Gastrointestinální hormony
(přesměrováno z Motilin)
Gastrointestinální hormony jsou biologicky aktivní polypeptidy produkované žlázovými a nervovými buňkami ve sliznici gastrointestinálního traktu. Tyto hormony působí převážně parakrinně, jsou ale také vylučované do krve. [1]
Hormony gastrointestinálního traktu rozdělujeme do dvou hlavních skupin:
- gastrinová skupina – hlavními představiteli jsou gastrin a cholecystokinin
- sekretinová skupina – hlavními představiteli jsou sekretin, glukagon, GIP, VIP.
Gastrin[upravit | editovat zdroj]
Gastrin stimuluje sekreci žaludeční a pankreatické šťávy, inzulinu a glukagonu, motilitu žaludku a střeva, zvyšuje tonus dolního jícnového svěrače a má trofický účinek na sliznici trávicího traktu. Sekrece gastrinu G-buňkami je stimulována vzestupem pH žaludečního obsahu, přítomností aminokyselin a peptidů v žaludku a parasympatikem. Naopak pokles pH žaludečního obsahu a hormon somatostatin mají na sekreci gastrinu tlumivý účinek.
Cholecystokinin (CCK)[upravit | editovat zdroj]
CCK vyvolává kontrakce žlučníku a relaxaci Odiho svěrače, stimuluje sekreci pankreatické šťávy bohaté na enzymy. Inhibuje vyprazdňování žaludku, má trofický účinek na pankreas, zvyšuje sekreci enterokinázy, může zvyšovat motilitu tenkého střeva a tračníku, stimuluje sekreci glukagonu, přechodně zvyšuje intracelulární koncentraci vápníku.
Sekretin[upravit | editovat zdroj]
Hlavním účinkem sekretinu je stimulace pankreatické sekrece, hlavně pankreatických duktů. Zvyšuje sekreci HCO3-, vody a iontů, a tím tedy sekreci vodnaté alkalické pankreatické šťávy. Snižuje sekreci žaludeční šťávy a může způsobit kontrakci pylorického svěrače. Tlumí pohyby tlustého střeva.
Glukagon[upravit | editovat zdroj]
Vzniká v buňkách A Langerhansonových ostrůvků a pravděpodobně i v některých buňkách stěny GIT. Podnětem pro jeho sekreci je hypoglykémie.
Tlumí sekreci a motilitu žaludku a tenkého střeva, snižuje tonus dolního svěrače jícnu.
Gastrický inhibiční polypeptid (GIP)[upravit | editovat zdroj]
Hormon je produkován buňkami K sliznice duodena a jejuna. Sekrece je stimulována přítomností glukózy a štěpných produktů tuků a bílkovin. Jeho hlavním účinkem je stimulace sekrece inzulinu, proto se také hormon označuje jako inzulinotropní polypeptid závislý na glukóze (Glucose-dependent Insulinotroic Peptide).
Vazoaktivní intestinální peptid (VIP)[upravit | editovat zdroj]
Hormon je secernován v jejunu, kromě gastrointestinálního traktu působí také v CNS, dřeni nadledvin a autonomních gangliích. Jeho účinky jsou stimulace sekrece vody a elekrotrolytů ve střevě, relaxace hladké svaloviny střeva a svěračů, vazodilatace periferních krevních cév, útlum sekrece kyseliny chlorovodíkové v žaludku a útlum pohybů žaludku. VIP je také důležitým neurotransmiterem a neuromodulátorem.
Motilin[upravit | editovat zdroj]
Je uvolňován enterochromafinními buňkami v žaludku, tenkém střevě a tlustém střevě, zejména během lačnění. Vyvolává kontrakce hladkého svalstva žaludku a střev, zvyšuje motilitu žaludku. Jeho koncentrace je zvýšena v době mimo trávení.
Somatostatin[upravit | editovat zdroj]
Somatostatin tlumí sekreci růstového hormonu a thyrotropinu v adenohypofýze, glukagonu a inzulinu v endokrinní části pankreatu, gastrinu, sekretinu,[cholecystokininu a dalších gastrointestinálních hormonů v trávicím traktu. Dále inhibuje sekreci žaludeční a pankreatické šťávy, motilitu trávicího traktu a vstřebávání živin v tenkém střevě. Somatostatin tlumí pocit hladu a v některých částech mozku pravděpodobně funguje i jako nervový přenašeč.
Substance P[upravit | editovat zdroj]
Nachází se v endokrinních a nervových buňkách trávícího ústrojí, ve dřeni nadledvin, v bazálních gangliích a v hypothalamu. Zvyšuje motilitu tenkého střeva a kontrakce hladké svaloviny. V nervovém systému obecně funguje jako modulátor a neurotransmiter spojený s vnímáním bolesti.
Pankreatický polypeptid (PP)[upravit | editovat zdroj]
Je produkován endokrinními buňkami Langerhansových ostrůvků pankreatu. Podnětem k jeho produkci jsou proteiny, tuky a glukóza v horním úseku tenkého střeva a také vagová stimulace.
Jeho hlavní účinek je útlum žaludeční sekrece a motility. Snižuje účinnost sekretinu a CCK.
Neuropeptid Y[upravit | editovat zdroj]
Je produkován endokrinními buňkami GIT a je peptidickým mediátorem. Jeho produkce je spuštěna tukem v lumen střeva.
Tlumí exokrinní sekreci pankreatu a žaludku a tlumí také střevní a žaludeční motilitu.
Neurotenzin[upravit | editovat zdroj]
Vzniká ve sliznici ilea a vyskytuje se jako neurotransmiter v neuronech enterických plexů. Stimulem pro jeho sekreci jsou tuky přítomné v ileu.
'Tlumí sekreci a motilitu v žaludku a tlumí vvyprazdňování žaludku. Působí také vazokonstrikci.
Polypeptid uvolňující gastrin (GRP)[upravit | editovat zdroj]
Polypeptid uvolňující gastrin (gastrin releasing peptide, GRP) se uvolňuje jako neurotransmiter v nervových zakončeních nervus vagus v žaludku. Stimuluje uvolnění gastrinu, CCK, pankreatického polypeptidu, glukagonu, GIP a somatostatinu. Zprostředkovaně přes gastrin stimuluje sekreci HCl, pankreatické šťávy, zprostředkovaně ovlivňuje i motilitu střev.
Ghrelin[upravit | editovat zdroj]
Ghrelin je tvořen v různých částech GIT, ale hlavním místem sekrece jsou endokrinní buňky fundu žaludku. Nejvíce je produkován v období, kdy jsou žaludek a tenké střevo prázdné (tzv. interdigestivní fáze). Váže se na ghrelinové receptory na neuronech hypotalamu a signalizuje prázdný žaludek. Dojde k aktivaci pocitu hladu a ve výsledku ke zvýšení příjmu potravy. Ghrelinové receptory se nachází i na membránách buněk jiných tkání. V adenohypofýze se nachází na buňkách tvořících růstový hormon a stimuluje jeho výdej. Prostřednictvím růstového hormonu napomáhá ghrelin anabolickým pochodům spojeným s příjmem potravy[2].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. s. 487. ISBN 80-7262-311-7.
- ↑ KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
- GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.