuť k jídlu, rozšíření pulsní amplitudy.
- Kretenismus – intrauterinní nebo neonatální hypotyreóza vede ke kretenismu – mnohočetné kongenitální defekty + ireverzibilní mentální retardace.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Štítná žláza
- Onemocnění štítné žlázy
- Vyšetření funkce štítné žlázy
- Gravesova choroba
- Hypotyreóza
- Hypertyreóza
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- TROJAN, Stanislav a Stanislav TROJAN, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
- SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.