Mineralokortikoidy

Mineralokortikoidy patří mezi hormony kůry nadledvin, které jsou deriváty cholesterolu, tudíž obsahují cyklopentanoperhydrofenantrenové jádro. Spolu s glukokortikoidy tvoří skupinu C₂₁ steroidů. Všechny secernované C₂₁ steroidy mají jak mineralokortikoidní, tak glukokortikoidní aktivitu. U mineralokortikoidů převažuje účinek na vylučování Na⁺ a K⁺, u glukokortikoidů převažuje účinek na metabolismus glukózy a proteinů

Všechny C₂₁ steroidy mají konfiguraci 4-en-3-oxo (4-en = dvojná vazba za 4. uhlíkem, 3-oxo = keto (oxo) skupina na 3. uhlíku).

Nejvýznamnějším zástupcem mineralokortikoidů je aldosteron.

Cholesterol

Biosyntéza

Schéma steroidogeneze.

Prekurzorem všech steroidů je cholesterol (původem převážně z LDL, minoritně z acetátu). Ten je esterifikován a skladován v tukových kapénkách adrenokortikálních buněk. Hydroláza cholesterolesterů katalyzuje tvorbu volného cholesterolu v tukových kapénkách. Ten je transportován do mitochondrií, kde se za účasti cholesteroldezmolázy (odštěpuje postranní řetězec) mění na pregnenolon. Ten dále putuje do hladkého endoplasmatického retikula (HER), kde se zčásti dehydrogenuje na progesteron (pomocí enzymu 3β- hydroxysteroiddehydrogenázy). V HER nastává též hydroxylace progesteronu na deoxykortikosteron. Ten putuje zpět do mitochondrií, kde se hydrolyzuje a vzniká kortikosteron. Z něj se tvoří 18- hydroxykortikosteron, který je finálně přeměněn na aldosteron. Všechny poslední reakce jsou katalyzovány enzymem aldosteronsyntázou.

Aldosteron

Aldosteron

 Podrobnější informace naleznete na stránce Aldosteron.

Na proteiny se váže jen v malé míře a jeho poločas je krátký – asi 20 minut. Jedná se o hormon steroidní povahy. Jeho secernované množství je malé a celková hladina plazmatického aldosteronu u lidí činí normálně asi 0,006 μg/100 ml. Podstatná část se konvertuje v játrech na tetrahydroglukuronidový derivát, ale část aldosteronu se v játrech a v ledvinách mění na 18-glukuronid. Ten, na rozdíl od metabolitů jiných hormonů, se hydrolýzou při pH 1,0 konvertuje na volný aldosteron (acidolabilní konjugát). V moči se ve volné formě objevuje méně než 1 % secernovaného aldosteronu.

Dalších 5 % představuje acidolabilní konjugát a až 40 % je ve formě tetrahydroglukuronidu.

Účinky mineralokortikoidů

• zvyšování zpětné resorpce Na⁺ z moči, potu, slin a trávicích šťáv
• retence Na⁺ v extracelulární tekutině (ECT) – > expanze jejího objemu
• v ledvinách působí primárně na hlavní buňky (P-buňky) sběrných kanálků
• zvyšování obsahu K⁺ a snižování obsahu Na⁺ v buňkách svalů a mozku
• pod vlivem aldosteronu se zvýšená množství Na⁺ směňují za K⁺ a H⁺ – > vylučovaná moč vykazuje zvýšenou aciditu

Sekundární účinky nadbytku mineralokortikoidů

• ztráta K⁺ a H⁺ močí
• na začátku hromadění Na⁺, ale plazmatická koncentrace se nemění, jelikož s osmoticky aktivními sodíkovými ionty se zadržuje i voda
• zvýšení objemu ECT vede ke zvýšení krevního tlaku
• když expanze ECT dosáhne určité hranice, zvýší se exkrece Na⁺ i přes stálé působení mineralokortikoidů = únikový fenomén - způsoben zvýšenou sekrecí atriového natriuretického peptidu (ANP)
• v případě, že nedojde k únikovému fenoménu (při některých nemocech), vede trvalá expanze ECT k otokům

Stimulace sekrece aldosteronu

Hlavními faktory regulace jsou ACTH z adenohypofýzy, renální renin, působící přes angiotenzin II, a přímý stimulační efekt zvýšení plazmatické koncentrace K⁺ na kůru nadledvin.

Hlavní podněty stimulující sekreci aldosteronu mohou současně zvyšovat i sekreci glukokortikoidů.

1. Současně se zvýšením sekrece glukokortikoidů

• chirurgický výkon
• úzkost
• fyzikální trauma
• krvácení

2. Bez současného zvýšení sekrece glukokortikoidů (selektivní působení na výdej aldosteronu)

• vysoký příjem draslíku
• nízký příjem sodíku
• konstrikce hrudního úseku dolní duté žíly
• vzpřímený postoj
• sekundární hyperaldosteronismus

Odkazy

Související články

• Hormon
• Primární hyperaldosteronismus
• Arteriální hypertenze
• Dysbalance natria

Zdroj

• GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.