Oxytocin
Z WikiSkript
Oxytocin | |
Prostrorový model oxytocinu | |
Žláza | ncl. paraventricularis a ncl. supraopticus hypothalamu |
---|---|
Struktura | 9 aminokyselin |
Cílový orgán/tkáň | mléčná žláza, děloha |
Receptor | pro oxytocin spražený s G-proteinem (OXTR) |
Účinky | kontrakce svaloviny dělohy, ejekce mléka při kojení, vznik vztahu k dítěti |
OMIM | 167050 |
Oxytocin je peptidový hormon vytvářený v hypotalamických jádrech (více v nucleus paraventricularis, méně v nucleus supraopticus). Jádra jsou tvořena těly magnocelulárních neuronů. Axony těchto neuronů transportují oxytocin pomocí transportního proteinu neurofyzinu I do neurohypofýzy (zadní lalok hypofýzy), odkud je hormon uvolňován do krve.
Účinky oxytocinu[upravit | editovat zdroj]
Hormon se významně uplatňuje při porodu a během mateřství. Počet receptorů pro oxytocin stoupá ke konci těhotenství. Na počátku porodu je uvolňování stimulováno dilatací krčku dělohy. Při kojení dochází k pulznímu uvolňování, které je odezvou na podráždění senzitivních nervových zakončení prsní žlázy.
Oxytocin
- Způsobuje kontrakci myoepitelových buněk vývodů mléčné žlázy. Stah těchto buněk vede do 1 min[1] k ejekci mléka.
- Vede ke kontrakci hladké svaloviny dělohy, což při porodu zesiluje porodní činnost, v poporodním období usnadňuje vypuzení placenty a v průběhu šestinedělí napomáhá fyziologické involuci dělohy.
- Je uvolňován během orgasmu. U žen vyvolává kontrakce dělohy, u muže působí kontrakci hladké svaloviny vývodných semenných cest.
- Podněcuje vznik příjemných pocitů a navozuje pečovatelské a ochranitelské chování u mužů i u žen (často nazýván jako hormon lásky).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 511. ISBN 978-80-247-3068-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3068-4.